čtvrtek 29. července 2010

Správně se umístit a zůstat duchovně naživu

Gajendra se koupal ve vodě a napadl ho krokodýl a přestože byl Gajendra mocný slon, tak když byl napaden ve vodě krokodýlem, bylo velice obtížné vypořádat se s tím a nakonec začal slábnout. A uvědomil si, že když je mimo svůj živel, je pro něj velice těžké bojovat. Takže si uvědomil, že tuhle bitvu nemůže sám vyhrát svojí vlastní silou a v tu chvíli přijal útočiště u Nejvyššího Pána, nějakým způsobem si vzpomněl na Nejvyššího Pána z minulého života. Takže příběh o Gajendrovi je velice zajímavý. Je velmi zajímavé, že Gajendra byl slabý ve svém boji s májou - krokodýl představuje máju - když byl mimo svůj živel. A stejně tak my když nejsme přirozeně umístěni podle našeho postavení. Když Šríla Prabhupáda psal výklady k této zábavě o Gajendrovi, zrovna v tu dobu čelil nešťastné situaci. Šríla Prabhupáda dal mnoha mladým mužům sannjás. A Šríla Prabhupáda to také komentoval, říkal Vy nejste kvalifikovaní, ale já vám ho dávám, protože potřebuji nějaké vůdce. Stejně jako ve válce, když nejsou žádní poručíci, tak učiníte poručíkem seržanta, ačkoli není kvalifikovaný, ale vy potřebujete, aby někdo vedl. Takže Prabhupáda to takhle vysvětlil. Jeden z těchto sannjásích, který udělal velice dobrou práci v kázání, to jednoho dne nemohl udržet. Byl stále dost mladý. Nemohl udržet svou odříkavou pozici a poslal svojí dandu poštou zpátky Šrílovi Prahupádovi. Jednoho dne dorazila. Danda v poště. Nic moc. A Šríla Prabhupáda během těch nocí zrovna diktoval významy ke Gajendrovi. A v těch významech napsal opravdu velice hluboce ze srdce procítěná poselství o boji s májou. Jak bychom se měli tak či onak správně umístit. A i když dočasně někdo je v situaci, kterou nemůže udržet, tak musí najít jiné postavení, kde se udrží, ale člověk se musí umístit v bezpečném postavení. To je velice zajímavé. Dnes jsem četl, je řečeno, že syn je přirozeným dědicem majetku svého otce, nemusí pro to nic dělat, přirozeně zdědí majetek svého otce, jediné co musí udělat je zůstat naživu. Takže je řečeno že oddaný je také přirozeně oprávněný zdědit Pánovu milost, jestliže zůstane duchovně naživu. Tak či onak musíme zůstat duchovně naživu.

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 38,2MB)

pondělí 26. července 2010

Bhagavad-gíta jako způsob života

Pokud pochybujete o Bohu, je to forma kritizování? Ano, je, je to forma kritizování. Ale pochyba je také příznakem inteligence. Musíme zkoumat. Takže můžeme prošetřovat. Ale pokud stále pochybujeme poté, co vyslechneme dobré argumenty, pak je to kritizování, to je kritizování. Pokud vyslechneme Bhagavad-gítu a stále máme pochyby, pak je to kritizování. Protože Bhagavad-gíta nám dává samé dobré odpovědi. A pokud je nemůžeme přijmout, pak to znamená, že jsme závistiví, pak jsme závistiví. Takže musíme skutečně zkoumat Bhagavad-gítu, potom Bhagavad-gítu přijmout a pak uzpůsobit, změnit náš život podle pokynů Gíty. To je ten způsob. A není žádný jiný způsob, protože Gíta jsou slova Krišny. Ne něčí představa, ale autorizovaný způsob jak žít. Teď je měsíc, kdy mluvíme o Gítě a někdy na přednášce držím Gítu ve vzduchu a říkám: Co to je? Když to je Gíta, co byste řekli, co to je? Řekl by „Slova Boha“, protože jsem to právě řekl. Co byste řekli? Gíta – co je to? Někdo řekl „Je to kniha“. A já bych řekl - ne, není to kniha! Gíta není kniha, Gíta je způsob života. Je to styl života. Teď existuje v podobě knihy. Ale sepsána byla teprve před pěti tisíci lety, předtím byla předávána ústně. Ale co Gíta skutečně je – je to způsob života. A tak jí musíme vzít, náš život musíme přizpůsobit podle Gíty.

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát wma, velikost 10,1MB)

úterý 20. července 2010

Cāturmāsya

První měsíc Čaturmásyi začíná už v neděli 25. července 2010! (Purnima system)

Kadamba Kánana Svámí

Šríla Prabhupáda představil tyto pravidla; postit se jeden měsíc od špenátu, jeden měsíc od jogurtu, jeden měsíc od mléka a jeden měsíc od urad dálu. To bylo standardem v ISKCONských chrámech během jeho přítomnosti a také řadu let po jeho odchodu. Nicméně pozvolna tato praxe už není dále široce následována, přestože zůstává ve vaišnavském kalendáři zmíněna.

úterý 13. července 2010

Očišťování se pro Krišnu

Snažíme se dostat na úroveň, kdy budeme zpívat svaté jméno čistě, což je pro nás postupný proces. Nemůžeme očekávat, že toho můžeme dosáhnout najednou. Ale musí tu být touha. A když je tu touha dojít k čistému zpívání, tak veškeré naše zpívání bude pro očišťování, pak se snažíme očistit se. To je správné smýšlení. Pokud nejsme čistí, tak přistoupit ke Krišnovi pro očištění není sobecká touha. Protože to znamená, že prosíme Krišnu „prosím učiň mě vhodným pro Tvou službu“.
Očištění znamená stát se služebníkem, očištění znamená vzdát se mentality poživatele. Takže očištění vskutku znamená oběť. Hledat očištění znamená hledat obětování, obětování naší touhy po osobním požitku. hrsikena hrsikesa-sevanam bhaktir ucyate. Že člověka už nezajímá jednat pro uspokojení vlastních smyslů, ale člověk raději jedná pro potěšení Krišnových smyslů. Samozřejmě, Šríla Prabhupáda vysvětluje, že když uspokojujeme smysly Krišny, tak my si budeme užívat nejvíc. Více než v jakýchkoli jiných životních podmínkách. Takže bychom měli být velice nadšení ohledně očišťování se. Je mnoho možností. Krišna je laskavý a nabízí nám různé příležitosti, abychom se očistili. A neměli bychom si takové příležitosti nechat ujít. Kdykoli je příležitost udělat nějakou službu, měli bychom toho využít. Kdykoli vidíme příležitost, neměli bychom váhat. To také vidíme v popisech Pánových zábav. Například v Čaitanja čaritámritě je Gundíča márdžana neboli čištění chrámu Gundíči. A je řečeno že v jednom bodě se všichni oddaní připravovali k umývání chrámu. Už dvakrát dokončili zametání chrámu a pak přišel čas k mytí chrámu a všichni pobíhali sem a tam od Indradjumna sarovaru, který je poblíž, s nádobami vody, a poté oddaní začali vylívat ty nádoby vody po celém chrámu. Ale jeden oddaný místo toho, aby vylíval vodu v chrámu, ji najednou nalil na lotosové nohy Šrí Čaitanjii Maháprabhua a tu vodu vypil! Ten oddaný měl nějaký zvláštní vhled, viděl příležitost k očištění a šel do toho. Samozřejmě Šrí Čaitanja Maháprabhu zavolal Svarúpu Damodaru Gósvámího a řekl mu „Jen se podívej, co udělal ten tvůj bengálský vaišnava!“ Svarúp Damodar reprezentoval bengálské vaišnav. Tak Svarúp Damodar popadl toho oddaného, pokáral ho, odvedl ho z chrámu, ale stejně (smích) byl docela v extázi. Někdo musí být odvážný, aby dostal milost. Člověk se nesmí bát, nesmí se vůbec bát předstoupit a říct si o milost, musí využít jakékoli příležitosti, která se namane. To je to rozpoložení. Takovou dychtivost po očištění, takovou dychtivost po službě bychom měli vyvinout, to je služebnický postoj. Tento služebnický postoj je klíčem, klíčem k duchovnímu pokroku a je to také klíč ve zpívání svatého jména. Pokud svaté jméno zpíváme v náladě služby, je to něco jiného než když zpíváme z nějakého jiného důvodu.

Celá přednáška ke stažení zde.
(angličtina, formát mp3, velikost 38,2MB)