úterý 28. července 2009

Přednášky jaro - léto 2009 ke stažení

Marianka:
Marianka 23.5.2009 zde. - 7MB
SB 4.6.1-3 Marianka 24.5.2009 zde. - 97MB
BG 2.46 Marianka 05/2009 zde. - 7MB

Letní tábor NámaHatta 2009:
BG 9.14 TABOR 25.6.2009 zde. - 65MB
BG 12.20 TABOR 26.6.2009 zde. - 60MB
SEMINAR TABOR 26.6.2009 zde. - 102MB
BG 15.12 TABOR 27.6.2009 zde. - 65MB
SB 5.1.6 TABOR 28.6.2009 zde. - 47MB

Chrám Šrí Šrí Nitái-Navadvípačandry:
SB 3.14.40 PRAHA 29.6.2009 zde. - 59MB
BG 7.17 PRAHA 29.6.2009 zde. - 60MB

pondělí 27. července 2009

Princip rásagul v praxi - část třetí

Amsterdam 30. 4. 2008, přednáška ze Š.B. 7.13.26
.. poslední část ..


Být realistický nezbytně neznamená, že děláme opatření pro své tělo. Být realistický spíše znamená být zakotvený v transcendentálním poznání. A čím více jsme zakotveni v transcendentálním poznání, tím jsme silnější. Bez pochyby. Ale poté znovu, toto poznání musí být realizováno, jak víme. Ale nikoliv jednou. Realizace transcendentálního poznání není věc jako: „Dobře, teoreticky jsem se to poznání naučil a pak jsem to prakticky poznal a následně jsem to zrealizoval. To je skutečná pravda.“ Ne. Realizace je nepřetržitá. Realizace je neustálá. Musíme neustále realizovat to poznání. To je ve skutečnosti co znamená realizované poznání. Proto není žádný takový stav, jako nyní jsem zrealizoval to poznání. Nikoliv že nyní realizuji to poznání. Je to v přítomném čase. Včera jsem zrealizoval toto poznání, protože včera jsem byl bez sexuální touhy. Byl jsem úplně bez sexuální touhy a poté jsem realizoval toto poznání. Ale dnes ho nerealizuji tak moc, protože sexuální touha je tu zpět. Ne, ne. Takto ne. Realizování poznání znamená, že to přijímáme jako Prahláda Maharája: yan maithunádi-gṛihamedhi-sukham hi tuccham [ŠB 7.9.45] že to oceňujeme jako svědění. Svědění. O čem to je? Poškrábání se. Dobře, to je vše co dostanete. dharmáviruddho bhúteṣu kámo smi bharatṣabha [BG 7.11] Protože sexuální život podle náboženských principů je dost omezený. To je ta druhá část grihasta ášramu. Dám příklad. Když máte třicet rásagul na vašem talíři. Třicet. Vypadají šťavnatě a lahodně a vy jste připraveni na ně zaútočit. Představte si to. Podívejte se na ně! Nyní zapojte i jazyk. Představte si velice šťavnaté, jemné, krémové rásaguly s dokonalým cukrovým sirupem. Ne moc sladkým, ne málo sladkým. Nejhorší je rásagula která není dost sladká. Lepší když je hodně sladká, jestli víte co myslím. Ale tyto nejsou ani moc sladké ani málo. Jsou dokonalé. Představte si je i s jejich chutí. Třicet. Přímo pod vaším nosem. Dobře, ale můžete mít jen jednu. Můžete dostat jen jednu! Co s tím? To je špatné. To je špatné. Proto někdo může říci, že je tedy lepší nemít žádné rásaguly. Protože když si jednu vezmete, pak se vzbudí chuť. Je to velice těžké. Když si vezmete jednu, budete chtít další. Ano. A my když je rozdáváme, tak alespoň po dvou. Dvě najednou. A to nejméně. Tato ruka rozdává jen po dvou. Přejete si další rásaguly? Ano? Dvě, rozdáváme jen po dvou. Ano, protože jedna je téměř jako nic, jen vzbudí naše materiální touhy. Tak zde máme podstatu, kámo smi bharatṣabha, jaký je sex pouze jednou měsíčně. To je rásagula princip v praxi. Tak to jen takříkajíc řečeno vzbudí spící psy. Přísloví praví: „Nebuďte spící psy.“ Mějte toto na mysli. Zdůrazňují celibát. Ale tak či onak, každý samozřejmě ví, že sňatek je varianta. Přestože Šríla Prabhupáda napsal dopis, v němž píše, že je tím o 50% menší šance na návrat zpátky k Bohu. Dobře, ale když stále vezmete výhodu z těch zbylých 50%, stále můžete jít zpátky k Bohu. Dá se říci, že je to jako jít o jedné noze. Ale jestliže hezky poskakujete. (Omlouvám se. Neměl jsem dnes ráno přijímat ten křen, vysvětluje Maharádž.) Když hezky skáčete po jedné noze, můžete se tam nakonec dostat. Bez problému. Ale teď z dobré strany. Abych udržel v rovnováze své vyjádření. Bhágavatam vysvětluje, že v manželství se osoba může naučit omezit své sexuální touhy a regulovat je podle principů dharmy. A tak je řečeno, že manželka je pro muže jako pevnost. V tomto vztahu je tak v bezpečí od nižších kvalit přírody. A tak je manželství varianta. A já nakonec nejsem proti. Vůbec ne. Ale já mám jeden problém s moderní dobou. A ten je, že volba ášramu je příliš publikována jako varianta. Je to na vás. Vyberte si. Chcete být v manželství, nebo svobodní? Ale to není tak jak nám to Šríla Prabhupáda představil. Šríla Prabhupáda řekl: “Nejlépe je se tomu vyhnout. Ale když je to nevyhnutelné, potom ano.“ Takže to nebylo jako: “Zde máte menu. Toto je Hare Krišna životní styl a je na vás co si vyberete.“ „Já bych si dal nejspíše brahmačárí ášram.“ „Dobře.“ Někdo jiný si vybere trochu grihasty s rajčatovou omáčkou. Takto opravdu ne. Není to na výběr z menu. Je zde ve skutečnosti postup. Když je někdo příliš soužený hmotnou energií, potom se zapleťte. Ale samozřejmě, grihasta ášram je velkolepý. S grihasty bylo v minulosti nakládáno jako s občany druhé kategorie. Já o tom vím vše. Zacházelo se s nimi jako s vyvrheli, vyděděnci ze společnosti. Chovalo se k nim, jako k někomu, kdo to jako oddaný nebere vážně. Tak to bylo. A byly i časy, když manžel s manželkou společně veřejně hovořili, tak někdo řekl: „Pánové, toto je mája!“ Takže já nejsem vůbec pro takové názory. Myslím že grihasta ášram je posvátný. Protože je odvaha být grihastou, když celý svět jsou grihamédís. Muž a žena žijící společně jsou otroky smyslů. Ale doopravdy žít společně na základě principů dharmy, to je něco mimořádného. Velice hrdinské. Není to vůbec jednoduché. Když se stane ta nešťastná věc že sanjásí poklesne. Sanjásí je někdo, kdo chodí v cirkuse po laně zavěšeném vysoko až ve špičce stanu. Takže když sanjásí spadne, každý to sleduje s očima dokořán. A když už dopadne na zem, tak je to s velkým třeskem. Má to velký účinek. Ale já si nemyslím, že to je největší poklesnutí. Větší poklesnutí je to tiché poklesnutí. Tiché poklesnutí se stává v grihasta ášramu, když to nikdo neví. Ale tiché poklesnutí se stále projevuje na zasmušilých tvářích. Je vidět na nešťastných tvářích. Na nedostatku záře. Na nedostatku nadšení. Na jakémsi druhu těžkostí, když nemůže zvednout ruku, když přijde na oddanou službu. Z tohoto můžeme vidět, že třeba mohlo dojít k tichému poklesnutí. Je mi líto že poukazuji na toto ožehavé téma. Ale taková je skutečnost. A proto si myslím že poklesnutí je významný problém. Je to významný problém. Významný. Takže jak se toho vyvarovat? Někdo na to řekne: “Ano, tak by se všichni měli oženit. Protože potom jsou více v bezpečí.“ Já bych řekl dobře, jestliže to tak opravdu moc silně cítíte, tak vy co to tak silně cítíte, tak to můžete udělat. Ale já bych spíše doporučil, abychom raději zvýšili kvalitu našeho duchovního života. To je to, co bychom opravu měli udělat. Myslím že to je jediná cesta. Není jiného východiska. Žádné jiné řešení. Koneckonců, ať už chceme nějaké uspokojování smyslů či nechceme, naše zaměření se na uspokojování smyslů nemůže přetrvat. Musíme posunout naše zaměření pryč z toho užívat si tohoto světa. Opravdu to musíme udělat. Musíme se opravdu zaměřit na službu Krišnovi. A zbytek bude v přádku. Požitek samozřejmě přijde. Vždyť víte, že když je venku sluníčko, máme z toho radost více, než když prší. Jistě. Ale nikdy nevíme. Protože může být i příliš mnoho slunce a potom si to stejně neužijete. Když vám temně zrudne nos. (Jahodový nos pro každého! Směje se Maharádž.) To se může také stát. Takže v tomto hmotném světě není požitek předem zaručen. Proto když přijde na sexuální život, což je hlavní hmotný požitek. Doporučil bych oddaným, aby došli až do bodu kdy vydají prohlášení, že nemají žádnou důvěru v sex. Myslím že takto je to v základu. Nepopíráme jakýkoliv požitek, který je s tím spojen. To je v pořádku. Ale víme, že jsme tím podmíněni. Víme, že to stále má tu sílu nás přitahovat. Ale alespoň bychom měli dojít do bodu, kdy vydáme prohlášení, že v to nemáme žádnou důvěru. Žádnou důvěru. Žádnou důvěru, že nám to dá štěstí. To by měla být ta nejnižší mez. A potom můžeme vidět, co můžeme dělat. Ano, pokud už jsme v grihasta ášramu, je to v pořádku. Měli bychom využít tento ášram pro službu Krišnovi. Ale budete nuceni dělat tak mnoho věcí, které nebudou mít přímo tolik co dělat s Krišnou. To je ten problém. A hodně. Mnoho věcí. Proto je docela hezké být sám. Být v chrámu. Jít na harinám každý den. Rozdávat knihy. Být každý den na mangala árati, namísto: “V neděli půjdeme na mangala árati. Tuto neděli půjdeme, když nebudeme nachlazeni, nebo nebudeme mít jiný problém. Nebo když nebudeme muset o víkendu pracovat.“ Někteří oddaní mi poslali své sádhana zápisníky. A tam je to vidět. Mangala árati: nula, nula, nula, neděle mangala árati, potom opět nula, nula, nula. A každou chvíli je tam i v neděli nula. Takže co dělat? Já to neodsuzuji, ale chci říci jak je to hezké, jestliže můžeme jít každé ráno na mangala árati. Velice hezké. Má to speciální příchuť.

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 53MB)

neděle 19. července 2009

Princip rásagul v praxi - část druhá

Amsterdam 30. 4. 2008, přednáška ze Š.B. 7.13.26
.. pokračování..


Toto je hmotný svět. Musíme v životě neustále přijímat kompromisy. Otec mi říkával: “Synu, život je kompromis.“ Bože, jak já jsem to nenáviděl! Řekl jsem mu: “Možná pro tebe, ale nikoliv pro mě.“ A on odpověděl: “Mladý muži, popovídáme si později.“ Jak já jsem ho proto nenáviděl. Zkoušel se vytahovat kvůli věku. „Snažíš se hledat omluvy, protože jsi to vzdal“ řekl jsem mu. „Jednoduše tvoříš omluvy pro tvoji slabost“ to jsem mu řekl. A on odpověděl: „A kdo je tak silný? Jsi ty tak silný?“ To bylo těžké, opravdu těžké. Diskuze jako tahle. Ale nyní už samozřejmě můj otec není naživu, ale jinak bych mu dnes řekl: „Život může být kompromis pro tebe, ale ne pro mě. V žádném případě. Chci vše nebo nic.“ Protože to je to, co to znamená být oddaným. Jsem muž či žena, všechno nebo nic. To je to, co to znamená. Není nic jiného. Všechno pro Krišnu. Nic jiného není dost dobré. Uspokojování smyslů to prostě nevyřeší.. Dokonce ani trošku. Proto je mi to líto že Vám to musím oznámit takto brzy ráno. Ale grihasta ášram to opravdu nevyřeší.. Je to ášram poražených. Kdo je to ten Krišna? (Maharaja se ptá se smíchem) Je to ášram poražených v tomto smyslu. Jedinou dobrou věcí na grihasta ášramu je čistá oddaná služba. A nic jiného to skutečně dobře nevyřeší. Je mi to líto že to musím říci, ale neexistují šťastná manželství. Neexistují. Může být smlouva o míru. Dobře, přestaneme bojovat, uzavřeme příměří. To přijde po pár letech. Dobře, zkusíme spolu vyjít, přestože spolu nevycházíme. To vše je možné. Ale štěstí? To neexistuje. To je ve skutečnosti realita. Je to jednoduše zařízení pro službu Krišnovi a patrně nikoliv to nejlepší. Pravděpodobně jsou svobodné ášramy pro službu Krišnovi lepší. Je tam více příležitostí zaměřit se na Krišnu než v grihasta ášramu. Proto, co se sňatkem získá? Je mi to líto. Jak jsem již řekl. Je mi to opravdu líto, že jsem tak upřímný brzo ráno, v den jako dnes. Já vím. Já vím, že když se dostane na tyto názory, někdo se mnou nesouhlasí. Přijel jsem v roce 1995 jako vánaprastha z Indie a dorazil jsem do Radhadeshe přímo uprostřed svatby. A další ráno mi dali tento verš ze Šrímad Bhágavatamu na vánaprasthu. Vyjádřil jsem se tak, že čas začít přemýšlet o sanjásu počíná prvním dnem manželství. (smích) Definitivně to vyvolalo rozruch. A vedení kvůli tomu mělo dokonce schůzi. Možná by už neměl dávat lekce. Ale abych Vám řekl pravdu. Jednoduše jsem hovořil z vlastní zkušenosti. To bylo přesně to, co jsem dělal. A to jsem nebyl ženatý tři dny. Byl jsem ženatý řadu let. Téměř jsem se dostal na stříbrné výročí. A vedl jsem si lépe než mnozí ostatní, kteří tak dlouho nevydrželi. Protože je to tak složité dostat se ven, tak těžké. Jednou, jednou se zamotáte do tohoto zapletení. Vím, že bych měl, kdybych jen mohl, tak bych to udělal. To trochu vyjadřuje tu podstatu. Řeknu to tedy znovu: Vím, že bych měl, kdybych jen mohl, tak bych to udělal. Ano, to je ta věc. Je to jako: Hrajeme si s myšlenkami v mysli. Hrajeme si s myšlenkami v mysli, abychom byli volní pro oddanou službu. Ačkoliv ISKCON se změnil. Nyní jsme se stali realisty. Ale moje otázka je: Ke které realitě se vztahujeme? Dočasné, nebo věčné? Jsem v tom trochu rozpačitý. Co je to ve skutečnosti být realistický? Myslel jsem si že, védská literatura je tak realistická. Potom jsem přemýšlel o světci jménem Dadáti. Pravda to už je trochu moc. Nyní ale začínám také o Dadátim přemýšlet. Řekněme, že to bylo asi takhle: Polobozi byli ve válce s démony a potřebovali nějakou zbraň. A díky jakémusi pokynu od vyšší autority dostali informaci, že ona zbraň má být vyrobena z kostí světce Dadátiho. Tak ke světci tedy přišli a hovořili k němu: „Náš drahý světče Dadáti, přišli jsme sem, abychom mohli mít tvoji společnost.“ On odpověděl. „Jsem velice požehnaný. Jsem velice požehnaný, že jste mne přišli poctít svou přítomností. Děkuji vám velice.“ „Ano“ Odpověděli polobozi. „Cítíme se velice šťastliví, že můžeme být s tebou. A pravda ve skutečnosti je, že opravdovým důvodem naší návštěvy je, že jsme k tobě přišli o něco žadonit. Prosíme tě o dobročinnost. Prosíme tě o milost. Zcela přirozeně jsou bráhmanové a svaté osoby od přírody velice laskaví a milostiví. A proto se na tebe obracíme, na tvé vlídné slitování k nám. A žebráme u tebe o almužnu.“ „Ano“ Řekl Dadáti. „Ano, cokoliv si přejete, jsem připraven vám to dát.“ (Maharája se směje) „Hahá! Dostali jsme ho! Ano! Teď to slíbil.“ A potom promluvili: „Víš, hmm, no my bychom ve skutečnosti chtěli... tvé kosti.“ Většina lidí by na to reagovala. „Co? Moje kosti? Já ti dám moje kosti! Já ti dám svou kostěnou pěstí do tvého kostěného nosu!“ Něco na tento způsob, tak by reagovali, pokud by někdo šel po jejich kostech. Nějaký hluboký instinkt vyjde ven. Ale Dadáti byl kompletně nad jakýmkoliv mylným ztotožňováním se. Dadáti si nikdy ani na chvilku nemyslel, že je svými kostmi. A proto řekl. „Ó ano. Chcete moje kosti? To není vůbec problém. Ale prosím počkejte chvilku. Dejte mi nejdříve čas vzdát se tohoto těla.“ Polobozi byli velice rozvážní. „Ó ano. Samozřejmě.“ A následně Dadáti opustil tělo a polobozi si vzali jeho kosti a udělali z nich zbraň. Nevím jak přesně to udělali. Tato informace zde chybí. Ale velice zajímavý je stav jeho vědomí. A tak je Bhágavatam plný transcendentálních osob, které jsou ve skutečnosti opravdu realistické. Skutečně realistické.

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 53MB)

pondělí 6. července 2009

Princip rásagul v praxi - část první

Amsterdam 30. 4. 2008, přednáška ze Š.B. 7.13.26
Toto je důležitý bod. V tomto hmotném světě si jistě můžeme užívat, ale nemůžeme být šťastní. To je ten hlavní princip. Sex nám může bez pochyby dát požitek, ale nemůže nás udělat šťastnými. Materialisté v tomto nedokáží rozlišovat. Čehokoliv si požívají, myslí si, teď jsem šťastný. A když trpí, myslí si, nyní jsem velice nešťastný. Ovšem navzdory veškerému materiálnímu požitku necítí žádné plné uspokojení. Žádný pocit: “nyní už toho mám dost“. Nikdy to nenaplní naše potřeby. Nic v hmotném světě je nemůže naplnit. Přestože iluzorní energie funguje takovým způsobem, že se dočasně zdá, že ano. Jen se zdá se, že ano. Ale Šríla Bhaktisiddhánta říká: „Potkali jsme někoho nového a zdá se nám, že má nekonečně mnoho dobrých vlastností, jako oceán. A po chvíli jdeme okolo, po břehu toho oceánu a vidíme, že to je vlastně jen malý rybník. A už nemáme zájem vidět tu osobu znovu.“ Takto můžeme vidět definici zamilování se a vystřízlivění. Je to velice zajímavé jak v hmotném světě máme tolik mnoho představ. Myslíme si, že někdo je nekonečný jako oceán. A ukáže se, že je to jen malý rybník. Protože my nevidíme věci, tak jak jsou, ale promítáme si vlastní touhy do reality. A říkáme si ano! Ano, ano, ano. Ano, toto je ta odpověď. To jsem vždy chtěl, definitivně je to ono. Konečně. Ano, ano, ano, absolutně to je ono. Našel jsem to. Jenom abychom si po chvíli uvědomili: No, možná ne tak úplně. Možná... No zase jsem to asi minul. Ach podívejte, téměř... a nebo taky vůbec ne. Myslím tím, že Romea a Julii po pár letech o letní večer můžeme slyšet tady v Amsterdamu. Tady je verandová kultura. Zdejší domy v ulicích nemají žádné zahrady. Takže co se děje v létě v Amsterdamu? Obyvatelům Amsterdamu je to fuk. Oni si prostě vezmou celou domácnost ven na verandu. A objeví se tam pohovka a televize. A muž tam sedí se svým malým televizním stolkem a pivem v nátělníku bez rukávů a drbe si potící se břicho, zatímco se dívá na fotbal nebo něco jiného. A mezitím se ona vyhrabe z okna, vystrčí hlavu s natáčkami ve vlasech. A tímto způsobem Romeo a Julie něco cestou ztratili. Otázka je co. Legenda o Romeovi a Julii nicméně pokračuje dál a dál. I v chrámu máme bhaktu Romea a bhaktin Julii s Rádhou a Krišnou v pozadí. To také pokračuje. Co se na to dá říct? Setkali jsme se v Góvindě! Óó, tak romantické. A já si to stále pamatuji, halva byla v ten den růžová. Romance, jen vysnívání dalších příchutí do reality. Jen jednoduše přidávání barev, vůní, kvůli naději. Ohh, opravdu doufám, že nyní přijde to moje štěstí, ano ano. Říkají, že když něco nechcete vidět, tak to nevidíte. Je příběh o Kolumbovi. Když poprvé plul přes oceán a byl už před pobřežím Severní Ameriky. Místní obyvatelé neviděli ty lodě, prostě je nemohli vidět. Jejich mysl ty lodě blokovala, protože nikdy předtím něco takového neviděli. A tak, přestože je viděli, mysleli si: ne, to nemůže být skutečnost. Mysl to upravila, a oni je neviděli. Rozumíte? A takto je to zaznamenáno v historických knihách. Toto je velice zajímavý fenoném, jak nemohli ty lodě vidět. Ta síla mysli vidět, nebo nevidět. A stejným způsobem vidíme osobu a nevidíme všechny její chyby. A všichni ostatní říkají, jsi slepý? To to nevidíš? Jen se na tu osobu podívej! Podívej! Ohh.. ahhh.. ano já se dívám. Ó Bože! Pojď zpět na zem! Buď realista! To mohou ostatní říkat. Ale nic nefunguje na osobu, která doufá, že se její touhy naplní. Mám příběh o tom chlapci, který byl zamilovaný do dívky a tak koupil pugét růží a šel za ní. Ona bydlela v ulici „V ráji“ a on šel k jejímu domu a zazvonil. „Ding dong ding dong“.. zahrála hudba.. Ona přišla ke dveřím. Otevřela je a řekla: „Co tady děláš!? Růže? Jsem alergická na růže!“ Růže svěsily květy. Sto zklamaných hlaviček. A pak mu praštila s dveřmi před nosem. A jak se otočil, v ulici štěkali dobrmani a ulice se už jmenovala „Brána do pekla“ a on nevěděl, jak se co nejrychleji z toho místa dostat pryč. Jak se říká: Celá krása je v oku pozorovatele. Celé je to o vnímání. Átmaván manjaté džagat. Osoba vidí vesmír skrze svojí vlastní mysl. To je ta situace. Díváme se na věci skrze vlastní mysl a tak si je představujeme. To je to, co celou dobu děláme. A proto to nemůžeme brát moc vážně. Transcendentální poznání nás varuje: „Věci nejsou takové, jaké se zdají být.“ Nenaleťte na vzhled. Je to ohromující. Kdykoliv vidíme něco úžasného v tomto světě, můžeme říci jak je úžasné, že mája dala ty věci tak dohromady. Ženy jsou ovšem úžasní odborníci jak udržet iluzi. Ony dokáží v zapáchajícím horkém letním dni vypadat naprosto úžasně a svěže. Neptejte se mne, jak to dělají. Přestože mám takové podezření, že celý čas co stráví v koupelně je z tohoto důvodu. Ale cokoliv to jen může být, je to tvrdý režim udržet tu iluzi. Ale realita je jiná. Hmotná těla jsou plná problémů. V sedmdesátých a v počátcích osmdesátých let byly všechny lekce o výkalech. (Maharáj a oddaní se smějí :) Každá lekce byla o výkalech. Není to pravda? Pamatujete si to? Jeden oblíbený příběh. Příběh o bráhmanovi který šel do pole na velkou. A tam poté co vykonal potřebu, říká svému výkalu: „Ehhh.. Ty jsi ale odporný!“ A stolice mu odpovídá: „Já? Já jsem byla výborné jídlo, než jsem se setkala s Tebou!“ Ten byl oblíbený v sedmdesátých osmdesátých letech. A vidím že má úspěch i nyní. Pamatuji si na lekci jednoho sanjásího. On říkal: „Co kdybychom to tělo otočili naruby? Stále byste ho chtěli obejmout?“ Zmáčknout ledvinu, játra atd. Samozřejmě že jsem slyšel, že tělo je jen pytel výkalů, ale mě to nepřesvědčilo. V mysli jsem si myslel, cokoliv je uvnitř o to nestarám, dokud je to přikryto jemnou kůží. To je protože naděje užívat si tohoto světa je tak silná. Jsme připraveni přijímat kompromisy. Žena čeká tak moc až přijede princ a on nikdy nepřijede. Ale nakonec přijíždí. Nejede sice na koni ale na oslu a může mít květákové uši, ale i tak je hezký. A potom mít spoustu dětí s květákovýma ušima. Toto je hmotný svět.

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 53MB)