úterý 17. října 2017

Slavný odchod

Napsal Šéša Dás

13. září 2017

Víme, že Šríla Prabhupáda na závěr dopisů svým žákům psal "Tvůj věčný příznivec". Mnozí lidé říkají, že když si přečetli nebo slyšeli tuto řádku do Šríly Prabhupády, hluboce je to zasáhlo a změnilo jim to život!

Kadamba Kánana Svámí se po týdenní intenzivní kazatelské cestě na Slovensko vrátil do Rádhádéše. Bohužel se k nám dostala zpráva, že Maníšá Deví Dásí, jedna z Mahárádžových žaček, je v kritickém stavu a brzy opustí tělo. Před několika měsíci přišla za Mahárádžem Bhagavatí Mátádží (z Rádhádéše) a pověděla mu o této paní, která byla nedávno diagnostikována jako smrtelně nemocná, a po mnoho let v Rádhádéši dělala spoustu služby - od prodeje v butiku po úklid - a byla také dobře známá svou pomocí projektu "Jídlo pro život" v Liége. Neustále projevovala svou milosrdnou povahu, když s sebou brala prasádam, nebo prosila oddané, aby ho přivezli, aby ho mohla rozdat zdravotním sestrám a personálu nemocnice. Je úžasné slyšet o jejím nadšení kázat a dělit se o milost.

Když ji první den Mahárádž přišel navštívit, nevypadala moc dobře, ale přesto byla velmi vděčná, že Mahárádže opět vidí. Mluvili spolu asi 20 minut, a pak Mahárádž začal vést jemný kírtan. Po hodině zpívání řekl před odchodem z jejího pokoje pár závěrečných slov. Maníšá se náhle chytila přitahovacího madla nad svou hlavou a zvedla se. Byla nesmírně vděčná, že ji Mahárádž přišel navštívit a strávil s ní čas. I když nebyla aktivní a hodně věcí si nepamatovala, měla touhu ho před svým odchodem vidět. Mahárádž mi řekl, že nepochybuje, že ji Pán Čaitanja přijme a vezme zpátky k Bohu!

Příští den po obědě řekla Bhagavatí Mahárádžovi, že je na tom Maníšá opravdu špatně a vypadá to, že to bude její poslední den. Byla to šokující zpráva, nezdálo se nám to možné či pravděpodobné, protože předchozí večer jsme ji viděli, jak se zvedla s takovou dychtivostí a entuziastickou energií. Mysleli jsme, že má před sebou ještě nejméně týden.

Když Mahárádž vstoupil do pokoje, uviděli jsme tam mnoho shromážděných oddaných zpívat Svaté jméno. Maníšá byla evidentně nepohyblivá a měla mnohem méně energie, než jsme viděli předchozí den. Nemohla se hýbat ani mluvit jako včera. Mahárádž začal zpívat jemný kírtan, který všem pronikal do srdce. V místnosti byla cítit nálada modlitby. Všichni jsme seděli kolem matky Maníši a ona se přibližně v 16:45 náhle nadzvedla, otevřela doširoka oči, zazpívala s Mahárádžem a všemi oddanými, a poté opustila tělo.

Pro nikoho to nebyl lehký pohled, zvláště pro její dceru, vnučku a jejich manžele, kteří při jejím odchodu seděli kolem postele. Jaký to však byl zároveň velký úspěch, když pro ni její drahý Guru Mahárádž zpíval, když ona zpívala do svého posledního dechu!

Později Mahárádž přišel k jejímu tělu, vzdal úctu a stál tam v hluboké modlitbě. Pak jsme odešli z bytu, protože bylo potřeba se postarat o její tělo, a Mahárádž strávil nějaký čas utěšováním rodinných členů, kteří velmi oceňovali, že v tento čas přišel a zazpíval pro ni.

Jak jsme se procházeli, všichni žasli nad tou neobyčejnou zkušeností a já jsem pociťoval jistou zvědavost, o co se Mahárádž modlil, ale říkal jsem si, že je to příliš osobní a není podle etikety se na to ptát, tak jsem to nechal být. Když jsme pak přišli do Mahárádžova pokoje, vyprávěl mi o ní a o tom, jak moc měla ráda Nitjánandu Prabhua, jak léta dělala tolik různých služeb v Rádhádéši a jak on byl šťastný, že ji přijal za žákyni, a jaký to byl nádherný způsob odchodu s tolika zpívajícími oddanými kolem ní.

Ještě jsme chvíli stáli a Mahárádž se otočil a začal mi říkat, jaké měl myšlenky a modlitby, když přistoupil k jejímu tělu. Později to řekl i v několika přednáškách, tak myslím, že je v pořádku se o to podělit. Otočil se ke mně a velmi vážně a pokorně řekl: "Tak jsem se modlil ke Krišnovi, že nejsem žádným způsobem kvalifikovaný, abych toto žádal, ale nějakým způsobem mám ty nejkvalifikovanější mistry, které se snažím reprezentovat, tak prosím, prosím, přijmi ji a dej jí Svou společnost."

V tu chvíli jsem se nezmohl na to něco říct - byl jsem jen v šoku a uchvácen Mahárádžovou pokorou. Jedinou myšlenkou, kterou jsem měl, bylo, že on je náš věčný příznivec!

Následující dny došlo k několika vzpomínkovým setkáním na Mátádží Maníšu a Mahárádž pro ni zpíval "Je anilo". Stáhněte si prosím odpovídající nahrávky a zůstaňte na příjmu ohledně blogových příspěvků o Džanmáštamí! Mahárádž dal tak fantastické přednášky! Jakmile je uslyšíte, vaše příští Džanmáštamí už nikdy nebudou stejná!

Původní text v angličtině zde.

sobota 14. října 2017

Přitažlivost, přitažlivost


Náklonnost a vztahy by v našich životech měly být přítomné, neměly by však vést k nedovolenému sexu. To je to podstatné. Jak víte, k nehodám dochází. Taková je povaha smyslů a mysli, že pokud zde je připoutanost k takovému smyslovému požitku, tak či onak, když se muž a žena dají dohromady... tak pak ani nevíte, jak k tomu vlastně došlo! Nějak se to zkrátka stalo... a všichni viděli, že to přijde, a chápali, že jestli budete takhle pokračovat, tak k tomu dojde... protože je zde ta přirozená přitažlivost.

Šrímad Bhágavatam uvádí tu analogii s 'ohněm a máslem', kde muži jsou máslo a ženy oheň. A když se máslo přiblíží k ohni, tak se rozpustí... vždycky se rozpustí! Brahmačáríni se snaží udržet máslo v lednici, aby se nerozpustilo tak rychle, takže ve svém brahmačárí oděvu a praktikách mají celý chladící systém.

Dámy v duchovním životě ten oheň skrývají. Proto si přikrývají hlavu a nosí sárí, která zahalují jejich těla více než moderní oblečení.

My se nikoho nesnažíme obviňovat, abychom házeli vinu na ženy, že jsou májadeví. Že nebozí muži jsou oběti a ženy nejsou nic jiného než provokatérky. To je poněkud zaujaté a mylné pochopení toho, co říkají védská písma. Iluzorní moc ženského těla je však bezpochyby velmi silná. Ženy mají tuto schopnost přitahovat větší než muži. Ačkoli muži mohou být přitažliví, přesto není mužské tělo tak okouzlující jako tělo ženské.

V duchovním životě si uvědomujeme, že s krásou ženského těla je spojeno nebezpečí. Riziko zapletení pro duši, a to jak pro muže, tak pro ženy. Samotné ženy se stávají obětí své vlastní krásy... dává jim určitou moc a je to určitým způsobem návykové a je těžké se toho zbavit. Takže oddaní si toto uvědomují, a proto si udržují jistý odstup.

(Kadamba Kanana Swami, 22. prosince 2011, Cape Town, Jižní Afrika, Šrímad Bhágavatam 7.14.3-4)

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 12. října 2017

Dny odříkání


V počátcích ISKCONu bylo odříkání velká věc. Bylo považováno za něco duchovního, čím odříkavější, tím duchovnější - čím studenější voda, tím lépe, čím méně jste jedli, tím více vědomými Krišny jste byli! Byly to dny odříkání, kdy všechno bylo tabu! Pokud byla v ášramu nalezena kniha, která se netýkala vedomí Krišny, byla zabavena a spálena!

"Takové knihy se nečtou, takové knihy jsou mája, takové knihy nás kontaminují! Nechceme je ani spatřit! Zničte je, vymažte je ze světa, ať jsme v bezpečí před májou, a nebude nás nic rozrušovat, abychom měli čistotu ve svém duchovním životě!"

Zapomněli jsme jen na jednu věc. Zapomněli jsme, že jsme lidé; zapomněli jsme, že máme chuť; zapomněli jsme, že jsou věci, které se nám líbí a které se nám nelibí; zapomněli jsme, že máme touhu si užívat a cítit se dobře.

Tyto dny fanatismu jsou pryč; taková věc nevydrží.

(Kadamba Kanana Svámí, 2011, Berlín, Německo, přednáška)

Původní text v angličtině zde.

úterý 10. října 2017

Kártik pro zaneprázdněné


V roce 1986 jsem byl díky zodpovědnosti za budování Samádhi Šríly Prabhupády v Majápuru v jednom kole. A nebyl tomu konec, žádný konec toho, co všechno se musí pro tu stavbu zařídit. Jednoho dne jsem se  na Samádhi díval a vypadala jako obrovská tvář s velkými ústy, a ta ústa říkala: „‘Aniyor! Aniyor! Aniyor!‘. Dej mi více! Dej mi více!“ A já jsem dopravoval kamióny cementu a oceli a cihel a kamenů a mramoru a přiváděl jsem inženýry a konstruktéry a výkresy a technické experty a zaměstnance a rušil jsem stávky, abych zajistil více práce a musel jsem se zabývat nekonečnými věcmi a svoje kola jsem zpíval během Mangala árati, protože jsem musel v šest začít pracovat a večer jsem byl tak unaven, že jsem již více zpívat nemohl a jen jsem se zhroutil... A byl jsem popravdě řečeno absolutně zaneprázdněný!!!

A uprostřed toho všeho se jednoho dne zjevil Lokanáth Maháráj! Toho času Lokanáth Maháráj vedl padayatru. A padayatra měla šíleného slona! Ten slon byl hustý; zvedal lidi a házel je kolem! A byl tam velbloud, co kousal lidi! A byla tam spousta indických vesničanů, mnoho! A měli hodně diorámat a výstav a traktorů a všeho. A Lokanáth Maháráj ke mně přišel a říká: „Chtěl bych, aby ses postaral o padayatru, až dorazí do Mayapruru.“ Řekl jsem: „Maháráji, Maháráji, Maháráji, prosím Maháráji buď milostivý! Maháráji, jsem tolik vytížený... já, já stěží zpívám svá kola! Jedno stéblo navíc, Maharáji, a zlomí to velbloudovi záda...“ Myslel jsem si pro sebe, že se Lokanátha Maháráje zbavím. A on začal, řekl: „Víš, v mé vesnici se říká, že když chceš, aby bylo něco uděláno, musíš jít za zaneprázdněným člověkem.“ Řekl: „Protože ten, kdo není zaneprázdněný, je líný. Takže když půjdeš za ním, nic neudělá! Ale zaneprázdněný člověk je přirozeně velice aktivní, může být v jednom kole, a proto nemusí být schopen toho udělat mnoho, ale alespoň udělá něco! Takže když chceš, aby bylo něco uděláno, běž za tím, kdo je prací zahlcený!“ Co bych mohl po tom říci! Pokořen vesnickou logikou! Je to úplně praktické!

Takže jsem tam byl, měl jsem kousavého velblouda a musel jsem na něho dávat neustále pozor! A musel jsem si držet bezpečnou vzdálenost od slona! A potom vesničané (Maháráj napodobuje): „Ahh, tady není žádná voda, pani nahi he, pani nahi he!“ A: „Máme hlad,“ víte, a: „Jsme žízniví a chceme mahá prasádam!“ Bože, oni chtěli všechno! A já jsem byl jako otec padayatry! A takto mě i oni viděli! Chtěli kapesné, chtěli všechno! Chtěli si brát z mé kapsy! Bylo toho příliš!

Takže tento příběh je zde pro vás, protože vím, že vy všichni jste zaneprázdnění lidé. A vím, že protože jste všichni v jednom kole, nemáte čas. Ano, a já bych s vámi soucítil... dokud jsem nepotkal Lokanátha Maháráje! A on naprosto zboural mou iluzi a nastolil naprosto jasně, že "ano, promiňte, právě když jste zaneprázdnění, jste ta pravá osoba"! Jste ta správná osoba udělat něco navíc! Něco mimořádného, nemusí to být velká věc, ale alespoň něco, protože zaneprázdnění lidé jsou přirozeně aktivní. Takže ano, jste ta pravá osoba pro Kártik! Kártik je zde pro vás, pro vás, zaneprázdněné osoby! Ano – mnoho zaneprázdněných osob! Pro všechny z vás, kteří mají spoustu práce, je zde měsíc Kártik. Abyste byli ještě trochu více zahlceni! Hmm... velice pěkné! Takže tímto způsobem můžeme být všichni zaneprázdněni službou Krišnovi a můžeme vytvořit něco speciálního...

Jeho Svátost Kadamba Kánana Svámí, 4. října 2009, Phoenix, Durban, Jižní Afrika

Původní článek v angličtině je zde.

neděle 8. října 2017

Kártik a čistá oddaná služba

V Bhagavad-gítě 10.35 Krišna říká, že ze všech měsíců "jsem marga-sirsa,"což je jméno pro období listopadu a prosince. Je řečeno, že před Krišnou nejdříve přijde Rádhá. Rádhá-Krišna, Rádhá-Šjám, Sítá-Rám... Nejprve je zmiňována Pánova choť. Proto je měsíc Kártik, který předchází tomuto měsíci marga-sirsa, měsícem Rádhárání. Je to měsíc, kdy meditujeme o čisté oddané službě, protože Ona je vlastníkem čisté oddané služby. Vůbec žádný kompromis, žádný vlastní zájem, má v mysli jen Krišnův zájem a nic jiného, než Krišnův zájem.

To je čistá oddaná služba, kterou najdeme u Šrímatí Rádhárání. Takže tento měsíc Kártik je o tomto. Každý, kdo běžně tedy tak nějak dělá kompromisy ve své oddané službě, se v měsíci Kártiku snaží o čistou oddanou službu. Během tohoto měsíce člověk může přijmout sliby k vykonání nějaké speciální služby, protože tento měsíc je měsícem Šrímatí Rádhárání. Ona si obzvláště všímá služby, kterou vykonáváme a když nás doporučí Krišnovi, Krišna nám také bude nakloněn. Rádhárání je velice soucitná a dobrosrdečná. Proto je tento měsíc obzvláště velmi vhodnou dobou k tomu, abychom se snažili a přitáhli milost. Tímto způsobem se připravujeme na měsíc Kártik a uvidíme, jakou speciální službu můžeme nabídnout...

Domácí program, 11. října 2011, Melbourne, Austrálie

Původní text v angličtině zde.

pátek 6. října 2017

Kártik aneb Jak překvapit sami sebe

Kártik je časem k dotažení všech uvolněných šroubů a volných částí a k přivedení jich zpět ke skutečnému standardu. Kártik je naše šance! Je to jen jeden měsíc, ale po tomto měsíci se to samozřejmě stává zvykem! Zvyky takto fungují. Když něco děláte jeden měsíc, je snadné to udržet a pokračovat v tom. Tímto způsobem tedy můžeme získat tolik výhod.

Myslel jsem si, že můj hlavní cíl v tomto měsíci by mohla být meditace - ke zvýšení mého vzpomínání na Krišnu a mé služby, oboje i co do množství, tak i kvality. Říkal jsem si, že se zaměřím speciálně na kvalitu, protože kvantita není tak snadná. Už teď je toho během dne tolik co dělat, už tak dost hektický život, o kolik víc můžu fyzicky zvládnout? A nechci, aby se Kártik stal totálně stresující situací, kdy jen naplňuji tyhle velmi intenzivní sliby; ten druh slibů, který mě dostane na pokraj sil a kdy budu na konci měsíce, pokud to vůbec zvládnu až do konce, Kártik prostě nesnášet a možná dokonce i Krišnu.

Takhle ne! Ne, neudělám to měsícem plným stresu. Proto jsem si říkal, že tento rok nebudu dělat nic velkého, nepřijmu jeden opravdu velký slib. Mám jinou strategii - přijmu mnoho malých slibů. Také Krišna mi dal nějaké nápady ohledně zpívání. Myslel jsem si, že budu zpívat nějaká kola navíc, ale neurčím si, že každý den budu zpívat tolik kol navíc, jen si určím číslo na celý měsíc a tak to mohu upravit. Budou dny, kdy budu v jednom kole, kdy můžu zpívat méně, a během dní, kdy budu mít příležitost, budu zpívat víc. Takto se to zprůměruje, já přežiji a pořád budu zpívat kola navíc. Opravdu jsem si myslel, že to je dobrý nápad!

A pak jsem si říkal ano, něco budu číst. Každý večer si přečtu pět minut něco o Krišnovi. Budu číst pět minut Krišna knížku každý večer. To je pěkné. Není to velký kártikový slib, ale je to něco, o čem víte, že je to pěkné, ale co běžně zanedbáváme. Je to věc, kterou ne vždycky děláte. Já jsem si však řekl, že během tohoto měsíce Kártiku to dělat budu!

Tolik takových věcí... Nebudu vám říkat vše, co budu dělat, ale pověděl jsem vám trochu, abych každého tak nějak inspiroval, jak můžeme udělat něco. Ještě je dost brzo! Po této přednášce si můžete rychle zapsat pár věcí, které budete tento měsíc vykonávat. Jen pár věcí... A když to budeme dělat... pokud to opravdu budeme dělat... Budete překvapeni! Překvapíte sami sebe. Opravdu! Zjistíte, že vaše vědomí Krišny se o tolik zvýší jen za jeden měsíc praktikování - během měsíce Kártiku.

Přednáška, 4. října 2009, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

středa 4. října 2017

Zaujmout Krišnu během Kártiku

Nemůžeme fungovat na automatického pilota, musíme nějakým způsobem Krišnu zaujmout speciální obětí. Potom, když Krišnu upoutáme, vidíme také, že si Krišnu nemůžeme udržet. Matka Jašóda spoutala Krišnu a Krišna nebyl pouze spoután provazem, byl spoután láskou Matky Jašódy. Ale když bylo Krišnovi 11 let, Akrúra ho odvezl z Vrindávanu. A od toho dne žili v odloučení. Od toho dne všichni obyvatelé Vrindávanu není důležité, co dělali, nemohli Krišnu upoutat, protože to není automatické. A mohli kvůli odloučení od Krišny zešílet! Zbláznit se připoutaností k Němu! Musíme si Krišnovu přízeň zasloužit znovu a znovu. To je důležitý bod, a proto se o to znovu a znovu pokoušíme. Ale stejně, Krišna je takový, že jakoukoliv službu pro něj učiníme, nikdy na to nezapomene. Když pro Něj tedy uděláme tuto službu během měsíce Kártiku, Krišna nezapomene.

Původní článek v angličtině je zde.
Šrí Dámódaráštaka z Vrindávanu 2005 ke stažení zde. (92,84MB)