sobota 21. listopadu 2009

Inspirace do Prabhupádova maratonu

(Dopisy od Jeho Svátosti Kadamby Kánany Svámího)

Můj drahý Majápur Čandrodajo,
Přijmi prosím má požehnání. Všechna sláva Šrílovi Prabhupádovi.

Děkuji ti, že rozdáváš knihy. Tato služba je tak důležitá, protože dáváme bhakti lata bija lidem z naší vlastní iniciativy, a ne proto, že by to chtěli oni sami. Spíše hluboce vstoupíme do srdce jejich hmotných životů a neočekávaně jim dáme Krišnu. To je úžasná věc a velice to těší Pána Čaitanju, který si přeje osvobodit každou živou bytost ve vesmíru.
Modlit se o to, abys rozdával 1000 knih za den a potom být odpoutaný a rozdávat 500 je OK, pokud je to konáno pro potěšení Krišny. Jestli je nutné se modlit nebo ne je další věc, ale určitě bychom měli meditovat a určit si pro nás cíle. Pokud prostě jdeš ven a myslíš no uvidíme, co se dnes stane, nebo jestli jdeš ven a myslíš dneska ty krabice dorozdám, tak jestli bude Krišna chtít, skutečně můžeme ty krabice rozdat. Kéž ti Pán Čaitanja dává více a více milosti pro tvou oddanou službu.

Tvůj služebník
Kadamba Kánana Svámí

Drahý Majápur Čandrodajo,
Přijmi prosím mé nejuctivější poklony. Všechna sláva Šrílovi Prabhupádovi.

Bude pěkné být brzy zpátky v Praze a znovu se potkat. Děkuji za sankírtanové výsledky a za rozdávání knih Šríly Prabhupády. Jsi velice šťastlivý, protože Pán Čaitanja si tvé služby určitě všimne....

Drahý Majápur Čandrodajo,
Přijmi prosím mé neuctivější poklony. Všechna sláva Šrílovi Prabhupádovi.

Velice ti děkuji za tvé úsilí v rozdávání knih. Tentokrát se bhaktovi Kamilovi dařilo lépe než tobě, ale bylo to velmi těsné. Doufám, že ještě mnohem víckrát budete soutěžit pro potěšení Pána a oběma vám žehnám, abyste někdy vyhráli...

Když se vrátíš ze sankírtanu, kde provádíš odříkání při chladném počasí a dalších těžkostech – a přece s velice sladkými chvílemi, kdy potkáš někoho, kdo je skutečně šťastný, že dostal milost – pak se můžeš poklonit před Šrí Šrí Nitai Navadvípačandrou a modlit se k Nim o milost a děkovat Jim, že nám dovolují dělat nějakou malou službu, která nás zachraňuje od toho, abychom byli obyčejní lidé kali jugy.
Poté se můžeš posadit a ke své plné spokojenosti číst Šrímad Bhágavatam a zpívat Svaté Jméno v chrámové místnosti oblečen v posvátném vaišnavském oděvu a tímto způsobem být v blízké společnosti Pána.
Doufám, že nálada v pražské sankírtan party je nyní příznivá a že neztrácíme příliš mnoho času a energie v rozdílech mezi jednou a druhou skupinou. Potřebujeme kvalitu dobra, abychom naše rozdávání knih dlouho udrželi, ale pokud ve jménu pěstování kvality dobra chodíme ven jenom na půl dne a výsledky se budou snižovat, pak nejednáme pro potěšení Šríly Prabhupády. Pro jeho potěšení musíme udělat oběť. Zároveň to nemůže být vždy maratón, kdy máme velice dlouhé tvrdé dny a prakticky nemáme čas na naslouchání a zpívání. Denní program musí být vyvážený mezi dostatkem sankírtanu a dostatkem sádhany a mezitím trochou odpočinku a trochou prasádam, co víc potřebujeme ke štěstí?

Tvůj ve službě Šrí Guruovi a Gaurangovi
Kadamba Kánana Svámí

sobota 14. listopadu 2009

Přemítání o japě

Jeho Svátost Kadamba Kánana Svámí:

Měsíc Kártik je za námi. Snažil jsem se v tomto měsíci zpívat speciální počet kol navíc. První týden šlo zpívání dobře a myslel jsem si, že jsem na cestě ke Krišnovi a nechci mu nabízet během zpívání žádné frustrace z materiálního světa. Tak jsem se během zpívání odpoutal od všech starostí náležejících k tomuto světu a snažil jsem se Krišnovi nabídnout mou oběť hezky a čistě. Potom přišlo období potíží. Bylo tolik jiných věcí na práci, jako cestování, různá setkání a kazatelské programy a nakonec jsem byl několik dní nemocen se ztuhlým ramenem, což bylo velice bolestivé. Během tohoto času bylo zpívání velkým bojem. Vzal jsem to tak, že Krišna chce vidět moje odhodlání. Na konci měsíce jsem dokončil stanovený počet kol. Tak jako chtěla matka Jašóda chytit a svázat Krišnu, ale moje lano je stále o dva prsty kratší, ale já doufám, že Krišna je se mnou trošku spokojen. Budu se snažit dále.

Původní článek je zde.

středa 4. listopadu 2009

Krišna knížka


Jediný způsob, kterým můžeme dosáhnout čistoty, skutečné čistoty, je sdružování se s Krišnou. To je moc pěkné. Takže tím, že budeme neustále zaměstnáni rozjímáním o zábavách a úžasných činnostech Pána, se dozajista osvobodíme od veškerého hmotného znečištění. Šríla Prabhupáda nám nedal Krišna knížku proto, abychom jí nikdy nečetli, protože jsme neustále zaneprázdněni...no službou. Hýbeme koštětem a papíry a knihami a hrnci a pánvemi a vonnými tyčinkami a zvonečky, což je samozřejmě přímější - vonné tyčinky a zvonečky... Ale on nám dal i Krišna knížku, abychom přímo četli Krišna knížku a přímo četli o Krišnovi a když to děláme, cítíme se velmi očištěni, je to moc pěkné. Je to konejšivé, uklidňuje nás to... Mám ty originální nahrávky z diktafonu, kde Prabhupáda namluvil Krišna knížku.
Slyšíte, jak Prabhupáda mluví, celou kapitolu, není to jako přednáška, není to tak živé, není v tom taková dramatičnost, jen jasným tónem překládá, je to klidné, velice příjemné takhle naslouchat Krišna knížce...
...Takže v Krišna knížce slyšíme velice transcendentální popisy o Krišnových přímých činnostech. A to je velmi pěkné. Tento druh meditace je za všemi starostmi a námahou. Je moc dobré, když takhle trávíme čas. Když v našem hnutí potkáme další oddané, tak často mluvíme o ISKCONu. Tématem diskuze je ISKCON. Potkáte někoho, koho jste dlouho neviděli: Co se děje v ISKCONu? Velký svět ISKCONu. Co by se mělo v ISKCONu dít, co by se v ISKCONu dít nemělo, co by se v ISKCONu mohlo dít, co bychom chtěli, aby se v ISKCONu dělo a tak podobně. Častokrát, tolikrát mezi sebou jako oddaní rozebíráme tato témata. Samozřejmě, ne že by to nebylo transcendentální. Je to transcendentální, ale není to vždy konejšivé pro srdce...někde to dokonce srdce znepokojuje...a taky hlavu, někdy nás z toho bolí hlava. Ale když nasloucháme přímo o Krišnovi, tak to je skutečně velice uklidňující.

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 15,3MB)