Zářivý a odvážný

Jednou Prabhupáda sešel ze schodů, a když byl dole u schodiště (slyšel jsem to od Trivikramy Maharádže, osobně), udělal malou piruetu a řekl, „Můj duchovní mistr ze mě udělal diamant!“ a zářil radostí. Úplně zářil! Prostě průzračné medium Pánovy milosti. Tak kdy, ach kdy přijde čas, kdy přestaneme být lakomci přemýšlející „ach moje pohodlí, ach má mysl, ach moje pocity, ach mé touhy, ach takhle to nemohu dělat, já hrozně potřebuji něco pro sebe...“ Kdy ach kdy přijde ten den, kdy dáme a použijeme vše, co máme, všechen talent, co nám Krišna dal, abychom dávali vědomí Krišny? A čím víc vědomí Krišny rozdáme, tím víc nás Krišna zmocní, tím víc sil objevíme a tím víc schopnosti zdolat hmotnou energii. A bezpochyby budeme úspěšní. Prabhupáda byl tak odvážný. Mukundovi řekl v Chicagu, kde se letiště jmenuje ‚Letiště O’Hare‘:„Běž za ředitelem letiště a řekni mu, ať ho nazvou letiště O Hare Krišna!“ Mukunda řekl „Ha ha ha, dobrý vtip.“ Ale nebyl to vtip. Mukunda to neudělal. Nemyslím, že by to udělal někdo z nás. Ale co kdyby se nám to podařilo? Prabhupáda byl tak odvážný. Takže my taky musíme být odvážnější. To je potřeba, ačkoli naše myšlení, cítění a chtění takové není.

Kadamba Kánana Svámí, Melbourne   

Naše totožnost

Ovlivňuje nás tolik našich životů podmínění, připoutaností, které jsme rozvinuli a které si s sebou neseme a hodně řídí náš současný život. Jak vážně to můžeme brát? Ne ne, tyhle silné a hluboké touhy, které mám, jsou velmi hluboké, to jsem já! To nejsi ty, to je jen podmínění z minulého života. Není to tak, že by to byla naše totožnost. Je to ve skutečnosti totožnost, která naší totožnost překrývá. Umělá identita. Identita, která vznikla kvůli sdružování se s hmotnou energií. Vidíte? Pouhou společností jsme rozvinuli připoutanost a tato připoutanost je stále s námi a nutí nás činit rozhodnutí, která pro nás hodně znamenají a silně cítíme - to jsem já - zatímco to tak není. Naše skutečná totožnost nám zůstává skryta, pod všemi těmi vrstvami hmotného podmínění. K té skutečné identitě nemáme v současnosti přístup.

Nemáme ani ponětí, kdo skutečně jsme v duchovním světě, jaká je opravdu naše věčná totožnost. Těžko říct. Potetovaný řidič kamionu může být v duchovním světě gópí. Je to možné. A baletka může být v duchovním světě pasáček. Naše současná situace nemusí být nezbytně stejná, takže těžko říct. Nějaká veliká gorila možná není gorilou v duchovním světě. Je to zajímavé. Proto v naší současné situaci v oddané službě nebereme svoje hmotné touhy příliš vážně. Pozorujeme je a hodnotíme – způsobí mi potíže, nebo ne? Pokud mi nezpůsobí moc potíží, dobře, možná je uskutečním. Ale pokud mě dostanou do problémů – ne, pak se jich určitě budu muset vzdát. Kadamba Kánana Svámí, Leicester – únor 2012

Dosažení stavu visuddha-sattva

Jeho Svátost Kadamba Kánana Svámí, 30. března 2012, Cape Town, Jižní Afrika; SB 7.15.25

Nižší kvality hmotné přírody nás obzvláště svazují více a více s hmotnou energií. Je řečeno, že kvalita nevědomosti jsou ty druhy činností, které jsou škodlivé pro osobní rozvoj. Činnosti jako lenost, jezení nejedlých věcí, spaní víc než je potřeba, snění, iluze, šílenství, nedostatek čistoty, nepoctivost a hněv - toto všechno jsou symptomy nevědomosti.

Takže tama-guna je v tomhle směru zničující. Raja-guna je stav, kdy jsme vždy dychtiví si užívat. Jsme vždy dychtiví manipulovat s věcmi pro náš požitek. To je rajas. Neměli bychom si ale myslet:

„Být velmi aktivní je rajas.“

Když je někdo velmi aktivní v oddané službě, pak bychom neměli říkat:

„Proč jsi tak vášnivý?“

To není vášeň. Vášeň znamená, že máme touhu si užívat. Být aktivní v oddané službě je velmi žádoucí a být dychtivý, velmi pozorný sloužit a vzít každou příležitost sloužit je přesně to, co potřebujeme! Ne to, že se zůstaneme tak moc v dobru:

„Tahle služba je pro mě příliš vášnivá.“

To je ve skutečnosti vášeň, protože pak si chceme tu službu užívat:

„Užiju si tenhle typ služby, ale ne tamten typ služby.“

Ne, služba je taková, jaká je potřeba. Kvalita dobra znamená, že jsme jednoduše připraveni být pokorní, být nástrojem a být služebníkem, v opravdovém smyslu, a pracovat pro Krišnův prospěch - Jeho misi a Jeho vaišnavy a tak dále. A postupně člověk může dosáhnout stavu „visuddha-sattva“. „Visuddha-sattva“ je stav, kdy člověka nezajímá žádná osobní forma požitku, ale stane se přirozeně klidným.

Vasudéva, Krišnův otec, je popsán jako zosobnění tohoto stavu čistého dobra. Někdy je Vasudévův stav synonymem pro čisté dobro. V tomto vědomí čistého dobra Vasudévy se Krišna osobně manifestoval. Takže důležité je to, že když se srdce očistí, pak Krišna může vstoupit a může být usazen v srdci. Pak člověk může žít v tomto uctívání a službě Krišnovi celou dobu. Pak se naše zpívání také stane osvěžující zkušeností namísto námahy!

Přeložila Bh. Jana Jendrulková
Původní text v angličtině zde.
Přednáška v angličtině ke stažení zde.

Chvíle inspirace, část třetí

Jeho Svátost Kadamba Kánana Svámí, 27. Března 2012, Cape Town, Jižní Afrika - Lekce: B.G. 2.17

Samozřejmě jsou dny, kdy si přeješ, aby ses raději neprobudil, a vede to od jedné věci ke druhé. Včera jsem rozbíjel úplně všechno. Rozbil jsem všechno, čeho jsem se dotkl. Dal jsem ručník na věšák v koupelně a celé to spadlo! Byl to jen můj ručník, který jsem tam dal a ono to celé spadlo. Co dál…dětskou zábranu.

Dětská zábrana, která byla před schodištěm se prostě rozpadla, když jsem se jí chytil. Hádám, že už nejsem dítě. Takže ano, v hmotném světě se věci rozbíjejí. Co můžeme dělat? Není tomu konec. Takže můj bod je ten, že když dojdeme k tomu naslouchat o Krišnovi, pak můžeme s Krišnou jednat přímo. To je duchovní a není tam žádná úzkost, protože Krišna je přítomný. Ale my stále máme nějakou tu úzkost, protože si neseme svou mysl a mysl je neklidná.

Mysl je rozdělená, kdy jedna část nás je naprosto v duchovním světě a ta další část je někde tam na své cestě. Například můj zubař má video obrazovku na stropě a na té se promítá video s Prabhupádou. Takže sleduje video s Prabhupádou a ve stejnou dobu vrtá do nervů:

„Kde jsi?“

„Ano, trošku na Vaikuntě a docela dost v pekle.“

Ale v podstatě jsem v pekle a dokonce ani video z Vaikunty moc nepomáhá. To byla zajímavá zkušenost. Takže mysl (dokonce i během naslouchání a zpívání) může obtěžovat, ale stále, jednat s Krišnou přímo je vlastně úleva a to je ta jedna věc. Takže jednoduše čentujte a poslouchejte, nebo zpívejte kírtan.

Takže tak či onak se musíme ponořit do oddané služby a dát dostatek času přímému naslouchání a zpívání. Pokud jenom jednáme s hmotnou energií pro Krišnu, pak si na začátku můžeme myslet:

„Tohle je tak hezké, tohle je oddaná služba.“

Ale později můžeme cítit, že je to jako břemeno:

„Ó, já musím pokaždé udělat tolik věcí. To je prostě příliš!“

Ale pokud nasloucháme a zpíváme, pak dostáváme čerstvou inspiraci dělat to znova! Takže tohle je opravdu to, co je esenciální, protože každý má tu zkušenost, že ne vždy je služba naprostý nektar, jsou chvíle kdy je to vážně fuuu, heavy. Ne, že by naslouchání a zpívání nebylo taky odříkavé, ale je to to, co nás naplňuje přímo a okamžitě a dává nám znovu novou motivaci v oddané službě.

Přeložila Bh. Jana Jendrulková
Původní text v angličtině zde.
Přednáška v angličtině ke stažení zde.

Chvíle inspirace, část druhá

Jeho Svátost Kadamba Kánana Svámí, 27. Března 2012, Cape Town, Jižní Afrika - Lekce: B.G. 2.17

Někdy upozorňuji na to, že předtím, než se vzdáme hmotných tužeb, musíme ztratit víru v ně. Možná jsou tam, ale prostě v ně ztrať víru. Víru ve smyslu:

„Tyhle věci mě udělají šťastným. Teď když si koupím to největší z největších a nejlepší z nejlepších…“

Tak stejně nebudu šťastný. Vím, že budu akorát chudý. Stále nebudu šťastný, protože taková je situace. Takže vaišnava nemá tu víru, že hmotné věci nám přinesou nějaké štěstí. To neznamená, že chceme žít v příšerných podmínkách. Můžeme vidět, že někteří lidé žijí, jak se tak říká, pod hranicí chudoby a cokoliv to znamená, tak legrace to není. V noci, když krysy jedí tvé prsty na nohou…Můžete si myslet, že je to vtip, ale já sám jsem ve skutečnosti byl na místech, kde krysy ohlodávaly prsty na nohou. … Chrám v Kalkatě. Můžete buď spát ve chrámové místnosti a tam jsou švábi. Ne jeden nebo dva, ale tisíce, možná stovky tisíc. Když tam spíte, tak celou noc pořád něco cítíte a tak to není moc klidný spánek. Ale pak jsem zkusil  verandu, jenže to je hlavní dálnice pro krysy, které jdou do kuchyně. Občas se zastaví na malý zákusek po cestě a hryznou do něčího palce. Krysy rády ohlodávají palce u nohou. Jednu noc se jeden oddaný vzbudil s křikem, když zjistil, že mu krysa sedí na hrudi.

Ale my nemluvíme o utrpení v hmotném světě, nehledáme to utrpení, ale ta  myšlenka, že můžeme udělat hmotný svět perfektním místem je iluze! Všichni materialisti mají tu víru:

„Doteď jsem měl prostě jen smůlu, ale vlastně myslím, že teď už jsem na to přišel. Trvalo mi to čtyřicet let, ale uviděl jsem světlo a teď už vím, jak to dělat.“

Samozřejmě…když to funguje nějakou chvíli…můžeme to vidět, protože mája pomáhá:

„Ano, ano!


Teď už víš, jak to funguje. Podívejme jak to funguje:

"Funguje to! Potvrzeno, já jsem na to přišel.“

Je řečeno:

‘Krishna-bahirmukha hana bhoga vancha kare nikata-stha maya tare japatiya dhare,’ (Jagadananda Pandita, Prema-vivarta).

Verš Jagadananda Pandita, který říká, že pokud má někdo nějaké pletky s hmotnou energií, ne vážné, ale jenom trošku, něco jako:

„Budu opatrný. Nedojdu příliš daleko. Trošku natáhnu ty limity. Občas můžeme být fanatici, ale také můžeme být lidi. Ale budu velmi opatrný a nepoklesnu.“

Mája je blízko a ona nás stáhne dolů! Tak jako když jsme na okraji a ona nás strčí! A to je to,
o čem Jagadananda Pandit mluví, což je velmi zajímavý bod. Ale pokud je někdo naplno ve službě Krišnovi, pak tam nic nemůže zasahovat.

Proto Šríla Prabhupáda zdůrazňoval - oddaná služba. Tak či onak musíme být stále zapojení do oddané služby, celou dobu. Naslouchání a zpívání je základ. V naslouchání a zpívání se přímo potkáváme s Krišnou! Můžeme dělat spoustu oddané služby tím, že posouváme hmotnou energii pro Krišnu. To můžeme dělat.

Bojovat s tím a snažit se udělat tohle pro Krišnu. Tolik úzkosti z toho dělat všechny tyhle věci pro Krišnu.

Ale pak (ve zpívání a naslouchání) je to prostě Krišna osobně, což je prostě úleva. Bojovat s hmotnou energií pro Krišnu může být stresující. Organizovat Rathajátru…a kolektovat všechny ty peníze…organizovat spoustu věcí a sehnat všechna ta povolení a tak dále. A pak počasí, hlavně ať neprší! A pak je všechno skvělé, není žádný déšť, ale nepočítali jste s větrem a tak ten baldachýn skoro uletí. Nekonečná úzkost. Takže proto jednat nepřímo s motnou energií ve službě Krišnovi není vždy jednoduché, to všichni víme!

Přeložila Bh. Jana Jendrulková
Původní text v angličtině zde.
Přednáška v angličtině ke stažení zde.

Chvíle inspirace, část první

Jeho Svátost Kadamba Kánana Svámí, 27. Března 2012, Cape Town, Jižní Afrika - Lekce: B.G. 2.17

Sanátana Gosvámí jednoduše vždy opěvoval Krišnu, naslouchal o Krišnovi a vzpomínal na Krišnu. Jeho poslední kniha prostě přetékala vyprávěním o Krišnovi! Pro něj to nebylo tak, že by přemýšlel:

„Co teď budu říkat? Dnes musím jít a kázat tady. O jakém tématu bych měl mluvit?“

Možná to takhle občas cítil, ale není tam žádná potřeba si předtím připravovat a psát lekci a číst ji nahlas. Ono to prostě přetékalo samovolně, protože on byl naplněný myšlenkami na Krišnu. Naplněný připoutaností ke Krišnovi a tak automaticky inspiroval ostatní ke Krišnovi.

Na rozdíl od tohoto oceánu plnosti my máme takové kaluže, které se tvoří na silnici v době deště a pak další den zbývá trošku té kaluže a pak jsou pryč. A tyhle kaluže Krišna vědomí jsou kvůli dešťům a slunci znovu naplňovány a vysušovány. Takže jak se vypořádat s těmito kalužemi Krišna vědomí? Protože to je většinou to, co máme - chvíle inspirace, když přijdou a pak jsou zase pryč. Takže takto, je to otázka více zpívání a více naslouchání, ale problém je, že zpíváme příliš krátkou dobu. Kírtany jsou příliš krátké a ani kathá není dost často! Kdybychom byli více pohroužení do naslouchání a zpívání, doplnili bychom mnohem více.

Jednoduše, my nikdy nenaplníme nádrž. V Jižní Africe je mnoho lidí, kteří říkají:

„Dej do té nádrže palivo za deset randů.“ (pozn.překladatele: deset randů je přibližně 25 korun).

Proč to prostě nenaplníte? Já jsem nikdy neviděl zemi, kde by dali…myslím třeba v Německu…jedno euro? Můžeš přijet k benzínové stanici s jedním eurem? To je nemyslitelné! Ale v Jížní Africe natankovat za deset randů je velmi normální. A samozřejmě celou dobu je ta nádrž na hranici toho být prázdná, protože oni ji nenaplnili.

Takže my to musíme úplně naplnit, naplnit až po okraj, a pak zatřást tím autem…Krišna, Krišna, Krišna, milost, milost, milost, rozlít to všude a pak nikdy nedojde palivo, nikdy! To je důležité, protože hmotná energie je tady a ona nikdy neodejde pryč. Hmotná energie bude stále znova a znova vytvářet iluzorní lákadla, ale my víme, že je to falešné. Vaišnavové mají transcendentální poznání a s tímto poznáním můžeme přeseknout tuto iluzi a vidět, že vlastně není skutečná!

Přeložila Bh. Jana Jendrulková
Původní text v angličtině zde.
Přednáška v angličtině ke stažení zde.

Vygumovaný mozek

Někdy vidíte ty obrázky člověka hledajícího gurua, jak šplhá po skále...a nakonec se dostane na vrcholek hory a tam je velký monitor, na kterém je „Google“! To je situace této doby. Postupně máme vygumovaný, postupně se stáváme více a více tupými, píší se knihy o tom, jak počítač a především internet změnil myšlenkové pochody lidí. Četl jsem titulek knihy na toto téma – „Dělá z nás internet hlupáky?“

Je to pravda, internet z nás dělá hlupáky, protože dříve jsme přemýšleli, teď vyhledáváme... Šríla Bhaktivinód Thákur píše ve své eseji s názvem „Etika Bhágavaty“, že ve skutečnosti když čteme, tak to čtení není míněno k pouhému ukládání poznání, ale že by člověk měl být spíše kreativní, vzít to poznání a přemýšlet, jak ho aplikovat. Záměrem není pouhé uchovávání, jako dnes když to prostě jen hodíte na hard disk...

Kadamba Kánana Maharádž, Durban, září 2009

Rozvinout vztah s Krišnou

Možná znáte ten příběh o papežovi, který přijel do Vrindávanu. Byl zrovna s oddanými a v jednu chvíli zazvonil telefon a papež řekl:

„Já to musím vzít. Tento telefonát je velmi důležitý.“

Přijmul ten hovor. Mluvil a vyšlo najevo, že mluví s Bohem! Nějakou dobu spolu diskutovali a pak oddaný řekl:

„Ó, mohl bych s Ním taky na chvilku mluvit?“

„Jistě, řekl ten papež, žádný problém. Ale nemluv příliš dlouho, protože to je mezinárodní hovor.“

Později zazvonil telefon oddanému a on pak taky mluvil s Bohem a papež říká:

„Hej, ty máš taky jeden!“

„Jo.“

„Můžu?“

„Jasně, jasně není problém. Mluv jak dlouho chceš, je to místní hovor.“

Zpátky v Jižní Africe

Po pobytu v České republice se Kadamba Kánana Maharádž přes krátkou návštěvu Německa přesunul do Jižní Afriky, nejdříve do Newcastelu na Ratha Yatru. Do Newcastelu dorazil 22. března a svou návštěvu započal úžasným domácím programem se skupinkou mládeže z Newcastelu „Dás anudás, vedl blažený kírtan a všechny přiměl velice intenzivně zpívat svatá jména! Na programu byl také Bhakti Čaitanja Maharádž a oba společně vzali skupinku „Dás anudás“ na inspirující cestu po zábavách Pána Džagannátha, Pána Baladéva a Šrí Subhadry – při jakých příležitostech se v minulosti zjevili. Dalšího dne Kanamba Kánana Maharádž započal Ratha Yatrové procesí dvouhodinovým kírtanem, jež přiměl mnoho nadšených diváků, aby se přidali. Později dali oba Maharádžové velmi hlubokou a inspirující přednášku a program zakončili dalším skákavým kírtanem. Maharádž víkend uzavřel programem v neděli večer přednáškou o karma kándě, slepém následování „náboženství“ a různých dalších tématech.

Rozvíjení naší přirozené chuti

Roky jsem byl ve Vrindávanu a bylo to tak obtížné! Pokud se cokoli stane, pak se to stane ve Vrindávanu. Jednou jsem seděl ve své kanceláři a najednou slyším takový „kloktavý“ zvuk vycházející z elektrické zástrčky. A když jsem se podíval na tu elektrickou zástrčku, tak jsem viděl, jak z ní stříká ven voda! Myslím tím, tohle je Vrindávan. Cokoli hmotného vezme desetkrát, dvacetkrát nebo padesátkrát více energie než kdekoli jinde! A když už si myslíte, že jste to všechno spravili, tak pak teplota ty věci roztaví a zimou to popraská, což dělá ze všeho extrémní záležitost!

Tak nad tím jsem přemýšlel, že je to Krišnův design, abychom tak či onak zaplatili tu cenu našeho snažení. Takže je zjevné, že Krišna nás „pušuje“! Pušuje nás! Jinak bychom neudělali nic. Ale jít přes tuhle zábranu chuti je velkou otázkou pro většinu z nich a to je ten zásadní bod! Když už auto jede z kopce tak žádný problém, ale tlačit ho nahoru do kopce, pak je to ta těžká část! Proto chceme udělat průlom a ten pochází z následování toho, co nás přirozeně přitahuje. Nemůžeš prostě jen říct:

„Ó, uf to je tak mnoho služby!“

Ne, my bychom to měli rozvinout. Děláme svou povinnost, ale nemůže to být pouhá naše povinnost, protože můžeme taky dělat něco, co máme opravdu rádi. A to je důležité - vytvořit si prostor na to dělat pro Krišnu něco, co máš opravdu rád…Každý musí najít nějakou oddanou službu, kterou má doopravdy rád a dělat ji pro Krišnu. Ale samozřejmě to není vše, co děláme, dobře, tak dělej to, co je potřeba a tak dále.

Takže to je něco pro nás, následovat naši přirozenou chuť a zlepšovat ji. Jako tihle pudžárí, milují to, když mohou dělat nějakou oběť a vrhat všechny ty mantry kolem a všechen ten hokus-pokus!

Kadamba Kánana Svámí, 12.3.2012, New York

(přeložila bhn. Jana Jendrulková)