sobota 26. prosince 2009

Krišna ti dá čas

Jeho Svátost Kadamba Kánana Svámí odpovídá na otázku z publika:

sarva-dharman parityajya mam ekam saranam vraja...“ (BG 18.66)
Musíme se vzdát všech ostatních věcí, ve které věříme. Musíme mít víru v Krišnu, Gurua a jeho pokyny a odevzdat se tomu, co Guru a Krišna říkají. Oni udělají ten zbytek. „aham tvam sarva-papebhyo moksayisyami ma sucah“ toto je Krišnova část. Krišna to udělá. Říká: „..já tě oprostím od všech následků hříšného jednání“. Takže tvoje nedostatky, naše nedostatky jsou díky hříšným reakcím. Díky nim. Krišna nás od nich oprostí. Tak se nemusíme bát, to je Krišnova část. On to říká, když mi uděláme tu naši část. Tak my musíme udělat tu naši část, což znamená: „sarva-dharman parityajya ....“ Vzdát se všech ostatních věcí, ke kterým jsme nějak připoutáni, ve které máme víru. Musíme se jen odevzdat Krišnovi. To je velice velice těžké. Velice těžké, není to tak? Takže v našem procesu je něco víc, co to zaplní, usměrněné činnosti které pomohou dojít do bodu „sarva-dharman parityajya.... “ Protože toho jen tak nemůžeš dosáhnout. Proto máme usměrněné činnosti chrámového uctívání, máme Vaišnavskou etiketu. Máme mnoho dalších regulovaných činností, které nám pomáhají jít krok za krokem k tomuto plnému odevzdání. Ale i tak, musí to být toto, nic jiného. A dokud nebudete plně odevzdaní.... pak dobře, Krišna vám dá čas. Ale ta věc s časem se má tak: (dramaticky) „Jsem čas, velký ničitel světů...“ (BG 11.32) Takže kdo chce čas? Pokaždé, každým momentem když se neodevzdáváš Krišnovi, Krišna ti dá čas. Ok. Vezmi si čas a běž za svými ostatními prioritami. A po čase bude zase všechno zničeno. A pak přijdeš ke smyslům. „Ok. Možná nyní jsem připraven se odevzdat. Ale, ne, ne. Já to nemohu udělat. Nemohu se odevzdat, chci, ale nemůžu! Neee!“ „Dobře“, řekne Krišna, „žádný problém, vezmi si čas“. A znovu: (dramaticky) „Jsem čas, velký ničitel světů...“ Pokaždé, když se nechceme odevzdat, Krišna nám dá čas. Tak tedy hodně štěstí. (dramaticky) „Jsem čas, velký ničitel světů...“ Není to tak? Takže kdo chce ještě dostat čas? Proto inteligentní oddaný řekne: „Nenene, já nechci žádný čas, já to chci udělat hned, jen mi nedávej čas! Já se odevzdám hned!“ Tak to je. Konec konců, my se musíme odevzdat hned a důvěřovat Krišnovi. Krišna není velký zlý strašák. Není. (dramaticky) „Jsem velký zlý strašák! Musíš se odevzdat Mě!“ Krišna takový není. Krišna je hodný. Krišna nebude ztěžovat tvé odevzdání se, on tvé odevzdání usnadní. On je citlivý. Stejně tak ti umožní odevzdat se kousek po kousku. Tak se jen odevzdej Krišnovi, protože on Ti umožní odevzdat se. Bude tě testovat. Budou nějaké obtíže. Během toho co se budeš odevzdávat budeš cítit trochu tlak. Ale On tě ochrání! Ochrání tě. Tomu musíme porozumět. A když tomu zatím nerozumíš, vezmi si na to trochu času... (dramaticky) „Jsem čas, velký ničitel světů...“ Vezmi si čas, vezmi. Krišna má všechen čas světa. Takže když chceš nějaký čas, On ti ho dá. Není třeba spěchat. Když potřebuješ trochu více času, než půjdeš zpět k Bohu, není problém ho mít. Tolik kolik jen budeš chtít. Krišna ho má nevyčerpatelnou zásobu a On ti ho dá. Dá ti nekonečně mnoho času....

Původní přednáška je ke stažení zde. (12,5 MB, formát mp3)

pondělí 14. prosince 2009

Stojí to za to

Drahý Majápur Čandródajo, Krišna Smaranam, Madhukantho, bhakto Jirko a Ramakeli.

Přijměte prosím má požehnání. Všechna sláva Šrílovi Prabhupádovi.

Mnohokrát vám děkuji, že chodíte ven na maratón s knížkami. Toto rozdávání knih změní svět.
Sankírtan nám dává příležitost potkat mnoho lidí, které bychom jinak nikdy nepotkali. Když jim nabídneme knihu, můžeme je zachránit z mnoha zrození za zrozeními v hmotném světě. Nepochybně to z naší strany znamená odříkání, ale to za záchranu lidí z pekla stojí. A my tím také získáme, protože se tak z nás stanu milostiví vaišnavové. Tím, že budeme každý den předtím než vyrazíme ven zpívat šestnáct dobrých kol a číst v knihách Šríly Prabhupády, získáme sílu, aby byl maratón úspěšný. To bychom neměli nikdy opomíjet. Jsem šťastný, že pravidelně z Prahy dostávám výsledky rozdávání knih a velice oceňuji vaši oddanou službu.
Váš věčný dobrodinec

Kadamba Kánana Svámí

sobota 12. prosince 2009

Vánoční maratón

Na podporu našeho kázání je nutný bhajan, ten osobní bhajan nám dodá hloubku a sílu, potom jdeme a nějak kážeme – okamžitě se dostaví extáze.

Pamatuji si příběh z Lílámrity... časy, kdy nepředvídatelně vznikl první vánoční maratón...
Rameswara popisoval jak se jako první vrátil zpět do chrámu. Myslel si že byl poslední, myslel si že byl na Sankírtanu ten den nejdéle ze všech, myslel že zlomil všechny světové rekordy! Rozdal více knih než kdykoliv jindy a vrátil se zpět do chrámu okolo půlnoci.... Nikdo nebyl ještě zpět! Všichni byli venku!
Oni dali vzniknout prvnímu vánočnímu maratónu!

Kadamba Kánana Svámí 29. dubna 2005

pátek 4. prosince 2009

Zpívej a kaž!


Sankírtan oddaný Madhusudana prabhu se během rozhovoru zmiňuje o svém vztahu s Kadamba Kánana Svámím:

"Mám s GuruMaharájem vcelku jednoduchý vztah.

Jednou mi řekl: "Zpívej a kaž!"

Vypálil jsem si to do srdce.

A mě to bohatě stačí. :)"

Nektar rozdávání knih

(z dopisů Jeho Svátosti Kadamby Kánany Svámího)

Drahý Bhaktijane,
Přijmi prosím má požehnání. Všechna sláva Šrílovi Prabhupádovi.

Krišna se na nás neustále dívá. Někdy procházíme jednoduchým obdobím a někdy je to těžké, ale Krišna je tu stále. Stačí na Něho vzpomínat a můžeme překonat jakoukoli zkoušku.

Mnohokrát ti děkuji, že pokračuješ s touto sankírtana jagjou, může to změnit svět a změní to tvé srdce.

Tvůj ve službě Šrí Guruovi a Gaurangovi

Kadamba Kánana Svámí

Drahý Bhaktijane,
Přijmi prosím má požehnání. Všechna sláva Šrílovi Prabhupádovi.

Velice mě těší, že vykonáváš službu rozdávání knih. Vím že to není vždy jednoduché, jsou tu hmotné touhy, lidé co nemají zájem, špatné počasí, k žití jen malý ven (dodávka), někdy chabé výsledky; ale je tu také milost Šríly Prabhupády a tolik lidí dostává milost tohoto hnutí a děláš tak velký duchovní pokrok.

Takže ti velmi děkuji za tvou oběť, Krišna si tě jistě všiml.

Tvůj ve službě Šrí Guruovi a Gaurangovi

Kadamba Kánana Svámí

úterý 1. prosince 2009

Další inspirace do sankírtanu

(z dopisů Jeho Svátosti Kadamby Kánany Svámího bhaktin Lence)

Dopis z 5.5.2009

Odevzdat se v oddané službě je obtížné. Teoreticky víme o vyšší úrovni odevzdání, ve skutečnosti můžeme zrealizovat a cítit, že té úrovně nedosahujeme.

Kdy budeme moci být služebníkem, vděčným za milost, kterou jsme dostali tím, že je nám dovoleno vykonávat oddanou službu, místo toho, abychom rozjímali nad tím, co nám by se v oddané službě líbilo?

Šríla Rúpa Gósvámí mluví o:
anyabhilasita-sunyam jnana-karmady-anavrtam anukulyena krsnanu-silanam bhaktir uttama

Musíme se oprostit od jakékoli jiné touhy, od touhy po osobním požitku nebo od touhy osvobodit se od toho, po čem netoužíme. Šríla Rúpa Gósvámí nám předkládá cestu odevzdání se krok za krokem v programu rozvíjení čisté oddané služby Krišnovi.

Naše smysly a mysl zaměstnáváme ve službě Pánu a tím se očišťujeme, více na Něj vzpomínáme, naše připoutanost k Němu roste a zvětšuje se naše touha udělat pro Něho nějakou oběť, a zároveň se zmenšují naše hmotné touhy, naše obavy.

Nějaká služba přichází snáze než jiná, jsme podmíněné duše. V rozdávání knih je prvek odříkání, bude to jednodušší, pokud budeme méně myslet na sebe a více na rozdávání milosti. Je to snazší, když máme na paměti, jak může jedna kniha někomu změnit život, možná takovou osobu potkáš dnes.

Připrav se na sankírtan, modli se k Pánu Čaitanjovi a Pánu Nitjánandovi, modli se ke svým guruům, zpívej šestnáct kol než vyjdeš ven a čti. Medituj o Krišnových lotosových nohách. Na Jeho lotosových nohách je tyčka k ovládání slonů, a když o tom budeme meditovat, pomůže nám to ovládnout slona mysli.
Během sankírtanu zpívej Hare Krišna a uprostřed dne, když půjdeš přijmout nějaké prasádam, něco málo si přečti, než půjdeš zase ven, to ti pomůže udržet si dobré vědomí.

Část dopisu z 28.8.2009

Když jdeme ven rozdávat knihy, obětujeme se ve prospěch ostatních. To nám někdy dává pocítit vyšší štěstí, které je pravým vědomím Krišny. Takže si myslím, že tohle je ve tvém duchovním životě hodnotný čas, kdy můžeš získat spoustu milosti.

sobota 21. listopadu 2009

Inspirace do Prabhupádova maratonu

(Dopisy od Jeho Svátosti Kadamby Kánany Svámího)

Můj drahý Majápur Čandrodajo,
Přijmi prosím má požehnání. Všechna sláva Šrílovi Prabhupádovi.

Děkuji ti, že rozdáváš knihy. Tato služba je tak důležitá, protože dáváme bhakti lata bija lidem z naší vlastní iniciativy, a ne proto, že by to chtěli oni sami. Spíše hluboce vstoupíme do srdce jejich hmotných životů a neočekávaně jim dáme Krišnu. To je úžasná věc a velice to těší Pána Čaitanju, který si přeje osvobodit každou živou bytost ve vesmíru.
Modlit se o to, abys rozdával 1000 knih za den a potom být odpoutaný a rozdávat 500 je OK, pokud je to konáno pro potěšení Krišny. Jestli je nutné se modlit nebo ne je další věc, ale určitě bychom měli meditovat a určit si pro nás cíle. Pokud prostě jdeš ven a myslíš no uvidíme, co se dnes stane, nebo jestli jdeš ven a myslíš dneska ty krabice dorozdám, tak jestli bude Krišna chtít, skutečně můžeme ty krabice rozdat. Kéž ti Pán Čaitanja dává více a více milosti pro tvou oddanou službu.

Tvůj služebník
Kadamba Kánana Svámí

Drahý Majápur Čandrodajo,
Přijmi prosím mé nejuctivější poklony. Všechna sláva Šrílovi Prabhupádovi.

Bude pěkné být brzy zpátky v Praze a znovu se potkat. Děkuji za sankírtanové výsledky a za rozdávání knih Šríly Prabhupády. Jsi velice šťastlivý, protože Pán Čaitanja si tvé služby určitě všimne....

Drahý Majápur Čandrodajo,
Přijmi prosím mé neuctivější poklony. Všechna sláva Šrílovi Prabhupádovi.

Velice ti děkuji za tvé úsilí v rozdávání knih. Tentokrát se bhaktovi Kamilovi dařilo lépe než tobě, ale bylo to velmi těsné. Doufám, že ještě mnohem víckrát budete soutěžit pro potěšení Pána a oběma vám žehnám, abyste někdy vyhráli...

Když se vrátíš ze sankírtanu, kde provádíš odříkání při chladném počasí a dalších těžkostech – a přece s velice sladkými chvílemi, kdy potkáš někoho, kdo je skutečně šťastný, že dostal milost – pak se můžeš poklonit před Šrí Šrí Nitai Navadvípačandrou a modlit se k Nim o milost a děkovat Jim, že nám dovolují dělat nějakou malou službu, která nás zachraňuje od toho, abychom byli obyčejní lidé kali jugy.
Poté se můžeš posadit a ke své plné spokojenosti číst Šrímad Bhágavatam a zpívat Svaté Jméno v chrámové místnosti oblečen v posvátném vaišnavském oděvu a tímto způsobem být v blízké společnosti Pána.
Doufám, že nálada v pražské sankírtan party je nyní příznivá a že neztrácíme příliš mnoho času a energie v rozdílech mezi jednou a druhou skupinou. Potřebujeme kvalitu dobra, abychom naše rozdávání knih dlouho udrželi, ale pokud ve jménu pěstování kvality dobra chodíme ven jenom na půl dne a výsledky se budou snižovat, pak nejednáme pro potěšení Šríly Prabhupády. Pro jeho potěšení musíme udělat oběť. Zároveň to nemůže být vždy maratón, kdy máme velice dlouhé tvrdé dny a prakticky nemáme čas na naslouchání a zpívání. Denní program musí být vyvážený mezi dostatkem sankírtanu a dostatkem sádhany a mezitím trochou odpočinku a trochou prasádam, co víc potřebujeme ke štěstí?

Tvůj ve službě Šrí Guruovi a Gaurangovi
Kadamba Kánana Svámí

sobota 14. listopadu 2009

Přemítání o japě

Jeho Svátost Kadamba Kánana Svámí:

Měsíc Kártik je za námi. Snažil jsem se v tomto měsíci zpívat speciální počet kol navíc. První týden šlo zpívání dobře a myslel jsem si, že jsem na cestě ke Krišnovi a nechci mu nabízet během zpívání žádné frustrace z materiálního světa. Tak jsem se během zpívání odpoutal od všech starostí náležejících k tomuto světu a snažil jsem se Krišnovi nabídnout mou oběť hezky a čistě. Potom přišlo období potíží. Bylo tolik jiných věcí na práci, jako cestování, různá setkání a kazatelské programy a nakonec jsem byl několik dní nemocen se ztuhlým ramenem, což bylo velice bolestivé. Během tohoto času bylo zpívání velkým bojem. Vzal jsem to tak, že Krišna chce vidět moje odhodlání. Na konci měsíce jsem dokončil stanovený počet kol. Tak jako chtěla matka Jašóda chytit a svázat Krišnu, ale moje lano je stále o dva prsty kratší, ale já doufám, že Krišna je se mnou trošku spokojen. Budu se snažit dále.

Původní článek je zde.

středa 4. listopadu 2009

Krišna knížka


Jediný způsob, kterým můžeme dosáhnout čistoty, skutečné čistoty, je sdružování se s Krišnou. To je moc pěkné. Takže tím, že budeme neustále zaměstnáni rozjímáním o zábavách a úžasných činnostech Pána, se dozajista osvobodíme od veškerého hmotného znečištění. Šríla Prabhupáda nám nedal Krišna knížku proto, abychom jí nikdy nečetli, protože jsme neustále zaneprázdněni...no službou. Hýbeme koštětem a papíry a knihami a hrnci a pánvemi a vonnými tyčinkami a zvonečky, což je samozřejmě přímější - vonné tyčinky a zvonečky... Ale on nám dal i Krišna knížku, abychom přímo četli Krišna knížku a přímo četli o Krišnovi a když to děláme, cítíme se velmi očištěni, je to moc pěkné. Je to konejšivé, uklidňuje nás to... Mám ty originální nahrávky z diktafonu, kde Prabhupáda namluvil Krišna knížku.
Slyšíte, jak Prabhupáda mluví, celou kapitolu, není to jako přednáška, není to tak živé, není v tom taková dramatičnost, jen jasným tónem překládá, je to klidné, velice příjemné takhle naslouchat Krišna knížce...
...Takže v Krišna knížce slyšíme velice transcendentální popisy o Krišnových přímých činnostech. A to je velmi pěkné. Tento druh meditace je za všemi starostmi a námahou. Je moc dobré, když takhle trávíme čas. Když v našem hnutí potkáme další oddané, tak často mluvíme o ISKCONu. Tématem diskuze je ISKCON. Potkáte někoho, koho jste dlouho neviděli: Co se děje v ISKCONu? Velký svět ISKCONu. Co by se mělo v ISKCONu dít, co by se v ISKCONu dít nemělo, co by se v ISKCONu mohlo dít, co bychom chtěli, aby se v ISKCONu dělo a tak podobně. Častokrát, tolikrát mezi sebou jako oddaní rozebíráme tato témata. Samozřejmě, ne že by to nebylo transcendentální. Je to transcendentální, ale není to vždy konejšivé pro srdce...někde to dokonce srdce znepokojuje...a taky hlavu, někdy nás z toho bolí hlava. Ale když nasloucháme přímo o Krišnovi, tak to je skutečně velice uklidňující.

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 15,3MB)

úterý 27. října 2009

Co Duchovní Mistr skutečně chce?

Co duchovní mistr skutečně chce? Nejlepší žák je ten, který přemýšlí: co ode mě opravdu chce? Dokonce ani ne co mi říká, ale co ode mě skutečně chce. To je ještě vyšší úroveň, protože to, co říká, může být s ohledem na podmínění jeho žáka, s ohledem na to, kolik je toho ten žák schopen pobrat: abych ho moc silně netlačil a neuvalil na jeho hlavu příliš velký pokyn, protože když ho nebude následovat, bude to přestupek, takže mu nechci dávat příliš těžký pokyn... Ale na druhou stranu - co si duchovní učitel skutečně přeje? Prvotřídní žák se snaží pochopit tento princip a snaží se potěšit ho tímto způsobem, snaží se potěšit Pána tím, že pochopí skutečnou podstatu Pánových pokynů. Šríla Prabhupáda je toho dokonalým příkladem. Často když přemýšlím o pokynu Šríly Bhaktisiddhánty, tak dvakrát zopakoval pokyn kázat v anglickém jazyce…a co to opravdu znamená? Dá se to chápat mnoha způsoby, třeba jako že bych měl dát přednášku v angličtině, tak jí dám, a hotovo, co dalšího, tohle jsem už udělal. Nebo můžete říct - tak dobrá, budu kázat v angličtině a vzít to v tom duchu, že se vydáme do anglicky mluvícího světa a dáme mu všechno. Angličtina je světový jazyk, takže to znamená skutečně kázat celému světu a pak vše přeložit do dalších sedmdesáti jazyků... tak tomu říkám rozšířené pochopení původního pokynu, opravdu rozšířil význam toho, co říkal Šríla Bhaktisiddhánta. Nevzal to jen doslovně, ale vzal to do hloubky, pochopil význam toho pokynu a šel za ním. Měl mnohem méně materiálních možností než máme my, Prabhupáda přijel v pokročilém věku, ve starém těle, nikdo z nás není tak starý a nemocný jako byl Prabhupáda, měl dva infarkty...žádnou podporu, byl sám, takže takhle, neohlížel se na vnější energii. A tohle je potřeba.

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 7,7MB)

sobota 24. října 2009

Přednášky říjen 2009 ke stažení

Chrám Šrí Šrí Nitái-Navadvípačandry:
BG 4.10 PRAHA 16.10.2009 zde. - 10MB - neúplná
SB 3.18.12 PRAHA 17.10.2009 zde. - 61MB

sobota 17. října 2009

Otevři ústa a přijmi milost!!

Když Krišnovi sloužíme celým srdcem, potom jsme v tom zapálení... nadšení potěšit Ho... a pak Krišnu upoutáme. Musíme být skutečně dychtiví sloužit.
Jayananda byl příkladem. Jayananda známý jako Americký světec. Jayananda který byl známý jako automechanik. Jeho nohy trčící zpod auta a v tu samou chvíli zpod auta někomu kázal!

Jayananda byl někdo, kdo všude rozdával milost. Vzbudil oddané uprostřed noci a řekl, „Otevři pusu“ zatímco spali, a vložil jim gulab jamun do pusy!!

Původní článek v angličtině je zde.

pátek 18. září 2009

Meditujme o Krišnovi!

Oddaní si musí vyhradit nějaký čas na meditaci o Nejvyšším Pánu. Proto když ráno zpíváme, měli bychom být ve velice klidném prostředí. Abychom mohli skutečně meditovat o Krišnovi. Zpívání má být takové, má to být hluboká meditace o Krišnovi, která je velice očišťující a chladí rozrušení přicházející z kvalit hmotné přírody. Pouze paramahamsa je tak plný vědomí Krišny, že jeho vědomí nemůže být rozrušeno. „āpūryamāṇam acala-pratiṣṭhaḿ, samudram āpaḥ praviśanti yadvat, tadvat kāmā yaḿ praviśanti sarve, sa śāntim āpnoti na kāma-kāmī“ [BG 2.70] Je řečeno, že stejně jako řeky plynou do moře a nemohou rozvířit jeho vody, tak stejným způsobem rozrušení materiální přírody proudící do mysli čistého oddaného ho nemůže skutečně ovlivnit. Neboť moře je naplněné a stejně tak mysl čistého oddaného je naplněna myšlenkami na Krišnu, vzpomínáním na Krišnu. Takže meditace o Krišnovi se časem stává více a více důležitou. Musíme hluboce meditovat o Krišnovi a všechny naše činnosti musíme vykonávat v meditaci o Krišnovi. Pokud to budeme dělat, tak se stanou smysluplnými, stanou se velice úžasnými. Pokud jednoduše vykonáváme službu pro Krišnu s tím, že si jsme vědomi té služby jako takové, tak je to jiné než když tu službu děláme v meditaci o Krišnovi. Je dán jeden příklad o ruči, která se projevuje ve dvou stádiích. Je dán příklad kírtanu, který dává Višvanáth Čakravartí Thákur. Říká, že v počátečních stádiích ruči jsme v náladě vychutnávání kírtanu, za předpokladu, že je pěkný z hudebního hlediska. Pokud někdo špatně zpívá nebo pokud není správný rytmus, pokud je prostě hudebně špatný, tak nás to rozruší. Ale na pokročilejší úrovni ruči – i když je zpívání z hudebního hlediska strašné, i když je všechno špatně, stejně oceňujeme zpívání, protože je to zpívání Svatého Jména. Když se hlavním objektem stane meditace, tak forma už nás více netrápí. To je ta esence – v čemkoli co děláme, musíme vyvinout meditaci. Meditace o Krišnovi je esence našeho duchovního života. V tom nacházíme klid. Jako dnes – mohli byste říct v den po bouři, Queensday je takový den, kdy jste uprostřed sopky. Je to divoké, všude je blázinec a my dáváme tolik energie, abychom proti tomu nějak působili, abychom dali při té příležitosti milost. A během toho jdeme za naše limity, překračujeme své hranice, abychom to nějak udělali a oslovili tak hodně lidí. Ale zároveň, poté bychom se měli vrátit k duchu meditace. Poté co jsme vynaložili takové úsilí, bychom měli dobít baterky – což znamená meditovat o Krišnovi. Dobíjet baterky znamená meditovat o Krišnovi. Když jsou baterie prázdné, znamená to, že naše meditace o Krišnovi je narušená. Znamená to, že sice děláme službu, ale nemeditujeme o Krišnovi. Jsme jen zaneprázdněni službou. Což je dobré, ale je zmíněno, že jak se odevzdáme Krišnovi, zvětšuje se naše schopnost vzpomínat na Krišnu. A pak se zvýší naše schopnost sloužit. Takže časem se zvětšuje naše meditace o Krišnovi a začínáme chápat, že esencí vědomí Krišny je meditace. Vidíme, že Prabhupáda byl v neustálé meditaci o Krišnovi, což byla úžasná vlastnost. A ta meditace o Krišnovi byla tak silná, že kdykoli jel v autě a četl neonový nápis, viděl „čintámani“ – nebylo tam napsáno čintámani, ale Prabhupáda to tak četl. Také můžeme vzpomenout, jak Prabhupáda viděl reklamu nějaké lakýrnické firmy – byl tam obrázek převrhlé plechovky a barva padala na zem a celá planeta tak měnila barvu. Pod tím bylo napsáno: „Měníme tvář Země“. A Prabhupáda řekl: „To jsme my!“ Když to viděl, řekl: „To jsme my!“ Jeho meditace o Krišnovi byla dokonalá, protože byla 24 hodin denně. Do tohoto bodu musíme dojít. Když jsme zcela zaujatí službou, pak přirozeně zažíváme, že pracujeme s hmotnou energií a výsledkem je, že hmotná energie vždy prochází stavy nahoru dolů jako sukha a duhkha, neustále se měnící dualitou pěkných inspirujících chvil a iritujících, rozrušujících chvil. To je povaha materiální energie. A když jsme zaměstnáni oddanou službou, je to zrovna tak, příroda se nezmění, stále pracujeme s hmotnou přírodou v Krišnově službě, je to stále stejný boj, ta růže má pořád trny. Taková je hmotná energie. Vše se stále mění, někdy je to inspirující, jindy velice odříkavé. Ale pokud meditujeme o Krišnovi, zažíváme něco hodně jiného, než když meditujeme o té samotné činnosti. Protože pokud je naše vědomí pohroužené v té činnosti, tak nejsme klidní a jsme rozrušení z těch vzestupů a pádů. Ale pokud je naše mysl pohroužená v Krišnovi, tak nemůžeme být nikdy rozrušeni uprostřed všech vzestupů a pádů, pak jsme transcendentální.

Přeložila bhn. Kristina
Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 15,3MB)

pátek 11. září 2009

Poznání bez konečného smyslu... iluze!

Jeho Svátost Jayadvaita Svámí říjen 2007

Má hlavní práce je v knižním nakladatelství. Dělám redaktora v duchovním nakladatelství. Setkal jsem se se svým duchovním učitelem v New Yorku v roce 1968. Byl jsem podobně starý jako ty, možná jsou někteří z vás trošku starší, bylo mi tehdy osmnáct. Nyní jsem trochu starší. Po skončení střední školy jsem strávil nějaký čas na vysoké škole, vcelku dobré univerzitě, a viděl jsem, že jsou tam studenti ze čtyř důvodů.
První důvod tehdy byl, bylo to v šedesátých letech, vyhnout se povolání do Vietnamu, což byl docela dobrý důvod být na vysoké škole.
Dalším důvodem bylo, že někteří byli zaměřeni na kariéru a chtěli být dobře hodnoceni na trhu práce.
Třetí skupina opustila střední školu a nebyla připravena jít na trh práce a tatínek a maminka pokračovali s placením jejich výdajů další čtyři roky, aby byli v parku s hezkými lidmi, krásnými chlapci a dívkami... a mohli mít trochu volného času po ty čtyři roky a jen vyplnit pár testů a zkoušek a mít se prostě dobře!
Čtvrtá skupina tam byla, protože hledala poznání a zdálo se mi, že v tu dobu byla tato skupina nejvíce podváděna!

Protože moje zkušenosti, když jste se zeptal profesorů, kdo jste, proč jste zde, jaký je důvod vašeho života, proč jsme zde na univerzitě, jaký je konečný smysl všeho... jejich odpovědi byly mdlé. Nedokázali na tyto otázky najít hluboké odpovědi. Mohli Vám říci, co byla jejich školní specializace, mohli vám říci tolik jiných věcí, ale v pojmech záchrany, konečného smyslu, to nevěděli. A co je to za poznání, jestliže není spojeno s konečným smyslem... skutečně jen iluze.

Poznání beze smyslu, poznání bez hlubokého pochopení základní otázek (kdo jsem, k čemu je náš život) to není poznání. Tyto myšlenky jsem měl v ten čas na univerzitě a to byl důvod proč jsem opustil vysokoškolskou skupinu a díky štěstí, o nějaký čas později jsem se setkal s mým duchovním učitelem, Jeho Božskou milostí A.C. Bhaktivedantou Svámím Prabhupádou, dlouhé jméno. Zjistil jsem naopak, že když jsem se Jeho ptal na různé otázky, měl velice jednoznačné odpovědi a měl jasné soukolí myšlenek... a tam začal můj zájem a tam i stále jsem.

Mladík se ptá: „Jak jste ho potkal?“
Setkal jsem se s ním vlastně připojením se k jeho společnosti. Měl malou výkladní skříň obchodu v New Yorku. Právě byl mimo New York, na nějaký čas v Indii, bylo to v jeho nepřítomnosti, když jsem se setkal s jeho studenty v New Yorku. Po několika měsících se vrátil a poté jsem se s ním setkal.

Původní článek v angličtině je zde.

sobota 5. září 2009

Třetí měsíc Cāturmāsyi - měsíc Asvina

V sobotu 5. září 2009 začal třetí měsíc Cāturmāsyi. [*počítáno dle Pratipat systému] Tento měsíc má jméno Asvina a skončí v neděli 4. října 2009. Poslední měsíc Cāturmāsyi - Kártik, začíná v pondělí 5. října a skončí v pondělí 2. listopadu 2009.

Šríla Prabhupáda ve významu CC Madhya 4.169 říká: "... V měsíci Srava by se neměl jíst špenát, v měsíci Bhadra jogurt a v měsíci Asvina by se nemělo pít mléko. Během Kártiku by nikdo neměl jíst ryby nebo jiná nevegetariánská jídla, což znamená ryby a maso. Za nevegetariánské se také považují masura dál a urad dál. V těchto dvou dálech je obsaženo velké množství proteinu a potraviny bohaté na proteiny nejsou považovány za vegetariánské. Během čtyřměsíčního období Cāturmāsyi by se měl člověk zkrátka zříkat veškerého jídla určeného k uspokojování smyslů."


Celý kalendář letošní Cāturmāsyi počítaný dle *systému
Pratipat najdete zde
Purnima najdete zde
Ekadasi najdete zde
Zdroj www.krishnadays.com

středa 2. září 2009

Následujte dharmu - část čtvrtá

Praha, 26. června 2009 přednáška ze Š.B. 3.14.40 část ...čtvrtá

... Otázka: "V Bhagavad Gítě [B.G. 17.14-16] je popsané odříkání mysli, těla a řeči. Odříkání mysli je spokojenost. Jak můžeme dosáhnout této spokojenosti?"
Odpověď: Je zvláštní, že spokojenost, ke které se tento verš z Bhagavad Gíty vztahuje je popsána jako odříkání. Zdá se to být protikladem. Jak pochopit co znamená, že je spokojenost mysli odříkání? To znamená, že když jsou všechny podmínky dobré. Jsme v oddané službě, máme tilak, korálky na krku, japu a všechno. Vše je v pořádku a stejně nejsme spokojení. Protože mysl není nikdy spokojená. Proto odříkání mysli znamená, že jí nyní řekneme, že musí být spokojená. To znamená, že inteligencí musíme mysli kázat. A přesvědčit ji aby byla spokojená. Toto je to nejlepší co dostaneš. Nic lepšího nedostaneš. Ne mysli, toto je všechno. Většina chlapců by chtěla mít velice krásnou dívku. Kdyby si většina chlapců měla vybrat mezi velice krásnou dívkou a ošklivou, vybrali by si tu krásnou. Ale pak se oženíte a ona se může změnit. Některé ženy se po svatbě změní, nafouknou. To se stane jenom za několik týdnů. Je neuvěřitelné, jak rychle se mohou změnit. A potom se mysl začne dívat jinam. A potom si myslí, manželka toho a toho dáse vypadá mnohem krásněji než ta moje. A potom začne ta meditace. dhyāyato viṣayān puḿsaḥ – sańgas teṣūpajāyate – sańgāt sañjāyate kāmaḥ – kāmāt krodho 'bhijāyate (B.G. 2.62 Když osoba rozjímá o smyslových objektech, vyvíjí k nim připoutanost. Z připoutanosti se projevuje chtíč a z chtíče povstává hněv.) A potom přijde připoutanost a chtíč. Takže musíme být spokojeni s tím, co máme. Protože my si organizujeme život tak, aby vše bylo v pořádku. Správné oblečení, správné jídlo, správná manželka, která je oddaná. Takže co ještě chcete víc? Mnohem víc. A to nemůžeš mít. Když máš tohle všechno a chceš ještě víc, zapomeň na to. Zapomeň! Nemůžeš to mít. Buď spokojen s tím, co máš. To je odříkání mysli. Není to tak lehké. Ale musíme to praktikovat. Jinak co se stane? Je tu ten příběh o Diti a Kasyapovi. A pak, když mě požádáte, abych pojmenoval vašeho syna, nebuďte překvapeni, když ho pojmenuji Hiranyakasipu! Já jsem na stejné lodi. Moje mysl je také darebák. Když je vše v pořádku, také musím být spokojený. Jenom stáhněte myšlenky a koncentrujte se na Krišnu. Nedovolte mysli, aby jen tak seděla a meditovala: „Já to chci! Já to opravdu chci. Ne, to nemůžeš mít. Ale já to doopravdy hrozně moc chci!“ Ne, to nemůžeme dovolit. Tady je ten problém. Předtím než je ten problém musíme mysl stáhnout zpět a zaměstnat ji ve službě. Nemáme čas na mysl. Máme příliš mnoho služby. Mám tak mnoho služby. To je v pořádku. Když dojdeš do bodu, že máš tolik mnoho služby. To je dobře, pak nemáš žádný čas na takovéto jiné myšlenky. Prabhupáda měl rád to přísloví: „Nezaměstnaná mysl je ďáblova dílna.“ Musíme mít spoustu služby. Nemáme čas. Nemáme čas myslet na tyto věci. Odříkání mysli. Hodně služby. Hare Krišna!

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina/čeština, formát mp3, velikost 59MB)

sobota 29. srpna 2009

Frontline preachers II - koupání mysli



Druhé vydání Krišnavědomého komixu od Madhusudany prabhu pro Vaši inspiraci do rozdávání knih Šríly Prabhupády.

Sankírtan yajňa,
   oheň co spaluje i hladí,
i přestože jste démoni,
   máme vás všechny rádi.


Velikost 1,2 MB, formát PDF.

středa 26. srpna 2009

Následujte dharmu - část třetí

Praha, 26. června 2009 přednáška ze Š.B. 3.14.40 část ..třetí.

... Šríla Prabhupáda udělal takovou oběť. Každý pochopil, že tady se jedná o oběť. Jde o to udělat oběť pro potěšení Krišny. A o tom to celé je. To by měla být naše hlavní meditace. Meditace není když počítáte knoflíky na vaší kurtě, jestli se máte oženit či ne a skončíme na ano. O tom to není. Je to o té oběti. Každý musí udělat oběť. A to je naše meditace. Jakou oběť udělám dnes pro potěšení Krišny. Jakou oběť udělám dnes pro potěšení Krišny? Stejně jako já, já nemám dnes co dělat a tak budu zpívat kola navíc. Někde musíme udělat oběť každý den. Jestliže je den bez oběti, tak co je to za den? Dobře, některé dny odpočíváme. Potřebujeme odpočinek, kvůli zdraví. Ale neodpočíváme celý den. Pokud nejste opravdu nemocní. Blízko smrti. Dokonce, i když máte chřipku, neodpočíváte celý den. Takže stejně je tam čas na oběť. Takže moje otázka je: „Jakou oběť uděláte dnes? A zítra? A celý život?“ To je velká otázka. Toto opravdu znamená duchovní život. A když to nebudeme dělat, tak budeme nešťastní. Budeme v oddané službě, ale nezískáme vyšší chuť. Trošku, ale ne dost. A budeme stále zápasit. Ale je to v té oběti, že ta chuť bude vyšší než ty hmotné touhy. Ale nikdy to není tak, že si řeknete: „Včera jsem udělal tak velkou oběť, že dnes už se nemusím moc snažit. Mohu odpočívat.“ Mája tam čekala celou tu dobu na tento den. A ona tam bude v ten den kdy budete odpočívat. Jagadananda pandit říká: "nikata-stha maya tare japatiya dhare" Mája vždy stojí poblíž a čeká, aby tě srazila.“ Takže bychom do toho měli investovat a udělat oběť v oddané službě. A když se pokusíme to takto udělat každý den, tak se k tomu připoutáme. A když potom přijdou materiální touhy, tak si jen řekneme: „No co můžu dělat, mám svoji službu.“ Mám službu. O tom to celé je. Udělejte oběť v oddané službě. A ta oběť se dá dělat mnoha způsoby. Udělat oběť tvrdou prací pro Krišnu. Udělat oběť v sádhaně. Udělat oběť v ášramu. Nikdy nejsme dostatečně čistí. Vždy hledáme ještě větší očištění. Nikdy si neřekneme, teď jsem dost čistý. Ne dostatečně čistý. Musíme každý den hledat očištění. Je zde nějaká příležitost k očištění?
Pro ty co se cítí frustrovaní z mé lekce, nyní řeknu několik povzbudivých slov. Pokud jste mezi těmi špatnými, o kterých jsem hovořil? Jak se cítíte po této lekci? V depresi. To je dobře. To je v pořádku cítit se z toho trochu v depresi. Ale pokud budete pokračovat v depresi, tak je to smyslový požitek. Protože to je takový legrační druh smyslového požitku. Naříkat nad naším vlastním neštěstím. Protože je to celé o mě, mém neštěstí, mém životě. V angličtině se říká: „neplač nad rozlitým mlékem“. Je pozdě, je to rozlité. Pojďme dál a už to nerozlívejme. Takže to zlepšeme. O to se pokoušíme. Selhání taky není špatné. Šríla Prabhupáda řekl, že neúspěch je základem úspěchu. Což znamená, že když mnohokrát neuspějete, tak se z toho poučíte. Poučíte se z vašich chyb. A nebudete je dělat znovu. A tímto způsobem se správně umístíme. Tyto části Bhágavatamu, které popisují nezákonný sex a jeho následky jsou zde, aby udělaly dojem na naši mysl. Je to jako dopravní značky. Za deště jeďte pomalu! Je to jako dopravní značka. Pozor! V jednáním s opačným pohlavím musí být Dharma. Před svatbou i po svatbě. Všechna jednání s opačným pohlavím jsou vždy řízena Dharmou. To je naše zásada. A tak to musí být. A nesmíme se od toho odchýlit. Takže Vám přeji všechno nejlepší....

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina/čeština, formát mp3, velikost 59MB)

neděle 23. srpna 2009

Přednášky srpen 2009 ke stažení

Chrám Šrí Šrí Nitái-Navadvípačandry:
BG 7.8 PRAHA 19.8.2009 zde. - 72MB
SB 3.15.44 PRAHA 20.8.2009 zde. - 72MB
BG 8.11 PRAHA 20.8.2009 zde. - 60MB

sobota 22. srpna 2009

Následujte dharmu - část druhá

Praha, 26. června 2009 přednáška ze Š.B. 3.14.40 část ..druhá..

... „Prosím přemýšlejte o důležitosti následování Dharmy.“ Meditujte o tom každý den. Dělal jsem to a dělám to také. Musíme to dělat, protože nechceme promarnit tuto příležitost k návratu k Bohu. O tom teď přemýšlím, když vidím a slyším všechny tyto příběhy. Ten s tamtou. Tamta s tímhle a tak dál. Když se v ISKCONu setkám s nějakým oddaným který je grihasta, tak je tady otázka které se bojím: „Jak se má tvoje žena?“ Radši se neptat, protože nikdy nevíte která to je. Někdy se s někým opět setkám a jsem zmatený. Přemýšlím, měl už tuhle manželku, nebo to je nová? Takhle to opravdu je. Takže jsem velice opatrný, nemluvím o ničem co je příliš dávno, protože ona tam možná nebyla. Abych se vyhnul trapným situacím. Myslím že částí toho problému je, že dostatečně nepřemýšlíme, co děláme v tomto hnutí. Třeba jsme jen měli rádi vůni halvy a určitý druh hudby. Možná jsme jen následovali vůni prasádam a vešli do dveří a najednou jste částí hnutí. Možná jsme se nikdy sami sebe nezeptali: „Co tady vlastně dělám?“ Ale někdy lidé říkají, takto to není. Moje city jsou ale příliš silné. Moje odpověď tedy je: „Potom po celou dobu byla ve tvé duchovní praxi tvá disciplína příliš slabá.“ Protože my máme systém disciplíny. To je, proč je doporučeno každý den vstávat brzy ráno ve stejnou dobu. Proč jsou dokonce i verše o studené sprše. Slyšel jsem o tom že Mahadyuti dával lekci, kde citoval, že i v zimě se máme osprchovat studenou vodou. A oni se ho ptali, jestli se sprchuje studenou. Tak jenom jestli vy chcete vědět, tak já se sprchuji studenou vodou. Neznamená to, že každý se musí sprchovat studenou. To záleží na vašem zdraví. Ale pomáhá to. Dává vám to sílu. Je to všechno částí určité disciplíny, která nám dává sílu. A něco pro to musíme udělat. Protože potom, když přijdou city, musíte mít sílu říci ne. Takhle to je. City přijdou. O tom není žádná pochybnost. Když muž a žena přijdou dohromady, tak se budou přitahovat. nanv agniḥ pramadā nāma – ghṛta-kumbha-samaḥ pumān – sutām api raho jahyād – anyadā yāvad-artha-kṛt (S.B.7.12.9 "Žena je přirovnána k ohni a muž k nádobě s máslem; proto se muž nemá v ústraní stýkat ani se svou vlastní dcerou. Má se vyhýbat také jiným ženám a stýkat se s nimi jedině kvůli důležitým záležitostem.") Existuje tento verš, který hovoří o ohni a másle, takže ta přitažlivost zde je. Já reaguji také na to, co slyším od ostatních. Protože včera někdo se mnou začal celý rozhovor o rozbitých manželstvích. Dnes ráno před přednáškou mi někdo připomněl taky rozbitý vztah. A tento verš hovoří o adharmě. A potom čtu o mučení žen a s tím jsem se také setkal. Takže když to všechno sečteme, není divu, že o tom teď hovořím. Není to mé oblíbené téma. Mé oblíbené téma je hovořit o sravanam, kirtanam a smaranam. Naslouchání, zpívání a vzpomínání. Naslouchat o Krišnovi, zpívat o Krišnovi a poté vzpomínat na slávu Krišny. To je ta životní šťáva...

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina/čeština, formát mp3, velikost 59MB)

sobota 15. srpna 2009

Frontline preachers II - Pan X

Druhé vydání Krišnavědomého komixu od Madhusudany prabhu pro Vaši inspiraci do rozdávání knih Šríly Prabhupády.

Zmáčknout zvonek stačí
touha zničit navždy všechno,
co je v srdci tlačí,
tvou milosrdnost značí.


Velikost 5,2 MB, formát PDF.

úterý 11. srpna 2009

Následujte dharmu - část první

Praha, 26. června 2009 přednáška ze Š.B. 3.14.40 část první..

... V tomto třetím zpěvu se pojednává o základním elementu v duchovním životě. Pojednává o našem sklonu < .. citát ze sanskritu.. > , neboli sklonu porušovat zákony Dharmy. A to je ve skutečnosti velký problém. Omlouvám se, že takhle brzo ráno začínám o problémech. Ale co můžeme dělat, když tady je verš, který hovoří o tom, že budou zabíjet ubohé bezúhonné živé bytosti, mučit ženy a vyvolávat zlobu velkých duší. A já vezmu ten verš a podržím Vám ho všem jako zrcadlo. A jak my se vidíme v tom zrcadle? Jsme osvobozeni od všech těchto věcí? Nejsem o tom tak přesvědčen.
Téměř ani den neuběhne, abychom neslyšeli o nějakém rozbitém vztahu. Nebo o někom kdo začne nějaký vztah, který není správný. Například s manželkou či manželem někoho jiného, a tak dále. Na počátku ISKCONu Šríla Prabhupáda osobně dělal svatby. Po nějaké době viděl, že oddaní nebyli dostatečně vážní v dodržování těchto slibů. A potom tím byl Prabhupáda znechucený. Přesně toto slovo – znechucený – použil. To je velice tvrdé slovo. Nevím jak to zní v češtině, ale v angličtině to je velice ostré slovo. A když je Prabhupáda znechucen vašimi činnostmi, tak to není dobré. Já bych se necítil moc dobře. Musíme o tom opravdu přemýšlet. Protože vím, že když o tom dnes ráno hovořím, nemluvím teoreticky. Hovořím o tom co se děje. A ve skutečnosti abych řekl pravdu, tak jsem přemýšlel o tom, že bych měl dát lekci na toto téma následování Dharmy. A opravdu cítím, že bychom to měli brát vážně. Protože jinak to bude špatné. Zkazíme si příležitost vrátit se zpět k Bohu. Ano, my máme různé ášramy v tomto hnutí. A když správně přijmete útočiště v tom určitém ášramu, tak vaše možnost vrátit se zpět k Bohu bude otevřená. Ale musíme pochopit, že toto není nějaký trh svateb. Po každém festivalu se nějací oddaní rozhodnou že se chtějí vzít. Dnes ráno také. Jen jsem se rychle podíval na mail a nějaká osoba z festivalu si myslí že nějaká jiná osoba z festivalu by mohla být ta pravá pro svatbu. To se může stát. Lidé se setkávají, to je fakt. Zvláště festivaly jsou určeny k setkání. Ale ne k tomuto druhu setkání. To nebyl původní plán. To bychom měli vědět. Původní plán festivalu byl, abychom šli hlouběji do našeho vědomí Krišny. Ve Vrindávanu se odehrává spousta tajných setkání na střeše guest hausu. Všichni vedoucí chrámu to vědí. To se děje už roky. Nevím co je na tom místě tak romantického, ale tak nějak je proto používáno. Já to zde nepropaguji. Ba právě naopak. Opravdu se to děje v Krišna Balarám Mandiru. Jinými slovy, musíme jednat trochu více v kvalitě dobra. Ne tolik v kvalitě vášně. Kvalita vášně znamená: „Vidím to! Musím to mít! Co můžu dělat? Viděl jsem to. Teď to musím mít. Viděl jsem to a upoutalo to mou mysl, tak co mohu dělat?“ Kvalita vášně. Nyní se podívejme, co když se stejná věc stane v kvalitě dobra? „Viděl jsem to a cítil jsem se přitahován.“ „Bylo to prospěšné?“ „Možná ne.“ „Tak se toho vzdám.“ To je kvalita dobra. V kvalitě dobra jsou mysl a smysly také přitahovány k jejich objektům. Ale není to pak automaticky: „Tak to musím mít!“ Tam pak přijde otázka: „Je to prospěšné, nebo není prospěšné?“ A prospěšné znamená pro návrat zpět k Bohu. A v našem životě se na vše musíme takto dívat. Cokoliv děláme, musí být prospěšné pro návrat zpátky k Bohu. Jinak to nedělejte! Je to velice riskantní. Nakonec my jsme přišli do tohoto hnutí. Po tolika životech jsme získali tuto příležitost vrátit se zpět k Bohu. A pak v okamžiku vášně uděláme něco hloupého, co to vše zkazí. To je v podstatě to co se děje tady v případě Dity a Kasyapy. Oni zapomněli na zásady kvality dobra. Vstoupila vášeň. Vymklo se to z rukou. Oops. A výsledky také. Takhle to je. Bylo to v jiné juze, takže jejich děti byly velcí mocní démoni. V kali juze dostanete jen malé démony. To je vše. Ale dost problémů. Co děláme? Musíme si být velice vědomí. Kvalita dobra znamená přemýšlivost. Přemýšlíme, než něco uděláme. To je jedno pravidlo v duchovním životě, nikdy bychom neměli udělat krok zpět. Cokoliv děláme, musí být krokem vpřed. To je ve skutečnosti velká zásada v duchovním životě. Měl by to být náš plán. Měli bychom jít jen dopředu. Ne dozadu. Cokoliv děláme ve vášni, tak nevidíme výsledky. Je to příliš rychlé. Možná nemáme dostatek poznání, abychom pochopili následky. Nemůžeme vidět výsledky naší karmy. Když děláte hříšné činnosti, víte, že dostanete hříšné reakce, ale nevíte přesně jaké. My to nemůžeme vidět. A mysl nám říká: „Neboj se, to není tak hrozné.“ Ale Šríla Prabhupáda tím byl znechucen. A řekl: „Já už nechci mít nikdy nic společného se svatbami.“ Tak to je veliké neštěstí. A následovalo to grihasta ášram...

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina/čeština, formát mp3, velikost 59MB)

sobota 1. srpna 2009

Frontline preachers II - Garden Of Heart


Druhé vydání Krišnavědomého komixu od Madhusudany prabhu pro Vaši inspiraci do rozdávání knih Šríly Prabhupády.

Nebýt falešným samaritánem,
nesnažit se pomáhat s neúspěšným plánem,
znát se s namodralým Pánem,
jinak slábnem a slábnem.


Velikost 1,2 MB, formát PDF.

úterý 28. července 2009

Přednášky jaro - léto 2009 ke stažení

Marianka:
Marianka 23.5.2009 zde. - 7MB
SB 4.6.1-3 Marianka 24.5.2009 zde. - 97MB
BG 2.46 Marianka 05/2009 zde. - 7MB

Letní tábor NámaHatta 2009:
BG 9.14 TABOR 25.6.2009 zde. - 65MB
BG 12.20 TABOR 26.6.2009 zde. - 60MB
SEMINAR TABOR 26.6.2009 zde. - 102MB
BG 15.12 TABOR 27.6.2009 zde. - 65MB
SB 5.1.6 TABOR 28.6.2009 zde. - 47MB

Chrám Šrí Šrí Nitái-Navadvípačandry:
SB 3.14.40 PRAHA 29.6.2009 zde. - 59MB
BG 7.17 PRAHA 29.6.2009 zde. - 60MB

pondělí 27. července 2009

Princip rásagul v praxi - část třetí

Amsterdam 30. 4. 2008, přednáška ze Š.B. 7.13.26
.. poslední část ..


Být realistický nezbytně neznamená, že děláme opatření pro své tělo. Být realistický spíše znamená být zakotvený v transcendentálním poznání. A čím více jsme zakotveni v transcendentálním poznání, tím jsme silnější. Bez pochyby. Ale poté znovu, toto poznání musí být realizováno, jak víme. Ale nikoliv jednou. Realizace transcendentálního poznání není věc jako: „Dobře, teoreticky jsem se to poznání naučil a pak jsem to prakticky poznal a následně jsem to zrealizoval. To je skutečná pravda.“ Ne. Realizace je nepřetržitá. Realizace je neustálá. Musíme neustále realizovat to poznání. To je ve skutečnosti co znamená realizované poznání. Proto není žádný takový stav, jako nyní jsem zrealizoval to poznání. Nikoliv že nyní realizuji to poznání. Je to v přítomném čase. Včera jsem zrealizoval toto poznání, protože včera jsem byl bez sexuální touhy. Byl jsem úplně bez sexuální touhy a poté jsem realizoval toto poznání. Ale dnes ho nerealizuji tak moc, protože sexuální touha je tu zpět. Ne, ne. Takto ne. Realizování poznání znamená, že to přijímáme jako Prahláda Maharája: yan maithunádi-gṛihamedhi-sukham hi tuccham [ŠB 7.9.45] že to oceňujeme jako svědění. Svědění. O čem to je? Poškrábání se. Dobře, to je vše co dostanete. dharmáviruddho bhúteṣu kámo smi bharatṣabha [BG 7.11] Protože sexuální život podle náboženských principů je dost omezený. To je ta druhá část grihasta ášramu. Dám příklad. Když máte třicet rásagul na vašem talíři. Třicet. Vypadají šťavnatě a lahodně a vy jste připraveni na ně zaútočit. Představte si to. Podívejte se na ně! Nyní zapojte i jazyk. Představte si velice šťavnaté, jemné, krémové rásaguly s dokonalým cukrovým sirupem. Ne moc sladkým, ne málo sladkým. Nejhorší je rásagula která není dost sladká. Lepší když je hodně sladká, jestli víte co myslím. Ale tyto nejsou ani moc sladké ani málo. Jsou dokonalé. Představte si je i s jejich chutí. Třicet. Přímo pod vaším nosem. Dobře, ale můžete mít jen jednu. Můžete dostat jen jednu! Co s tím? To je špatné. To je špatné. Proto někdo může říci, že je tedy lepší nemít žádné rásaguly. Protože když si jednu vezmete, pak se vzbudí chuť. Je to velice těžké. Když si vezmete jednu, budete chtít další. Ano. A my když je rozdáváme, tak alespoň po dvou. Dvě najednou. A to nejméně. Tato ruka rozdává jen po dvou. Přejete si další rásaguly? Ano? Dvě, rozdáváme jen po dvou. Ano, protože jedna je téměř jako nic, jen vzbudí naše materiální touhy. Tak zde máme podstatu, kámo smi bharatṣabha, jaký je sex pouze jednou měsíčně. To je rásagula princip v praxi. Tak to jen takříkajíc řečeno vzbudí spící psy. Přísloví praví: „Nebuďte spící psy.“ Mějte toto na mysli. Zdůrazňují celibát. Ale tak či onak, každý samozřejmě ví, že sňatek je varianta. Přestože Šríla Prabhupáda napsal dopis, v němž píše, že je tím o 50% menší šance na návrat zpátky k Bohu. Dobře, ale když stále vezmete výhodu z těch zbylých 50%, stále můžete jít zpátky k Bohu. Dá se říci, že je to jako jít o jedné noze. Ale jestliže hezky poskakujete. (Omlouvám se. Neměl jsem dnes ráno přijímat ten křen, vysvětluje Maharádž.) Když hezky skáčete po jedné noze, můžete se tam nakonec dostat. Bez problému. Ale teď z dobré strany. Abych udržel v rovnováze své vyjádření. Bhágavatam vysvětluje, že v manželství se osoba může naučit omezit své sexuální touhy a regulovat je podle principů dharmy. A tak je řečeno, že manželka je pro muže jako pevnost. V tomto vztahu je tak v bezpečí od nižších kvalit přírody. A tak je manželství varianta. A já nakonec nejsem proti. Vůbec ne. Ale já mám jeden problém s moderní dobou. A ten je, že volba ášramu je příliš publikována jako varianta. Je to na vás. Vyberte si. Chcete být v manželství, nebo svobodní? Ale to není tak jak nám to Šríla Prabhupáda představil. Šríla Prabhupáda řekl: “Nejlépe je se tomu vyhnout. Ale když je to nevyhnutelné, potom ano.“ Takže to nebylo jako: “Zde máte menu. Toto je Hare Krišna životní styl a je na vás co si vyberete.“ „Já bych si dal nejspíše brahmačárí ášram.“ „Dobře.“ Někdo jiný si vybere trochu grihasty s rajčatovou omáčkou. Takto opravdu ne. Není to na výběr z menu. Je zde ve skutečnosti postup. Když je někdo příliš soužený hmotnou energií, potom se zapleťte. Ale samozřejmě, grihasta ášram je velkolepý. S grihasty bylo v minulosti nakládáno jako s občany druhé kategorie. Já o tom vím vše. Zacházelo se s nimi jako s vyvrheli, vyděděnci ze společnosti. Chovalo se k nim, jako k někomu, kdo to jako oddaný nebere vážně. Tak to bylo. A byly i časy, když manžel s manželkou společně veřejně hovořili, tak někdo řekl: „Pánové, toto je mája!“ Takže já nejsem vůbec pro takové názory. Myslím že grihasta ášram je posvátný. Protože je odvaha být grihastou, když celý svět jsou grihamédís. Muž a žena žijící společně jsou otroky smyslů. Ale doopravdy žít společně na základě principů dharmy, to je něco mimořádného. Velice hrdinské. Není to vůbec jednoduché. Když se stane ta nešťastná věc že sanjásí poklesne. Sanjásí je někdo, kdo chodí v cirkuse po laně zavěšeném vysoko až ve špičce stanu. Takže když sanjásí spadne, každý to sleduje s očima dokořán. A když už dopadne na zem, tak je to s velkým třeskem. Má to velký účinek. Ale já si nemyslím, že to je největší poklesnutí. Větší poklesnutí je to tiché poklesnutí. Tiché poklesnutí se stává v grihasta ášramu, když to nikdo neví. Ale tiché poklesnutí se stále projevuje na zasmušilých tvářích. Je vidět na nešťastných tvářích. Na nedostatku záře. Na nedostatku nadšení. Na jakémsi druhu těžkostí, když nemůže zvednout ruku, když přijde na oddanou službu. Z tohoto můžeme vidět, že třeba mohlo dojít k tichému poklesnutí. Je mi líto že poukazuji na toto ožehavé téma. Ale taková je skutečnost. A proto si myslím že poklesnutí je významný problém. Je to významný problém. Významný. Takže jak se toho vyvarovat? Někdo na to řekne: “Ano, tak by se všichni měli oženit. Protože potom jsou více v bezpečí.“ Já bych řekl dobře, jestliže to tak opravdu moc silně cítíte, tak vy co to tak silně cítíte, tak to můžete udělat. Ale já bych spíše doporučil, abychom raději zvýšili kvalitu našeho duchovního života. To je to, co bychom opravu měli udělat. Myslím že to je jediná cesta. Není jiného východiska. Žádné jiné řešení. Koneckonců, ať už chceme nějaké uspokojování smyslů či nechceme, naše zaměření se na uspokojování smyslů nemůže přetrvat. Musíme posunout naše zaměření pryč z toho užívat si tohoto světa. Opravdu to musíme udělat. Musíme se opravdu zaměřit na službu Krišnovi. A zbytek bude v přádku. Požitek samozřejmě přijde. Vždyť víte, že když je venku sluníčko, máme z toho radost více, než když prší. Jistě. Ale nikdy nevíme. Protože může být i příliš mnoho slunce a potom si to stejně neužijete. Když vám temně zrudne nos. (Jahodový nos pro každého! Směje se Maharádž.) To se může také stát. Takže v tomto hmotném světě není požitek předem zaručen. Proto když přijde na sexuální život, což je hlavní hmotný požitek. Doporučil bych oddaným, aby došli až do bodu kdy vydají prohlášení, že nemají žádnou důvěru v sex. Myslím že takto je to v základu. Nepopíráme jakýkoliv požitek, který je s tím spojen. To je v pořádku. Ale víme, že jsme tím podmíněni. Víme, že to stále má tu sílu nás přitahovat. Ale alespoň bychom měli dojít do bodu, kdy vydáme prohlášení, že v to nemáme žádnou důvěru. Žádnou důvěru. Žádnou důvěru, že nám to dá štěstí. To by měla být ta nejnižší mez. A potom můžeme vidět, co můžeme dělat. Ano, pokud už jsme v grihasta ášramu, je to v pořádku. Měli bychom využít tento ášram pro službu Krišnovi. Ale budete nuceni dělat tak mnoho věcí, které nebudou mít přímo tolik co dělat s Krišnou. To je ten problém. A hodně. Mnoho věcí. Proto je docela hezké být sám. Být v chrámu. Jít na harinám každý den. Rozdávat knihy. Být každý den na mangala árati, namísto: “V neděli půjdeme na mangala árati. Tuto neděli půjdeme, když nebudeme nachlazeni, nebo nebudeme mít jiný problém. Nebo když nebudeme muset o víkendu pracovat.“ Někteří oddaní mi poslali své sádhana zápisníky. A tam je to vidět. Mangala árati: nula, nula, nula, neděle mangala árati, potom opět nula, nula, nula. A každou chvíli je tam i v neděli nula. Takže co dělat? Já to neodsuzuji, ale chci říci jak je to hezké, jestliže můžeme jít každé ráno na mangala árati. Velice hezké. Má to speciální příchuť.

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 53MB)

neděle 19. července 2009

Princip rásagul v praxi - část druhá

Amsterdam 30. 4. 2008, přednáška ze Š.B. 7.13.26
.. pokračování..


Toto je hmotný svět. Musíme v životě neustále přijímat kompromisy. Otec mi říkával: “Synu, život je kompromis.“ Bože, jak já jsem to nenáviděl! Řekl jsem mu: “Možná pro tebe, ale nikoliv pro mě.“ A on odpověděl: “Mladý muži, popovídáme si později.“ Jak já jsem ho proto nenáviděl. Zkoušel se vytahovat kvůli věku. „Snažíš se hledat omluvy, protože jsi to vzdal“ řekl jsem mu. „Jednoduše tvoříš omluvy pro tvoji slabost“ to jsem mu řekl. A on odpověděl: „A kdo je tak silný? Jsi ty tak silný?“ To bylo těžké, opravdu těžké. Diskuze jako tahle. Ale nyní už samozřejmě můj otec není naživu, ale jinak bych mu dnes řekl: „Život může být kompromis pro tebe, ale ne pro mě. V žádném případě. Chci vše nebo nic.“ Protože to je to, co to znamená být oddaným. Jsem muž či žena, všechno nebo nic. To je to, co to znamená. Není nic jiného. Všechno pro Krišnu. Nic jiného není dost dobré. Uspokojování smyslů to prostě nevyřeší.. Dokonce ani trošku. Proto je mi to líto že Vám to musím oznámit takto brzy ráno. Ale grihasta ášram to opravdu nevyřeší.. Je to ášram poražených. Kdo je to ten Krišna? (Maharaja se ptá se smíchem) Je to ášram poražených v tomto smyslu. Jedinou dobrou věcí na grihasta ášramu je čistá oddaná služba. A nic jiného to skutečně dobře nevyřeší. Je mi to líto že to musím říci, ale neexistují šťastná manželství. Neexistují. Může být smlouva o míru. Dobře, přestaneme bojovat, uzavřeme příměří. To přijde po pár letech. Dobře, zkusíme spolu vyjít, přestože spolu nevycházíme. To vše je možné. Ale štěstí? To neexistuje. To je ve skutečnosti realita. Je to jednoduše zařízení pro službu Krišnovi a patrně nikoliv to nejlepší. Pravděpodobně jsou svobodné ášramy pro službu Krišnovi lepší. Je tam více příležitostí zaměřit se na Krišnu než v grihasta ášramu. Proto, co se sňatkem získá? Je mi to líto. Jak jsem již řekl. Je mi to opravdu líto, že jsem tak upřímný brzo ráno, v den jako dnes. Já vím. Já vím, že když se dostane na tyto názory, někdo se mnou nesouhlasí. Přijel jsem v roce 1995 jako vánaprastha z Indie a dorazil jsem do Radhadeshe přímo uprostřed svatby. A další ráno mi dali tento verš ze Šrímad Bhágavatamu na vánaprasthu. Vyjádřil jsem se tak, že čas začít přemýšlet o sanjásu počíná prvním dnem manželství. (smích) Definitivně to vyvolalo rozruch. A vedení kvůli tomu mělo dokonce schůzi. Možná by už neměl dávat lekce. Ale abych Vám řekl pravdu. Jednoduše jsem hovořil z vlastní zkušenosti. To bylo přesně to, co jsem dělal. A to jsem nebyl ženatý tři dny. Byl jsem ženatý řadu let. Téměř jsem se dostal na stříbrné výročí. A vedl jsem si lépe než mnozí ostatní, kteří tak dlouho nevydrželi. Protože je to tak složité dostat se ven, tak těžké. Jednou, jednou se zamotáte do tohoto zapletení. Vím, že bych měl, kdybych jen mohl, tak bych to udělal. To trochu vyjadřuje tu podstatu. Řeknu to tedy znovu: Vím, že bych měl, kdybych jen mohl, tak bych to udělal. Ano, to je ta věc. Je to jako: Hrajeme si s myšlenkami v mysli. Hrajeme si s myšlenkami v mysli, abychom byli volní pro oddanou službu. Ačkoliv ISKCON se změnil. Nyní jsme se stali realisty. Ale moje otázka je: Ke které realitě se vztahujeme? Dočasné, nebo věčné? Jsem v tom trochu rozpačitý. Co je to ve skutečnosti být realistický? Myslel jsem si že, védská literatura je tak realistická. Potom jsem přemýšlel o světci jménem Dadáti. Pravda to už je trochu moc. Nyní ale začínám také o Dadátim přemýšlet. Řekněme, že to bylo asi takhle: Polobozi byli ve válce s démony a potřebovali nějakou zbraň. A díky jakémusi pokynu od vyšší autority dostali informaci, že ona zbraň má být vyrobena z kostí světce Dadátiho. Tak ke světci tedy přišli a hovořili k němu: „Náš drahý světče Dadáti, přišli jsme sem, abychom mohli mít tvoji společnost.“ On odpověděl. „Jsem velice požehnaný. Jsem velice požehnaný, že jste mne přišli poctít svou přítomností. Děkuji vám velice.“ „Ano“ Odpověděli polobozi. „Cítíme se velice šťastliví, že můžeme být s tebou. A pravda ve skutečnosti je, že opravdovým důvodem naší návštěvy je, že jsme k tobě přišli o něco žadonit. Prosíme tě o dobročinnost. Prosíme tě o milost. Zcela přirozeně jsou bráhmanové a svaté osoby od přírody velice laskaví a milostiví. A proto se na tebe obracíme, na tvé vlídné slitování k nám. A žebráme u tebe o almužnu.“ „Ano“ Řekl Dadáti. „Ano, cokoliv si přejete, jsem připraven vám to dát.“ (Maharája se směje) „Hahá! Dostali jsme ho! Ano! Teď to slíbil.“ A potom promluvili: „Víš, hmm, no my bychom ve skutečnosti chtěli... tvé kosti.“ Většina lidí by na to reagovala. „Co? Moje kosti? Já ti dám moje kosti! Já ti dám svou kostěnou pěstí do tvého kostěného nosu!“ Něco na tento způsob, tak by reagovali, pokud by někdo šel po jejich kostech. Nějaký hluboký instinkt vyjde ven. Ale Dadáti byl kompletně nad jakýmkoliv mylným ztotožňováním se. Dadáti si nikdy ani na chvilku nemyslel, že je svými kostmi. A proto řekl. „Ó ano. Chcete moje kosti? To není vůbec problém. Ale prosím počkejte chvilku. Dejte mi nejdříve čas vzdát se tohoto těla.“ Polobozi byli velice rozvážní. „Ó ano. Samozřejmě.“ A následně Dadáti opustil tělo a polobozi si vzali jeho kosti a udělali z nich zbraň. Nevím jak přesně to udělali. Tato informace zde chybí. Ale velice zajímavý je stav jeho vědomí. A tak je Bhágavatam plný transcendentálních osob, které jsou ve skutečnosti opravdu realistické. Skutečně realistické.

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 53MB)

pondělí 6. července 2009

Princip rásagul v praxi - část první

Amsterdam 30. 4. 2008, přednáška ze Š.B. 7.13.26
Toto je důležitý bod. V tomto hmotném světě si jistě můžeme užívat, ale nemůžeme být šťastní. To je ten hlavní princip. Sex nám může bez pochyby dát požitek, ale nemůže nás udělat šťastnými. Materialisté v tomto nedokáží rozlišovat. Čehokoliv si požívají, myslí si, teď jsem šťastný. A když trpí, myslí si, nyní jsem velice nešťastný. Ovšem navzdory veškerému materiálnímu požitku necítí žádné plné uspokojení. Žádný pocit: “nyní už toho mám dost“. Nikdy to nenaplní naše potřeby. Nic v hmotném světě je nemůže naplnit. Přestože iluzorní energie funguje takovým způsobem, že se dočasně zdá, že ano. Jen se zdá se, že ano. Ale Šríla Bhaktisiddhánta říká: „Potkali jsme někoho nového a zdá se nám, že má nekonečně mnoho dobrých vlastností, jako oceán. A po chvíli jdeme okolo, po břehu toho oceánu a vidíme, že to je vlastně jen malý rybník. A už nemáme zájem vidět tu osobu znovu.“ Takto můžeme vidět definici zamilování se a vystřízlivění. Je to velice zajímavé jak v hmotném světě máme tolik mnoho představ. Myslíme si, že někdo je nekonečný jako oceán. A ukáže se, že je to jen malý rybník. Protože my nevidíme věci, tak jak jsou, ale promítáme si vlastní touhy do reality. A říkáme si ano! Ano, ano, ano. Ano, toto je ta odpověď. To jsem vždy chtěl, definitivně je to ono. Konečně. Ano, ano, ano, absolutně to je ono. Našel jsem to. Jenom abychom si po chvíli uvědomili: No, možná ne tak úplně. Možná... No zase jsem to asi minul. Ach podívejte, téměř... a nebo taky vůbec ne. Myslím tím, že Romea a Julii po pár letech o letní večer můžeme slyšet tady v Amsterdamu. Tady je verandová kultura. Zdejší domy v ulicích nemají žádné zahrady. Takže co se děje v létě v Amsterdamu? Obyvatelům Amsterdamu je to fuk. Oni si prostě vezmou celou domácnost ven na verandu. A objeví se tam pohovka a televize. A muž tam sedí se svým malým televizním stolkem a pivem v nátělníku bez rukávů a drbe si potící se břicho, zatímco se dívá na fotbal nebo něco jiného. A mezitím se ona vyhrabe z okna, vystrčí hlavu s natáčkami ve vlasech. A tímto způsobem Romeo a Julie něco cestou ztratili. Otázka je co. Legenda o Romeovi a Julii nicméně pokračuje dál a dál. I v chrámu máme bhaktu Romea a bhaktin Julii s Rádhou a Krišnou v pozadí. To také pokračuje. Co se na to dá říct? Setkali jsme se v Góvindě! Óó, tak romantické. A já si to stále pamatuji, halva byla v ten den růžová. Romance, jen vysnívání dalších příchutí do reality. Jen jednoduše přidávání barev, vůní, kvůli naději. Ohh, opravdu doufám, že nyní přijde to moje štěstí, ano ano. Říkají, že když něco nechcete vidět, tak to nevidíte. Je příběh o Kolumbovi. Když poprvé plul přes oceán a byl už před pobřežím Severní Ameriky. Místní obyvatelé neviděli ty lodě, prostě je nemohli vidět. Jejich mysl ty lodě blokovala, protože nikdy předtím něco takového neviděli. A tak, přestože je viděli, mysleli si: ne, to nemůže být skutečnost. Mysl to upravila, a oni je neviděli. Rozumíte? A takto je to zaznamenáno v historických knihách. Toto je velice zajímavý fenoném, jak nemohli ty lodě vidět. Ta síla mysli vidět, nebo nevidět. A stejným způsobem vidíme osobu a nevidíme všechny její chyby. A všichni ostatní říkají, jsi slepý? To to nevidíš? Jen se na tu osobu podívej! Podívej! Ohh.. ahhh.. ano já se dívám. Ó Bože! Pojď zpět na zem! Buď realista! To mohou ostatní říkat. Ale nic nefunguje na osobu, která doufá, že se její touhy naplní. Mám příběh o tom chlapci, který byl zamilovaný do dívky a tak koupil pugét růží a šel za ní. Ona bydlela v ulici „V ráji“ a on šel k jejímu domu a zazvonil. „Ding dong ding dong“.. zahrála hudba.. Ona přišla ke dveřím. Otevřela je a řekla: „Co tady děláš!? Růže? Jsem alergická na růže!“ Růže svěsily květy. Sto zklamaných hlaviček. A pak mu praštila s dveřmi před nosem. A jak se otočil, v ulici štěkali dobrmani a ulice se už jmenovala „Brána do pekla“ a on nevěděl, jak se co nejrychleji z toho místa dostat pryč. Jak se říká: Celá krása je v oku pozorovatele. Celé je to o vnímání. Átmaván manjaté džagat. Osoba vidí vesmír skrze svojí vlastní mysl. To je ta situace. Díváme se na věci skrze vlastní mysl a tak si je představujeme. To je to, co celou dobu děláme. A proto to nemůžeme brát moc vážně. Transcendentální poznání nás varuje: „Věci nejsou takové, jaké se zdají být.“ Nenaleťte na vzhled. Je to ohromující. Kdykoliv vidíme něco úžasného v tomto světě, můžeme říci jak je úžasné, že mája dala ty věci tak dohromady. Ženy jsou ovšem úžasní odborníci jak udržet iluzi. Ony dokáží v zapáchajícím horkém letním dni vypadat naprosto úžasně a svěže. Neptejte se mne, jak to dělají. Přestože mám takové podezření, že celý čas co stráví v koupelně je z tohoto důvodu. Ale cokoliv to jen může být, je to tvrdý režim udržet tu iluzi. Ale realita je jiná. Hmotná těla jsou plná problémů. V sedmdesátých a v počátcích osmdesátých let byly všechny lekce o výkalech. (Maharáj a oddaní se smějí :) Každá lekce byla o výkalech. Není to pravda? Pamatujete si to? Jeden oblíbený příběh. Příběh o bráhmanovi který šel do pole na velkou. A tam poté co vykonal potřebu, říká svému výkalu: „Ehhh.. Ty jsi ale odporný!“ A stolice mu odpovídá: „Já? Já jsem byla výborné jídlo, než jsem se setkala s Tebou!“ Ten byl oblíbený v sedmdesátých osmdesátých letech. A vidím že má úspěch i nyní. Pamatuji si na lekci jednoho sanjásího. On říkal: „Co kdybychom to tělo otočili naruby? Stále byste ho chtěli obejmout?“ Zmáčknout ledvinu, játra atd. Samozřejmě že jsem slyšel, že tělo je jen pytel výkalů, ale mě to nepřesvědčilo. V mysli jsem si myslel, cokoliv je uvnitř o to nestarám, dokud je to přikryto jemnou kůží. To je protože naděje užívat si tohoto světa je tak silná. Jsme připraveni přijímat kompromisy. Žena čeká tak moc až přijede princ a on nikdy nepřijede. Ale nakonec přijíždí. Nejede sice na koni ale na oslu a může mít květákové uši, ale i tak je hezký. A potom mít spoustu dětí s květákovýma ušima. Toto je hmotný svět.

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 53MB)