čtvrtek 23. dubna 2009

Frontline preachers - část první

Komix 1
Krišnavědomý komix od Madhusudany prabhu pro Vaši inspiraci do rozdávání knih Šríly Prabhupády.

Rybářův soucit


Velký rybář duší,
soucit mu sluší,
naléhavé volání
elektrosmog nepřehluší...
A proto tam sedí
všichni ti, co vědí.

Velikost 2,01 MB, formát PDF.

čtvrtek 9. dubna 2009

Duben 2008 – 2.den (ranní lekce)

Chrám Šrí Šrí Nitái-Navadvípacandry – Praha
Duben 2008 – 2.den (ranní lekce)
Šrímad Bhágavatam 3.1.20.
H.H. Kadamba Kanana Swami

ittham vrajan bháratam eva varsam
kálena yávad gataván prabhásam
távac chaśása ksitim eka cakrám
ekátapatrám ajitena párthah

Během svých cest po všech poutních místech Bháratavarši navštívil Prabhásakšetru. Tehdy byl králem Mahárája Yudhisthira a ovládal celý svět jedinou vojenskou silou a pod jedinou vlajkou.

VÝZNAM: Když světec Vidura před více než pěti tisíci lety cestoval jako poutník po Zemi, Indie se nazývala Bháratavarśa a je tak známa dodnes. Dějiny světa nepodávají žádný systematický výklad minulosti starší než tři tisíce let, ale předtím měl celý svět jedinou vlajku a byl ovládán vojenskou silou Maháráje Yudhisthira, krále celého světa. V současnosti vlají před Organizací spojených národů stovky a tisíce vlajek, ale za Vidurova života stačila milostí Ajity, Pána Krsny, pouze jediná vlajka. Národy světa si velice přejí mít znovu jeden stát s jednou vlajkou, ale v zájmu toho se musejí ucházet o přízeň Pána Krišny, který jediný nám může pomoci stát se jedním celosvětovým národem. (konec významu)

Můžeme se dočíst, jak předtím, než Mahárádža Judhištira vykonal oběť Rádžasúja, bylo potřeba sjednotit celý svět. Je řečeno, že Mahárádža Judhištira vyslal své bratry do různých směrů, aby ovládli svět. A systém byl takový, že poslali zvláštního koně, který měl znaky královského domu Mahárádže Judhištira, a kdokoli toho koně zastavil, tak měl problém. Kudy kůň proběhl, ta země patřila Mahárájovi Yudhistirovi. A koně následovala armáda. Tak takový měli systém. Ale nebylo to tak, že by Mahárája Yudhistira dobyl svět silou. On dobyl svět svými kvalifikacemi rádža-rišiho, svatého krále. Takoví rádža-rišiové byli stejně dobří jako duchovní mistři. Ve 4. kapitole Bhagavad-Gíty (4.2) je řečeno evam parampará-práptam imam rádžaršayo viduh, že toto poznání sestoupilo učednickou posloupností a svatí králové ho tak chápali. Tito rája-rišiové jsou osobnosti velkého formátu, protože jsou schopní chápat transcendentální poznání. A proto Judhištira Mahárádža jednal v každé situaci úplně správně. Právě jako když uvažujeme o pozici duchovního mistra. Když se duchovní mistr usmívá, pak se Krišna usmívá. A když se duchovní mistr hněvá, tak se hněvá Krišna. Takhle můžeme přijmout, že duchovní mistr je nástrojem Krišny. A stejně tak svatí králové byli takovými nástroji. Samozřejmě ne každý král na této planetě měl tehdy takový charakter. Mnoho králů mohlo být méně svatých. Ale aspoň se řídili védskou kulturou, alespoň ctili bráhmany a přijímali písma jako něco, co je nadřazeno jejich vlastní inteligenci. A potom to také mohlo přijímat ostatní obyvatelstvo.

Můžeme vidět, že když je nějaký režim založený na útlaku, tak může udržovat zemi nějaký čas ve svém podmanění, ale jakmile lidé dojdou do bodu ´teď už toho máme dost!´ a většina lidí se za to začíná silně stavět, tak to potom začíná být těžké. Vidíme, jak se Sovětský Svaz rozpadl. Nebo myslím na Jižní Afriku, kam pravidelně jezdím, kde se černé obyvatelstvo udržovalo odděleně od jiných ras. Všechno bylo oddělené: bílé umývárny a černé umývárny ve veřejných budovách; bílé autobusy a černé autobusy; v mnoha oblastech ´pouze bílí´ atd. A největší oblast, kde bylo dovoleno žít černému obyvatelstvu, se nazývala Soleto. A děti ve školách se učily, ale ne ve vlastním jazyce, ale v jazyce bělochů. V roce 1976 proběhl protestní pochod dětí od 13 do 19 let. Možná jich bylo 10 000, ale samé děti. Ale policisté byli nervózní a někteří začali mačkat spoušť a jednoho 13letého chlapce zabili. Ještě pořád je tam velké muzeum na jeho počest. A samozřejmě potom už se lidé neudrželi a byla z toho krvavá lázeň. Toho dne si Afričane řekli, „Už toho bylo dost!“ Ještě to nějaký čas trvalo, ale nakonec byla vláda svržena. Ovšem, mnoho zemí světa může vyprávět takovéhle příběhy. Příběhy útlaku a příběhy revolty. Pravý způsob, jak vládnout lidem, je pomocí ŠÁSTRY. V sanskritu jsou dvě slova šástra a šastra. Šástra s dlouhým Á označuje písmo a znamená ´to, co vládne.´ A šastra označuje zbraně. To je zase další věc, která vládne. Říká se, že šástra je lepší než šastra. Je zajímavé, jak jsou si ta dvě slova blízko. Ve skutečnosti je v tom hluboké poselství. Proto pravé vedení se zakládá na duchovních principech. A proto, aby to bylo ve védské kultuře zavedeno, byli bráhmanové výše než vláda. Což je jedinečné. Nikde jinde na světě nebyla třída kněžích nadřazena vládě. Bráhmana měl představovat písmo. Toto je systém, který zavedl Nejvyšší Pán. To je jediný politický systém, který může fungovat, protože to je Krišnův systém. Jakýkoli jiný systém je vytvořen člověkem. Včera jsem viděl, jak na celém světě stoupají ceny potravin. Už to začíná dosahovat kritické hranice. V chudých zemích to začíná být opravdu špatné. V následujících letech se předpovídá hladomor. Viděl jsem takový článek v novinách. Takže vidíme, jak se všechny předpovědi Šrímad Bhágavatamu naplňují. Že život bude čím dál kratší a kratší. My jsme si mysleli, že se život prodlužuje, ale teď v určitých částech světa vlivem viru HIV jsou lidé staří už v 25. Někdo přijde a je mu 25 let, ale má hůlku jako kdyby mu bylo 80. Stále vypadá na 25, protože není tak vrásčitý, ale zároveň kvůli velké slabosti atd. vypadá na 80, v 25 je to už starý člověk. Když jsem tohle četl ve Šrímad Bhagavatamu, říkal jsem si „no jednou na konci Kali-yugy se tohle stane..“ Ale už teď se to děje ve velkém měřítku. Je to mnohem větší, než si myslíme. Na africkém kontinentu obyvatelstva ubývá, nepřibývá, jenom kvůli AIDS. To je celý kontinent. A viděl jsem mapu Indie, která ukazovala velice zasažené oblasti v Indii. Celá oblast horizontálně od Bombaje až dolů na Jih je velice zasažena. Sever méně. Můžeme vidět, že na jihu se všichni velcí bráhmanové stali počítačovými programátory. Protože počítačový jazyk a sanskrit jsou si blízko. Protože sanskrit je nejexaktnější jazyk. Všechno v něm lze formulovat velice precizně. A počítač potřebuje precizní jazyk. Pokud změníte jedno písmeno ve svém jménu, pak jste pro počítač někdo jiný. My bychom si to srovnali, ale počítač ne. Takže všechno musí být exaktní a ti bráhmani, kteří dřív studovali písma, dnes studují počítačové manuály. Jedno vede k druhému a potom přibývá případů AIDS. V okolí Bombaje je mnoho vesnic a teď tam byl nějaký protest vesnických žen. Proč protestovali? Požadovaly právo být zaměstnáním prostitutky. Jelikož kontrast mezi městem a venkovem je velký. Lidé v Bombaji jsou bohatí, mají nejméně 20x víc než někdo na vesnici. Je tam úplně jiná ekonomika. Pánové z Bombaje se jezdí na vesnici trochu rekreovat. Stejně jako jsem viděl, že tady Němci jezdí za hranice do Čech na trochu sexuální turistiky. A to je výsledek naší vlády. Kdekoliv není ochrana, ale vykořisťování, přichází jen degradace. Co můžeme dělat - buďto hladovět, nebo prostituci. Musíme být realisté, musíme nějak nakrmit děti. Když jsou ženy samy s dětmi, tak co mají dělat. Takové věci se dějí ve společnosti, která se zakládá na vykořisťování. Duchovní život je jediná věc, která může změnit vykořisťovatelskou mentalitu. Je to to jediné co může změnit sobeckou mentalitu. Duchovní život může dovést lidi do bodu, kdy se budou skutečně zajímat o blaho druhých a budou připraveni dělat pro to oběti. Ovšem podívejme se na naší situaci - do jaké míry jsme my ochotni přinášet oběti? Nakolik nám jde o náš duchovní život a nakolik jsme připraveni dělat oběti pro druhé, to je otázka. Jdou výsledky sankírtanu nahoru nebo dolů? To je jeden způsob, jak se to dá měřit. Ještě se to samozřejmě dá měřit jinými způsoby, ale pro dobro světa je třeba něco dělat. Naše hnutí má velice nesobecký program. To je postavení madhyama adhikári, má přátelství k Nejvyššímu Pánu, je milostivý k pokleslým, vyhýbá se závisti a rozvíjí přátelství se sobě rovnými, s oddanými. Takto se madhyama adhikári velice zaměstnává dobročinnou prací. Velkou část své energie a příjmů dává na dobročinné činnosti. Když naše hnutí začínalo, tak mohu říct, že asi tak 90% energie se věnovalo na kázání a 10% na žití. Opatření pro žití byla minimální. Ale jak čas plynul, přibývalo prostředků k žití, a potom to bylo 50 na 50. A jakmile je to 50 na 50 co se týká životních podmínek a kázání, tak potom nastává změna. Pak se naše hnutí mění z kazatelského na společenské. A půjde-li to takhle dál, že 70% bude žití a 30% kázání, tak už to bude hlavně společenský život. Pak přijde velice do popředí varnášrama, tu potom budeme potřebovat, a nejlepší je být bráhmana. Takže každý bude chtít být bráhmana, protože to je pohodlné. Bráhmana může žít z milodarů, to není tak špatné. Jakmile budeme společenské hnutí, tak přichází do popředí mnoho věcí. Na mnoha místech světa už jsme se stali společenským hnutím, větší procento je pro společenský aspekt a menší pro kazatelský. Potom se už musí rozpracovávat dynamika společenských vztahů a oddaní už udělali v této oblasti spoustu práce. Vím, že v některých chrámech v Americe mají takové společenské skupiny, kde se scházejí oddaní - muži - a mluví o sobě. Sejdou se jednou za týden a kdokoli s něčím přijde, tak o tom diskutují. Takto se dělí o své duchovní zážitky a nacházejí podporu pro svůj duchovní život. Já nechci říkat, že tohle je špatné, ani že to je dobré. Vidím, že to nějaký prospěch přináší. Ale jednu věc o tom můžu říct - že to je NUDNÉ. Už to není tak vzrušující, jako jít ven kázat a dávat milost podmíněným duším. Víte o čem mluvím, o tom kázání, o sankírtanu a o tom, jak změníme svět. V jedné zemi mi říkal jeden otec, že je velice šťastný, že se vědomí Krišny nějak ujímalo v jejich vesnici, a důkazem bylo, že jeho syna přijali do skauta. Úspěch!? Já chápu, že jsou různí oddaní v různých situacích, v různých ášramech, s různými potřebami. Nejsem ten, kdo by chtěl na něco poukazovat, ale je to NUDA. Protože není nic takového, jako život pro kázání. Nejen co se týká atmosféry v chrámu. Už jsme to tolikrát viděli. Když odjeli sankírtanoví oddaní na travelling, tak se chrám stal „městem duchů.“ (Punya Palaka prabhu se diví, jak se může chrám stát městem duchů. Kadamba Kanana Maharádža se směje a odpovídá otázkou, Jak se bhakti rása může stát oceánem? Punya Palaka přijímá: Ano, samozřejmě :-) ) To znamená, že tam nikdo nezůstal, kromě pujarího, který se staral o Božstva, a 3 ztracenců na mangala árati. To znamená, že se chrám stal městem duchů. A sankírtan oddaní se vrátili a skutečný život se vrátil, skutečný kírtan. To není jen nějaký názor, to je historie ISKCONU. Kázání není jenom život v chrámu nebo život v komunitě. Ale také to je život v našem srdci. Je popsáno, ceto-darpana-marjanam bhava-mahá-dávágni-nirvápanam śreyah-kairava-candriká atd.(1.verš śikśaśtaky), že sankírtan je životem transcendentálního poznání. Bez sankírtanu není žádný život. Takže my musíme dbát na to, abychom si udrželi v mysli tuhle vizi dělání obětí pro dobro druhých. Neberte si to osobně, když takhle mluvím. Já jsem revolucionář ze 60. let. Já chodil po ulici s kytarou a hlasitě zpíval, o tom jak změníme svět, „ a když chceš změnit svět, musíš začít u sebe…“ To byla velká realizace 60. let. To se myslím nezměnilo a pořád to tu je i dnes. Jednou jsem četl článek o Hnutí Hare Krišna. Byl o tom, proč se lidé přidávají. Na začátku článku byla otázka: Co vede lidi k tomu, aby změnili svůj život? A když položili tuhle otázku oddaným, tak u mnoha oddaných se zjistilo, že dělali činnosti, které patří k životu oddaných už předtím, než se připojili. Většina oddaných byli vegetariány předtím, než se přidali k hnutí. A většina z nich se už předtím ztotožňovala s mnoha principy, které jsou součástí Hnutí Hare Krišna. A stejně jako my jsme v 60. letech stáli na rohu s poselstvím pro svět, tak to bylo něco, s čím se lidé mohli ztotožnit ještě než se stali oddanými. Ano, musíme udělat něco, abychom změnili svět. Každý v 60.-70. letech měl tuhle náladu: Pojďme změnit svět. Udělejme cokoli, hlavně abychom se nestali součástí establishmentu. To byla ta nejhorší noční můra stát se součástí establishmentu. Někdy mě překvapuje, jak málo je tohohle dobrodružného ducha v dnešním Hnutí Hare Krišna. Vidím oddané, kteří byli v brahmačárí, brahmačáriní ášramu a pak se vzali a za chvíli se stali součástí establishmentu. Přestat dýchat! ..a úplně se přizpůsobit ugra-karma světu. A pak si říkáme, kde je ta nálada, kterou měl Prabhupáda. Jeden manželský pár poslal kamkoli na světě, aby otevřel bez jakékoli pomoci chrám, do zemí jako Japonsko. Co tam budete říkat? Samí Japonci „…Ehm..Hare Krišna :-)“ Ale oddaní tam jeli. Jeli kamkoli a taková byla nálada, prostě jet. Otevřít novou zemi, otevřít město, nový chrám. Tenhle duch byl velice silný. A to bylo vzrušující. A proto se lidé přidávali. A člověk přemýšlel, proč se tolik lidí přidávalo. Přijímal jsem prasádam v Bhaktivedanta Manoru s Kripamoyou a Śrutadharmou a Gaurím, temple presidentem Manoru, a tak jsme mluvili o tom, proč se tolik lidí přidávalo. Měli sankírtanový zpravodaj. V 70. letech začali vydávat „Bhaktův magazín“ a Danavir dás brahmačárí to hodně rozjížděl. Nebo to byl vanačárí, nejsem si jistý. Ano, musel být vanačárí, protože byl předtím grihasta. Chrámy dostávaly body za śikhy. Podávala se hlášení, kolik bylo oholených hlav za měsíc. Podle toho byly přidělovány śikhové body, ne body za knihy, ale za śikhy. Jenom v samotném Manoru udělali 40 oddaných za měsíc. Takhle vzpomínali. 40 oddaných za měsíc Narakriti, hmm.. to je docela hodně, že :-)? To bychom museli tady v Praze něco přistavět. Oni jen dělali oddané? Je pravda, že byly osoby, které honily lidi s holícími strojky. To se opravdu dělo, ale hodně lidí přicházelo samo od sebe. Protože tohle hnutí mělo velice dobrodružnou náladu. Takže když se vrátíme k tomu, jestli chceme jednu vlajku na světě, třeba s Hanumánem nebo tak, tak bychom měli také oživit tuhle náladu. Doufám, že vám nevadí, že jsem s tím přišel. Já se nechci do nikoho navážet. Jenom když se příliš zdůrazňuje společenský rozvoj, tak je to pro mě velice nudné. (Kadamba Kanana Maharádža zývá a předstírá spánek :-))

Nějaké otázky, komentáře?

Otázka matají:

Suhotra Maharádža kdysi říkal, že nálada tohoto hnutí se mění, že v 60., 70., 80. letech byli oddaní revolucionáři, ale v současné době spíš chtějí být součástí establishmentu a nevystupovat z toho a jen si zpívat svoje kola atd., tak jestli to je chyba na naší straně a nebo jestli to je jejich specifická situace?

Kadamba Kanana Maharaja:

Jestli je pravda co říkáš, pak já jsem dinosaurus. To znamená, že už bych tu neměl být, ale prostě tu ještě nějak přežívám. Patřím do jiné epochy, k druhu, který už by měl být vyhynulý. Prostě jsem jenom odmítnul umřít. :-) A tady jsem, živoucí dinosaurus. Já beru, že žijeme v jiné době a společnost je celkově méně dobrodružná než v 70. letech, ale jsem si jistý, že tam venku je mnoho lidí, kteří se nudí. Jsem si jistý, že pořád je spousta lidí, které by přitahovalo dynamické hnutí usilující o změnu. Něco se musí trochu přizpůsobit podle místa, času a okolností, ale někdy slýchávám, že teď už stará strategie nefunguje a že teď je třeba kázat jiným způsobem. Ale pak vidím Prithu prabhua. Když necháme stranou, že měl nějaké osobní těžkosti. Ale Prithu prabhu úplně ignoroval tuhletu filosofii, jenom kázal ve stylu 60., 70. let a udělal tolik oddaných. Vždycky měl ten holící strojek v ruce. Prithu je známý svým holičstvím. Vlastnoručně… s láskou. :-) On skutečně vozí holicí strojek všude s sebou i dnes. Jak jsem říkal, on měl nějaké osobní problémy, ale nepřestal … pořád dělá oddané. Nepřestane s tím. Ve skutečnosti udělal hodně pěkných oddaných. On dokázal, že pořád se to tak dá dělat. Já nevím jestli to bylo tím, že 60. léta byla taková dobrodružná, nebo jestli Prabhupáda byl takový dobrodruh, že přitáhl všechny dobrodruhy? To nevím, ale vím, že Prabhupáda rozhodně přitahoval dobrodružnou náladu. Pořád je hlavním účelem tohoto hnutí ZMĚNIT SVĚT. Ale jak jsi citovala Suhotru Maharádže, tak to je také věc k zamyšlení, aby se tím vyvážilo všechno co jsem říkal. Jsem připravený na protiargumenty. Má lekce by neměla být fanatická, to ne. Ale myslím, že jsem skutečně dinosaurus. :-) Já mám prostě rád tuhle dobrodružnou náladu. Když někdo řekne, „Já se ožením, ale nebudu chodit do práce, já budu kázat.“ To je něco. „..Mohu ti nějak pomoci?“ To je prostě vzrušující. Protože lidi tam jsou a oni jenom říkají, kde jste všichni, proč jsme vás nikdy neviděli? Mnoho lidí to říká a hodně lidí má veliký zájem. Není nedostatek lidí, kterým bychom mohli kázat, nedostatek lidí, kteří by chtěli poslouchat, nedostatek lidí, kteří by chtěli měnit své životy. Ale je tu velký nedostatek lidí, kteří by o tom chtěli říkat ostatním.

Promiňte, že s takovým tématem přicházím takhle brzy ráno. Tady se o tom mluví, jeden svět pod vlajkou vědomí Krišny. To mě vrátilo zpátky do 70. let, když jsme měli amerického sankírtan lídra, který byl oblečený do velké silné nylonové bundy, ve které vypadal jak pan Michelin. Přišel k naší cestující sankírtanové skupině, bylo velmi brzy ráno a my byli všichni oblečeni jenom v dhotích. On měl tu bundu a modré džíny. Posadil se, že dá přednášku a řekl jednomu brahmačárímu, aby mu dal svůj šafránový čadar. A hodil si ten čadar před své džíny jako sankírtanové dhotí. A řekl: „ Lidi, my teď převezmeme svět!“ A všichni řekli „Wow!“ Jsem prostě dinosaurus. :-)

Ok, děkuji vám mnohokrát,

Šríla Prabhupáda kí jay.

středa 1. dubna 2009

Návštěva domu Bhaktivinod Thákura

Ve skupince složené převážně z českých, slovenských a německých oddaných, kteří jsou žáci a přátelé Maharádže jsme navštívili dům Šríly Bhaktivinod Thákura nedaleko Svarúp Gandž v Máyápuru. Když jsme se vmáčkli do Bhaktivinodovy ložnice, Maharádž promluvil krátce o tom jak je důležité navštěvovat podobná poutní místa, abychom načerpali milost, požehnání a inspiraci pro naši vlastní oddanou službu. Mluvil o tom jak se při návštěvě těchto míst máme neustále modlit.... Zmínil se o tom, že zvláštním významem tohoto místa je, že se zde scházeli Šríla Bhaktivinod Thákur, Šríla Gaurakišor dás Babádží Maharádž a Šríla Bhaktisiddhanta Sarasvati Thakur...tedy tři naši předešlí áčárjové všichni pohromadě. Později jsme se přesunuli na Surabhi kundž, který sloužil něco jako kancelář Šríly Bhaktivinoda Thákura. Přijmuli jsme daršan místních Božstev a pozdravili zdejší Vaišnavy.. Ti nás srdečně uvítali a pohostili nás Mahaprasádam ovocem s čaranámritou. Poté jsme se posadili na schůdky vedouci ke Ganze.

Maharádž mluvil více o misi a neobyčejné povaze tohoto áčárji. Popisoval těžkou situaci ve které se v době Bhaktivinod Thákura vaišnavismus v Bengálsku nacházel. V záplavě sahadžjů, kteří se pod rouškou oddané služby dopouštěli mnohých hříšných činností stál Bhaktivinod Thákur jako jeden proti mnoha. Maharádž vysvětlil, že sankírtanové hnutí se v Bengálsku nerozšířilo rychle na základě filozofie, ale na základě extatického kírtanu. Později však nedostatečné filozofické pochopení vedlo ke vzniku rozmanitých skupin sahadžjů. Jednou z oblíbených praktik těchto sahadžjů byl sexuální styk mezi mužem a ženou. Žena při těchto obřadech byla ůdajně ztělesněním Šrímatí Rádháraní a muž ztělesněním Krišny. Tímto způsobem vykonávali svou zvrácenou rása lílu. Když Bhaktivinod Thákur vyděl toto hrubé porušování vaišnavských principů ostře kázal, aby ustanovil skutečnou misi Šrí Čaitanji Maháprabhua. Stál sám proti mnoha a přesto to s ním neotřáslo! Mahárádž oddané vyzval.... i my bychom se měli stát natolik odhodlaní a silní ve vědomí Krišny, abychom dokázali dělat věci sami. Ikdyž jsme sami proti velké opozici. Šríla Bhaktivinod Thákur napsal mnoho význačných knih a ustanovil Náma Hattu, neboli tržiště svatého jména.

Maharádž četl ze svého zápisníčku poznámky, které si sepsal při studiu Bhaktivinodových knih. Jako např.: Goura na stezce mé paměti: Nechť syn Šací, Goura, který chtěl spatřit kopec Govardhan ve Vradži, a proto radostně běžel se Svými společníky na velkou písečnou dunu cataka-parvata......věčně cestuje po stezce mé paměti. viz. Gítavalí 8.93 Dále četl popis Bhaktivinodovy vize Náma Hatty.

Toto tržiště svatého jména má své:

Zboží:

1. svaté jméno
2. svaté jméno ve vztahu k Pánově podobě
3. svaté jméno ve vztahu k Pánovým vlastnostem
4.svaté jméno ve vztahu k bhávě
5. svaté jméno ve vztahu k prémě

Odbytiště:

1. bazary-svatá místa a chrámy
2. obchody- malá centra
3. obchodní cestující
4. obchodníky
5. makléře- kteří mají přivézt lidi do obchodů

Cenami na tržišti jsou:

šraddhá....1 paisa
ništhá.......5 paisa
ruči.........20 paisa
asakti......25 paisa
bháva.......1 rupí
préma.....zlatá mince

Měna: není zde žádná falešná měna

Různá pracovní místa:

1. vedoucí-rozhodující o politice
2. reportér trhu
3. pracovník s váhou- kontroluje poplatky
4. strážce klíčů
5. dělníci- kteří doručují zboží
6. hlídač- aby se zabránilo krádeži jména
7. ůčetní
8. zametač


Jeden z místních Vaišnavů si s námi přišel popovídat a přinesl nám ukázat originální rukopis Šríly Bhaktivinod Thákura. Jediný, kdo si s ním mohl skutečně popovídat byl Maharádž, protože nikdo jiný neuměl bengálsky. Pohroužili jsme se do poslechu Krišna kathá a úplně zapoměli na čas.... Najednou se začlo šeřit. A Když se v Bengálsku setmí a nemáte sebou repelent, hrozí vám, že vás snědí komáři. Jak Maharádž poznamenal po tom co si vydatně pochutnali na naší krvi..."dnes měli místní komáři neobyčejnou hostinu.. mohli se napít krve, která není běžně k mání." Před tím než jsme uprchli před nenasytnými komáry jsme zazpívali jeden z Bhaktivinodových bhadžanů. Při odchodu nás přišel pozdravit jeden z místních sanjásínů. Sanjásí zná mnoho Iskonských sanjásínů a byl velice přátelský. Chvíli si povídali s Maharádžem....Posléze jsme se vydali zpět do našeho ášramu na druhé straně řeky Jalangí (přítok Gangy). Po cestě jsme zpívali Harinám.... Zpívaní Haré Krišna v Majápuru je velice přirozená záležitost.