čtvrtek 23. března 2017

Aktivní kazatelé

Ve Šrí Čaitanja Čaritámritě Pán Čaitanja říká: „Jsem jen jediný zahradník. Mám mnoho plodů lásky k Bohu. Jak bych je dokázal rozdat sám? Proto nařizuji všem ve vesmíru, aby tyto plody rozdávali.“

Říká: „Jak bych mohl já sám….“ On je Nejvyšší Osobnost Božství, může cokoliv chce, může všechny ty plody rozdat, v tom není žádná potíž. Ale on chce, abychom je rozdali my, protože právě skrze rozdávání lásky k Bohu získáváme milost! Tímto způsobem se očistíme. Proto se staňme aktivními kazateli v tomto sankírtanovém hnutí. Každý jediný oddaný se musí nějakým způsobem stát aktivním kazatelem. A víme, že Šríla Prabhupáda byl mimořádně potěšen rozdáváním svých knih. Tlačme toto hnutí kupředu společně!

Prabhupáda se odkazoval na indické železnice, kde měli na plakátu napsáno „Smyslem železnice je udržet kola v pohybu.“ To znamená, že vše na železnici směřuje k tomu, aby se kola stále otáčela. Obdobně také v tomto hnutí je to harinám sankírtan - posílit harinám sankírtan. Všechny ostatní služby jsou určeny právě k tomuto cíli! Skutečnost, že máme překrásné chrámy ve Vrindávanu, není jen k tomu, abychom se mohli potloukat kolem a volat „Rádhe“ nebo „Hare Krišna“. Navštěvujeme svatý dhám proto, abychom se občerstvili, inspirovali, získali čerstvé spojení s Krišnou a mohli se znovu pustit do rozdávání!

Samsára dávánala-lídha-loka - celý svět je v planoucím ohni. Je to planoucí lesní požár. Co s tím asi uděláme? Dešťové mraky vaišnavů, ghanāghanatvam, uhasí tento lesní požár. To je naší prací, musíme jej uhasit. Pokud s tím nic neděláme, mája nečeká, mája káže velice mocně. Veškerý čas využívá média a bombarduje všechny, včetně nás. Proto musíme jednat. Musíme tlačit toto hnutí. Je to tak vzácná příležitost. Šríla Prabhupáda povzbuzoval své muže a ženy stejnoměrně aby tlačili toto hnutí kupředu.

Kadamba Kánana svámí, 12. listopadu 2016, Vrindávan, Indie, Šrímad Bhágavatam 6.18.1-8

Původní článek z kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás

úterý 21. března 2017

Vědomí Krišny je volbou

Duchovní život byl výzvou v každém věku, dokonce i v satja juze! Přestože satja juga nabízela velice pěkné a příznivé podmínky. Nebylo třeba pracovat, obilí rostlo přirozeně, všude bylo ovoce. Vše, co bylo zapotřebí, byla meditace, ale musela být vykonávána velice dlouhou dobu, to byla ta potíž. Nyní se vše musí stihnout rychle, s okamžitými výsledky. V satja juze se ale vše muselo vykonávat velice dlouho. A tím tam byla ta příležitost odchýlit se – mysl. A také se to stávalo.

Duchovní život ve všech dobách byl a bude výzvou. Vždy bude existovat ten osobní prvek boje v duchovním životě. Šríla Prabhupáda ho nazval „bojem s májou“ a vždy to bude boj s májou, protože mája nás bude stále zkoušet. Nejen v tomto věku, kdy je život těžký, ale ve všech věcích. Proto si nemůžeme myslet, že speciálně nyní je to velice obtížné! Nyní je obtížné praktikovat duchovní život, ale dříve to bylo mnohem snazší. To je chybné argumentování, které přehlíží základní povahu duchovního života, kterou je, že vyžaduje odevzdání se. Odevzdání se je nutné! To je Krišnův požadavek:

nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya 

yoga-māyā-samāvṛtaḥ 
mūḍho 'yaṁ nābhijānāti l
oko mām ajam avyayam

Nikdy se nevyjevuji hlupákům a neinteligentním jedincům. Pro ně jsem zahalen svou vnitřní energií, a proto nevědí, že jsem nezrozený a Mé existence neubývá.
To je princip, který se aplikuje nejen nyní, ale je platný stále – Krišna se zahaluje.

Toto není přednáška, kde bych se snažil publikum nějak bičovat. Někdo by mohl mou prezentaci špatně pochopit a myslet si, že se snažím publikum pokořit a říci: „Bojujte… no tak pojďte, udělejte to!“

Ne, tak to není. Říkám, že je to na vás. Je to jen a jen na vás. Pokud to chcete udělat. Pokud to nechcete udělat, pak to nedělejte. Pokud chcete zpívat Hare Krišna, zpívejte! Pokud zpívat Hare Krišna nechcete, pak spěte nebo se snažte užívat si smyslů - jak chcete. Protože nakonec je to vaše volba. Vědomí Krišny je volba. Máme volbu, je to na nás. Nikdo nemůže být donucen. Nemůžeme k tomu lidi donutit, to není možné…

Chvíli můžeme dělat velice striktní program a být velmi striktní – kontrolovat, zda každý vstává, ujistit se, že každý zpívá, dohlédnout, že všichni dělají všechny věci správným způsobem, ale poté… stejně si budou  dělat, co chtějí, protože dříve nebo později bude každý následovat své touhy. Takže je to o volbě. Proto říkám, že ze své strany na vás netlačím, ale ukazuji vám příležitost. Ano. Je to příležitost! Příležitost, která zde nyní je.

A je to stejné i pro mě, protože kdo mě může do něčeho tlačit!? Nevím. Vše, co mohu říci, je, že musím zpívat každý den šestnáct kol. Nemusí to být velký počet, ale na některé dny to mnoho je. Dnes jsem stihl zatím jen čtyři, tak pozdě. To je špatné. Někdy mám takový pěkný program - zpívat šestnáct kol ještě před mangala árati, to jsou dobré časy. Vždy říkám, že šestnáct kol před mangala árati jsou ta nejlepší. Šestnáct kol před daršanem jsou druhá nejlepší. Šestnáct kol před setměním jsou třetí nejlepší. A šestnáct kol po setmění… těžké.. uff! Kola pozdě v noci jsou ta, která musíte zpívat. To jsou ta kola, která nechcete zpívat. Dnes se budu snažit dokončit svá kola před setměním, raději dříve než později!

Kadamba Kánana svámí, 23. září 2014, Durban, JAR, Šrímad Bhágavatam 1.10.4

Původní článek z kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás

neděle 19. března 2017

Překonat hříšnost věku kali

Ve věku kali se obecně lidská populace skládá ze dvou druhů lidí - zvířat a pokrytců. Zvířata, která jsou otevřeně pokleslá, a pokrytců, kteří jednají jako by pokleslí nebyli, ale ve skutečnosti jsou. To jsou jediné dvě skupiny lidí, které obecně najdeme v tomto věku. Pokrytci se procházejí kolem v pěkně nažehlených oblecích a šatech se svými snobskými nosy vzhůru, shlížejíce dolů na ostatní, kteří jsou tak pokleslí. Ale oni sami se také zapojují do tolika hříšných činností, jen skrytě a tajně.

Bez vědomí Krišny není otázka nebýt hříšný, to prostě není možné! Člověk k tomu bude tlačen byť i jen sociálními zvyky a činnostmi. Proto je prakticky každý na hříšné úrovni.

Brzy ráno, když na palubě letadla nosili snídani, těsně před přistáním ve Frankfurtu, jsem měl tu příležitost zblízka očichat a shlédnout hříšnost všech na palubě. Bylo to velice intenzivní! Ve 4:30 namísto mangala árati tam kolem mne byly všechny možné druhy nevegetariánských věcí! Bylo to opravdu intenzivní! A lidé se začali do těch věcí pouštět a mysleli si, že je to naprosto normální!

Původní článek z kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás

pátek 17. března 2017

Setkání s Krišnou

Toto zpívání musí pokračovat. Namísto schůzí, prohlášení, výnosů, revolucí a nakonec bez konečného východiska, měli bychom zpívat.“ (Verš v angličtině - pozn. překladatele)
Jeho Svatost A. Č. Bhaktivédanta Svámí Prabhupáda, z Lílámrity, 6. část, strana 182


Podivuji se, kolik času ze svého života jsem strávil na různých schůzích. Ale i tak - společně to můžeme změnit, co zvládneme sami? A pak jsou tu i osobní záležitosti, které nemůžeme vždy ignorovat. Včera jsem přemýšlel, že půjdu brzy odpočívat a brzy vstanu. Ale někdo večer přišel a potřeboval si povídat. Bylo to pro něj důležité a on je důležitý pro mě. Takže co jsem měl dělat, musel jsem obětovat své brzké ranní vstávání a s tím i ta kola navíc, která jsem plánoval zpívat. Toto je to, co znamená mít vztah - je to věcí dávání a přijímání. Bhajanandí (oddaný, který praktikuje oddanou službu v osamocení) dává celý čas co na světě má do zpívání, protože co jiného je zde skutečně na práci. A ghoštyanandí by chtěl dělat to samé, ale nemůže vždycky, protože rozdává sám sebe druhým při kázání vědomí Krišny.

Prithu Prabhu rád hovoří o yare dekha tare kaha ‚krsna‘ – upadesa (Čaitanja Čaritámrita 7.128), kohokoliv potkáš, řekni mu o Krišnovi. V minulých dnech poznamenal: „Mysleli jsme jen na to, jak udělat další oddané. Neustále jsme hledali, zda by se někdo nemohl stát oddaným a tvořili jsme oddané.“ A on vytvořil mnoho velice pěkných oddaných.

Kolik z nás má čas zpívat pravidelně 64 kol? Mám moc rád ten program - vstávat v 1:30 ráno, vykoupat se a jen začít zpívat. Pak mohu dokončit 64 kol před 10. hodinou dopoledne, ale to bych zmeškal mangala árati, guru púdžu a ranní přednášku. Někdy se mi chce pověsit na dveře zvenku nápis „Nerušit! Probíhá velice důležitá schůzka!“ A uvnitř místnosti se budu snažit setkat se s Krišnou při zpívání svatých jmen. Někdy chci být sám a jindy chci jít na harinám nebo být na Ratha Játře. Kázání dává japě život......

Kadamba Kánana Svámí, 17 června 2009, Rozhovory o japě

Původní článek v angličtině zw.kksb kksblog.com přeložil Madhupandit dás

středa 15. března 2017

Karmické zapletení

Rodinná náklonnost je diktována kvalitami hmotné přírody. Je úžasné, co vše se změní, když dítě přijde na svět. Jeden otec držel svého právě narozeného syna a řekl: „Nevím, proč jsem připraven svůj život naprosto odevzdat této osobě, kterou vlastně ani neznám!?“

To je skutečnost - neznáme své rodinné příslušníky. Kdybychom se na ně podívali skutečně objektivně, nejsou pro nás vždy přízniví. Je řečeno, že někdy se náš nepřítel z minulého života narodí jako náš vlastní syn. Jen kvůli tomu, aby nás rozrušoval a působil nám nepříjemnosti a utrpení...

Šrímad Bhágavatam 10.2.21, 4. února 2016, Bhaktivédanta Manor, Spojené království

Původní článek v angličtině z kksblog.com přeložil Madhupandit dás

pondělí 13. března 2017

Krišna na prvním místě

Občas jsme tak polapeni ve vnějších činnostech, že si nevzpomeneme na Krišnu. Už roky si nanášíme tilak, nasloucháme a zpíváme také roky, též sloužíme v chrámu, a i přesto i nadále nepřemýšlíme o Krišnovi jako o své prvotní prioritě v životě. Každý den na přednáškách slýcháme, jak je Krišna naším konečným cílem a jak by měl být naší prioritou, ale i přesto dáváme stále přednost mnoha ostatním aspektům – naší pozici v chrámu, jak se k nám lidé chovají, kam se hodíme, jak jen se mohu stát součástí něčeho a tak dále. A to vše raději než vzpomínat na Krišnu jako na naši prioritu!

Hmotný svět je nespolehlivé místo! Nikdy nevíte... Právě v okamžiku, kdy se vše zdá být správně uspořádáno, se znenadání přihodí něco, co úplně otočí celý život vzhůru nohama. Co na to můžeme říci? Toto je povahou hmotného světa!

Někdy jindy jsme v předvídatelné rutině. Prabhupáda vysvětloval jeden verš, který popisuje, jak osoba slouží smyslům a jak je oddaná svému pánovi - svým smyslům. Ten pán, smysly, však nejsou nikdy spokojeny a nebudou nikdy spokojeny, dokud nebudeme sloužit Krišnovi, nebudeme ponořeni ve službě Krišnovi, dokud Krišna nebude naší výhradní prioritou. A ten zbytek? Nikdy nevíte, co se může stát. V hmotném světě není žádná dokonalá situace!

Dokonce i když máme život dobře zařízený a žijeme v chrámu, pokud nedáváme v duchovním životě Krišnu na první místo, můžeme podvádět sami sebe celý život o tom, co je skutečné vědomí Krišny! Ve skutečnosti si nejsme úplně vědomi Krišny, stále tak nějak očicháváme Krišna vědomí a nejsme v něm naprosto absorbováni. Vědomí Krišny je sice pěkné a přitažlivé, ale my se do něj úplně neponoříme.

Opravdu není dostatečné se jen připojit ke klubu nebo být součástí chrámu! Dříve nebo později musíme dojít až do situace... a může nám to zabrat i 30 nebo 50 let čekání, než budeme staří, a potom budeme uvažovat: „No, možná, nakonec.... Dám prioritu Krišnovi...“ Ale i přesto - znovu: ne každý tak moc zestárne, a to je nebezpečí, které podstupujete! Můžete chtít čekat až do 80 let, ale co když toho věku nedosáhnete?

Takže nemáme až tolik času a musíme to stihnout v tomto životě – nebudeme se přeci vracet znovu, musíme jít zpět domů k Bohu v tomto životě!

Neidentifikovatelná přednáška

Původní článek v angličtině z kksblog.bom přeložil Madhupandit dás

sobota 11. března 2017

Odříkání jako schod

Odříkání samo o sobě není aspektem bhakti. Bhakti sestává z 64 aspektů, což znamená, že existuje 64 druhů činností, které přinášejí bhakti, ale odříkání mezi nimi není!

Nicméně i tak je odříkání v písmech oslavováno; díky vykonávání obětí, rozdávání milodarů a odříkání se mohou dokonce i svaté osoby očistit. Takže v tomto ohledu je v písmech odříkání oceňováno. Je také řečeno nayam deho deha-bhajam nrloke, kastan kaman arhate vid-bhujam ye, tapo divyam putraka yena sattvam, suddhyed yasmad brahma-saukhyam tv anantam (Šrímad Bhágavatam 5.5.1). To je uvedeno v části, kde Mahárádž Rišabhadéva hovoří ke svým sto synům a dává jim pokyny o duchovním životě. Říká, že tato lidská podoba není určena pro smyslový požitek. Je určena pro pokání a odříkání, aby mohla živá bytost dosáhnout transcendentálního stavu štěstí, který je mimo tři kvality hmotné přírody.

Tímto způsobem je odříkání v písmech oslavováno, ale je jen přípravné – dává nám sílu vykonávat bhakti, ale samo o sobě není duchovní. Nedostatek odříkání nás však činí slabými v odhodlání. Takže jistá míra odříkání je nezbytná jako předběžná činnost k dosažení odhodlání, protože v počátečních fázích oddané služby jednáme v kvalitě dobra, nejsme ještě transcendentální. Jsme v transcendentálním procesu, ale sami ještě nejsme transcendentální. Proto se snažíme upevnit v kvalitě dobra. To je předběžné stádium oddané služby. Později, s tím, jak budeme dělat pokroky, dosáhneme transcendentální úrovně.

Kadamba Kánana Svámí, 2008, Amsterdam, Holandsko

kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás