pátek 18. září 2009

Meditujme o Krišnovi!

Oddaní si musí vyhradit nějaký čas na meditaci o Nejvyšším Pánu. Proto když ráno zpíváme, měli bychom být ve velice klidném prostředí. Abychom mohli skutečně meditovat o Krišnovi. Zpívání má být takové, má to být hluboká meditace o Krišnovi, která je velice očišťující a chladí rozrušení přicházející z kvalit hmotné přírody. Pouze paramahamsa je tak plný vědomí Krišny, že jeho vědomí nemůže být rozrušeno. „āpūryamāṇam acala-pratiṣṭhaḿ, samudram āpaḥ praviśanti yadvat, tadvat kāmā yaḿ praviśanti sarve, sa śāntim āpnoti na kāma-kāmī“ [BG 2.70] Je řečeno, že stejně jako řeky plynou do moře a nemohou rozvířit jeho vody, tak stejným způsobem rozrušení materiální přírody proudící do mysli čistého oddaného ho nemůže skutečně ovlivnit. Neboť moře je naplněné a stejně tak mysl čistého oddaného je naplněna myšlenkami na Krišnu, vzpomínáním na Krišnu. Takže meditace o Krišnovi se časem stává více a více důležitou. Musíme hluboce meditovat o Krišnovi a všechny naše činnosti musíme vykonávat v meditaci o Krišnovi. Pokud to budeme dělat, tak se stanou smysluplnými, stanou se velice úžasnými. Pokud jednoduše vykonáváme službu pro Krišnu s tím, že si jsme vědomi té služby jako takové, tak je to jiné než když tu službu děláme v meditaci o Krišnovi. Je dán jeden příklad o ruči, která se projevuje ve dvou stádiích. Je dán příklad kírtanu, který dává Višvanáth Čakravartí Thákur. Říká, že v počátečních stádiích ruči jsme v náladě vychutnávání kírtanu, za předpokladu, že je pěkný z hudebního hlediska. Pokud někdo špatně zpívá nebo pokud není správný rytmus, pokud je prostě hudebně špatný, tak nás to rozruší. Ale na pokročilejší úrovni ruči – i když je zpívání z hudebního hlediska strašné, i když je všechno špatně, stejně oceňujeme zpívání, protože je to zpívání Svatého Jména. Když se hlavním objektem stane meditace, tak forma už nás více netrápí. To je ta esence – v čemkoli co děláme, musíme vyvinout meditaci. Meditace o Krišnovi je esence našeho duchovního života. V tom nacházíme klid. Jako dnes – mohli byste říct v den po bouři, Queensday je takový den, kdy jste uprostřed sopky. Je to divoké, všude je blázinec a my dáváme tolik energie, abychom proti tomu nějak působili, abychom dali při té příležitosti milost. A během toho jdeme za naše limity, překračujeme své hranice, abychom to nějak udělali a oslovili tak hodně lidí. Ale zároveň, poté bychom se měli vrátit k duchu meditace. Poté co jsme vynaložili takové úsilí, bychom měli dobít baterky – což znamená meditovat o Krišnovi. Dobíjet baterky znamená meditovat o Krišnovi. Když jsou baterie prázdné, znamená to, že naše meditace o Krišnovi je narušená. Znamená to, že sice děláme službu, ale nemeditujeme o Krišnovi. Jsme jen zaneprázdněni službou. Což je dobré, ale je zmíněno, že jak se odevzdáme Krišnovi, zvětšuje se naše schopnost vzpomínat na Krišnu. A pak se zvýší naše schopnost sloužit. Takže časem se zvětšuje naše meditace o Krišnovi a začínáme chápat, že esencí vědomí Krišny je meditace. Vidíme, že Prabhupáda byl v neustálé meditaci o Krišnovi, což byla úžasná vlastnost. A ta meditace o Krišnovi byla tak silná, že kdykoli jel v autě a četl neonový nápis, viděl „čintámani“ – nebylo tam napsáno čintámani, ale Prabhupáda to tak četl. Také můžeme vzpomenout, jak Prabhupáda viděl reklamu nějaké lakýrnické firmy – byl tam obrázek převrhlé plechovky a barva padala na zem a celá planeta tak měnila barvu. Pod tím bylo napsáno: „Měníme tvář Země“. A Prabhupáda řekl: „To jsme my!“ Když to viděl, řekl: „To jsme my!“ Jeho meditace o Krišnovi byla dokonalá, protože byla 24 hodin denně. Do tohoto bodu musíme dojít. Když jsme zcela zaujatí službou, pak přirozeně zažíváme, že pracujeme s hmotnou energií a výsledkem je, že hmotná energie vždy prochází stavy nahoru dolů jako sukha a duhkha, neustále se měnící dualitou pěkných inspirujících chvil a iritujících, rozrušujících chvil. To je povaha materiální energie. A když jsme zaměstnáni oddanou službou, je to zrovna tak, příroda se nezmění, stále pracujeme s hmotnou přírodou v Krišnově službě, je to stále stejný boj, ta růže má pořád trny. Taková je hmotná energie. Vše se stále mění, někdy je to inspirující, jindy velice odříkavé. Ale pokud meditujeme o Krišnovi, zažíváme něco hodně jiného, než když meditujeme o té samotné činnosti. Protože pokud je naše vědomí pohroužené v té činnosti, tak nejsme klidní a jsme rozrušení z těch vzestupů a pádů. Ale pokud je naše mysl pohroužená v Krišnovi, tak nemůžeme být nikdy rozrušeni uprostřed všech vzestupů a pádů, pak jsme transcendentální.

Přeložila bhn. Kristina
Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 15,3MB)

pátek 11. září 2009

Poznání bez konečného smyslu... iluze!

Jeho Svátost Jayadvaita Svámí říjen 2007

Má hlavní práce je v knižním nakladatelství. Dělám redaktora v duchovním nakladatelství. Setkal jsem se se svým duchovním učitelem v New Yorku v roce 1968. Byl jsem podobně starý jako ty, možná jsou někteří z vás trošku starší, bylo mi tehdy osmnáct. Nyní jsem trochu starší. Po skončení střední školy jsem strávil nějaký čas na vysoké škole, vcelku dobré univerzitě, a viděl jsem, že jsou tam studenti ze čtyř důvodů.
První důvod tehdy byl, bylo to v šedesátých letech, vyhnout se povolání do Vietnamu, což byl docela dobrý důvod být na vysoké škole.
Dalším důvodem bylo, že někteří byli zaměřeni na kariéru a chtěli být dobře hodnoceni na trhu práce.
Třetí skupina opustila střední školu a nebyla připravena jít na trh práce a tatínek a maminka pokračovali s placením jejich výdajů další čtyři roky, aby byli v parku s hezkými lidmi, krásnými chlapci a dívkami... a mohli mít trochu volného času po ty čtyři roky a jen vyplnit pár testů a zkoušek a mít se prostě dobře!
Čtvrtá skupina tam byla, protože hledala poznání a zdálo se mi, že v tu dobu byla tato skupina nejvíce podváděna!

Protože moje zkušenosti, když jste se zeptal profesorů, kdo jste, proč jste zde, jaký je důvod vašeho života, proč jsme zde na univerzitě, jaký je konečný smysl všeho... jejich odpovědi byly mdlé. Nedokázali na tyto otázky najít hluboké odpovědi. Mohli Vám říci, co byla jejich školní specializace, mohli vám říci tolik jiných věcí, ale v pojmech záchrany, konečného smyslu, to nevěděli. A co je to za poznání, jestliže není spojeno s konečným smyslem... skutečně jen iluze.

Poznání beze smyslu, poznání bez hlubokého pochopení základní otázek (kdo jsem, k čemu je náš život) to není poznání. Tyto myšlenky jsem měl v ten čas na univerzitě a to byl důvod proč jsem opustil vysokoškolskou skupinu a díky štěstí, o nějaký čas později jsem se setkal s mým duchovním učitelem, Jeho Božskou milostí A.C. Bhaktivedantou Svámím Prabhupádou, dlouhé jméno. Zjistil jsem naopak, že když jsem se Jeho ptal na různé otázky, měl velice jednoznačné odpovědi a měl jasné soukolí myšlenek... a tam začal můj zájem a tam i stále jsem.

Mladík se ptá: „Jak jste ho potkal?“
Setkal jsem se s ním vlastně připojením se k jeho společnosti. Měl malou výkladní skříň obchodu v New Yorku. Právě byl mimo New York, na nějaký čas v Indii, bylo to v jeho nepřítomnosti, když jsem se setkal s jeho studenty v New Yorku. Po několika měsících se vrátil a poté jsem se s ním setkal.

Původní článek v angličtině je zde.

sobota 5. září 2009

Třetí měsíc Cāturmāsyi - měsíc Asvina

V sobotu 5. září 2009 začal třetí měsíc Cāturmāsyi. [*počítáno dle Pratipat systému] Tento měsíc má jméno Asvina a skončí v neděli 4. října 2009. Poslední měsíc Cāturmāsyi - Kártik, začíná v pondělí 5. října a skončí v pondělí 2. listopadu 2009.

Šríla Prabhupáda ve významu CC Madhya 4.169 říká: "... V měsíci Srava by se neměl jíst špenát, v měsíci Bhadra jogurt a v měsíci Asvina by se nemělo pít mléko. Během Kártiku by nikdo neměl jíst ryby nebo jiná nevegetariánská jídla, což znamená ryby a maso. Za nevegetariánské se také považují masura dál a urad dál. V těchto dvou dálech je obsaženo velké množství proteinu a potraviny bohaté na proteiny nejsou považovány za vegetariánské. Během čtyřměsíčního období Cāturmāsyi by se měl člověk zkrátka zříkat veškerého jídla určeného k uspokojování smyslů."


Celý kalendář letošní Cāturmāsyi počítaný dle *systému
Pratipat najdete zde
Purnima najdete zde
Ekadasi najdete zde
Zdroj www.krishnadays.com

středa 2. září 2009

Následujte dharmu - část čtvrtá

Praha, 26. června 2009 přednáška ze Š.B. 3.14.40 část ...čtvrtá

... Otázka: "V Bhagavad Gítě [B.G. 17.14-16] je popsané odříkání mysli, těla a řeči. Odříkání mysli je spokojenost. Jak můžeme dosáhnout této spokojenosti?"
Odpověď: Je zvláštní, že spokojenost, ke které se tento verš z Bhagavad Gíty vztahuje je popsána jako odříkání. Zdá se to být protikladem. Jak pochopit co znamená, že je spokojenost mysli odříkání? To znamená, že když jsou všechny podmínky dobré. Jsme v oddané službě, máme tilak, korálky na krku, japu a všechno. Vše je v pořádku a stejně nejsme spokojení. Protože mysl není nikdy spokojená. Proto odříkání mysli znamená, že jí nyní řekneme, že musí být spokojená. To znamená, že inteligencí musíme mysli kázat. A přesvědčit ji aby byla spokojená. Toto je to nejlepší co dostaneš. Nic lepšího nedostaneš. Ne mysli, toto je všechno. Většina chlapců by chtěla mít velice krásnou dívku. Kdyby si většina chlapců měla vybrat mezi velice krásnou dívkou a ošklivou, vybrali by si tu krásnou. Ale pak se oženíte a ona se může změnit. Některé ženy se po svatbě změní, nafouknou. To se stane jenom za několik týdnů. Je neuvěřitelné, jak rychle se mohou změnit. A potom se mysl začne dívat jinam. A potom si myslí, manželka toho a toho dáse vypadá mnohem krásněji než ta moje. A potom začne ta meditace. dhyāyato viṣayān puḿsaḥ – sańgas teṣūpajāyate – sańgāt sañjāyate kāmaḥ – kāmāt krodho 'bhijāyate (B.G. 2.62 Když osoba rozjímá o smyslových objektech, vyvíjí k nim připoutanost. Z připoutanosti se projevuje chtíč a z chtíče povstává hněv.) A potom přijde připoutanost a chtíč. Takže musíme být spokojeni s tím, co máme. Protože my si organizujeme život tak, aby vše bylo v pořádku. Správné oblečení, správné jídlo, správná manželka, která je oddaná. Takže co ještě chcete víc? Mnohem víc. A to nemůžeš mít. Když máš tohle všechno a chceš ještě víc, zapomeň na to. Zapomeň! Nemůžeš to mít. Buď spokojen s tím, co máš. To je odříkání mysli. Není to tak lehké. Ale musíme to praktikovat. Jinak co se stane? Je tu ten příběh o Diti a Kasyapovi. A pak, když mě požádáte, abych pojmenoval vašeho syna, nebuďte překvapeni, když ho pojmenuji Hiranyakasipu! Já jsem na stejné lodi. Moje mysl je také darebák. Když je vše v pořádku, také musím být spokojený. Jenom stáhněte myšlenky a koncentrujte se na Krišnu. Nedovolte mysli, aby jen tak seděla a meditovala: „Já to chci! Já to opravdu chci. Ne, to nemůžeš mít. Ale já to doopravdy hrozně moc chci!“ Ne, to nemůžeme dovolit. Tady je ten problém. Předtím než je ten problém musíme mysl stáhnout zpět a zaměstnat ji ve službě. Nemáme čas na mysl. Máme příliš mnoho služby. Mám tak mnoho služby. To je v pořádku. Když dojdeš do bodu, že máš tolik mnoho služby. To je dobře, pak nemáš žádný čas na takovéto jiné myšlenky. Prabhupáda měl rád to přísloví: „Nezaměstnaná mysl je ďáblova dílna.“ Musíme mít spoustu služby. Nemáme čas. Nemáme čas myslet na tyto věci. Odříkání mysli. Hodně služby. Hare Krišna!

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina/čeština, formát mp3, velikost 59MB)