sobota 30. srpna 2014

Hlubší smysl života

Kadamba Kánana Svámí, 27. června 2014, Amsterdam, Holandsko, ŠB 5.3.17

Lidé dělají spoustu věcí. Jako právě teď znovu nastal čas světového poháru. Lidé mávají vlajkami. Postupně se to stupňuje až do finále a napětí stoupá a je to stále více a více vzrušující. Tako zůstávají zaměstnaní, mají co dělat. Ale k čemu to je? Jaký smysl toho celého?

Je to jen způsob jak zabít čas, jeden ze způsobů jak se pobavit. Nemá to žádný hlubší smysl a nepomáhá to k žádnému hlubšímu pokroku v životě. Život je určen k dotazování se na Absolutní Pravdu, na Absolutní Pravdu, jako athāto brahma-jijñāsā (Vedānta-sūtra 1.1.1). Co je cílem života?

Když přijde řeč na fotbal, Šríla Prabhupáda jednou řekl, „My si myslíme, že jsme hráči, ale ve skutečnosti jsme míčem, protože můžeme být kterýkoliv moment nakopnuti a být ze hry venku.“ A proto my jsme míčem a nikoliv hráčem!

Takže, když se podíváme na život, není to jen hřiště, místo pro hraní. Můžeme vidět, že cíl života je štěstí, „Tak proč jen nedostávám to štěstí? A jak mohu skutečně toho štěstí dosáhnout?“ Tyto druhy otázek jsou o hlubším smyslu života, dokud se nezačneme ptát na takovéto druhy otázek, budeme jen jednoduše mrhat časem a neuděláme žádný skutečný pokrok v životě.

Život je určen k růstu a život je k tomu, abychom vyvinuli lepší kvality jako osoba. Pak můžeme říci, „Ano, udělal jsem nějaký pokrok.“ Co se týče hmotného pokroku, ten máte chvilku a pak se to zhroutí, protože to je přirozenost hmotného života! A proto se zde zaměřujeme na hovory, které směřují k povýšení života nad dočasnou realitu a na naše spojení s věčnou realitou.


Původní článek v angličtině zde.

čtvrtek 28. srpna 2014

Hříšné vzpomínky

Kadamba Kánana Svámí, 4. října 2013, Melbourne, Australie, ŠB 2.2.9

Musíme činit potřebná opatření, abychom zesílili náš duchovní život. A toto není možné jen na základě vlastního rozhodnutí, ale díky kultivaci. Protože jsme stahování dolů našimi dřívějšími hříšnými činnostmi. Neseme si váhu tolika našich dřívějších hříšných činnosti. A tak to je stále v našem vědomí. Proto, když vidíme něco hmotného, začne nás to přitahovat.

Ve Francii přistoupil k Prabhupádovi jeden chlapec a zeptal ho, „Já se tak snažím být oddaným! Tak moc se snažím zpívat! Snažím se dělat všechno správně, ale stále mi do mysli přicházejí vzpomínky na mé dřívější hříšné činnosti a to je velice rozrušující. Proč jen, když se tak upřímně snažím být oddaným?“

Prabhupáda mu odpověděl, „Tyto vzpomínky tvých dřívějších hříšných činností stále přicházejí proto, aby tě upomněly, že bys to již nikdy neměl znovu dělat!“

To byla dobrá odpověď. Musíme některým věcem dát sbohem…


Původní článek v angličtině zde.

úterý 26. srpna 2014

Vidět, či být viděn?

Otázka: V zábavě, kdy Pán Čaitanja říkal Advaitovi Áčárjovi, že ho porazil, protože viděl Božstvo neustále zatímco Advaita Áčarja ne (jak se Advaita utáčel zády když obcházel Božstvo Džagannátha), je tu také pokyn od Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura, že přicházíme do chrámu ne proto, abychom viděli Božstvo, ale aby Božstvo vidělo nás. Jak obě tvrzení pochopit?   
Myslím, že všechna tato tvrzení josu pravdivá. Přicházíme, aby nás vidělo Božstvo; jinými slovy je důležitější, abychom přišli v rozpoložení hledání milosti a ne v rozpoložení snahy užívat si Pána, "Moc si užívám pohledu na Krišnu!" Samozřejmě, požitek přichází přirozeně, ale náš záměr by neměl být já si přicházím Pána užívat, ale přicházím žebrat.

pondělí 25. srpna 2014

Krabice přání

Kadamba Kánana Svámí, 22. května 2014, Praha, BG 7.20

Otázka:
Máme tyto hmotné touhy a i tak se máme s odhodláním zapojit do oddané služby. Mohl byste prosím více široce rozvést, co tento bod znamená, že bychom se měli zapojit s odhodláním?


Znamená to, že i když máme hmotné touhy, tak podle nich nemáme jednat. I když jsme pyšní, nebudeme svou pýchu ostatním dávat najevo. Snažíme se jednat pokorně. I když jsme hněviví, kontrolujeme se. I když jsme nenasytní a atyahara, máme touhu vlastnit tolik moc věcí, které opravdu vůbec nepotřebujeme, snažíme se kontrolovat své smysly a nekupovat tolik zbytečných věcí. Tímto způsobem následujeme cestu bhakti. Je řečeno ve významu k verši:

akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param

Ať už máte hmotné touhy, nebo nemáte žádné hmotné touhy, zaměstnejte se s velkým odhodláním v procesu čisté oddané služby. Takže mít hmotné touhy a zaměstnat se v čisté oddané službě, následovat čistý proces oddané služby s velkou energií, pak všechno přijde a hmotné touhy odejdou.

Nebo pro vás mám jiný malý příklad. Pokud máte hmotné touhy, tak vezměte prázdnou krabici a dejte všechny hmotné touhy do ní. Pak na ni napište velkým písmem: „Mé hmotné touhy. Nedotýkat se!“ Bezpečně ji zavažte a dejte ji na polici. Poté se zaměstnávejte v oddané službě. Samozřejmě, někdy tu krabici pohledem zkotrolujete, „Mé hmotné touhy“, ale jste stále velice zaneprázdněni oddanou službou.

Potom později, jednoho dne, když nejste právě až tolik zaneprázdněni službou vám mysl řekne, „Dnes, si pohraji se svými hmotnými touhami…“ Sundáte tu krabici z poličky. Otevřete jí a: „Kdo mi ukradl mé hmotné touhy?! Půlka je jich pryč! Ta krabice byla úplně plná a nyní je z poloviny prázdná! Kdo mi vzal všechny mé hmotné touhy?" Kdo si myslíte, že vám je vzal? Neslyšeli jste snad… že Krišna je zloděj? Krišna říká v Bhagavad-Gítě:

sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

Jen se mi odevzdej. Zanech všech druhů činností a jen pracuj pro mne, já tě osvobodím od všech reakcí za tvé hříšné činnosti. A jaké jsou to ty reakce za hříšné činnosti? Hmotné touhy. A Krišna nás jich zbaví. Tak takhle to je.

Původní článek zde.

sobota 23. srpna 2014

Ztráta slávy

Kadamba Kánana Svámí, 7. července 2014, Srbsko, Letní tábor, Čaitanja Čandrámrita seminář, část 1

Šrí Čaitanja Čandrámrita od Šríly Prabhodhanandy Sarasvatího

Kapitola první, verš šestý

 „Když oddaní Pána Gauračandry, kteří jsou uctíváni dokonce i polobohy, pijí úžasně sladký nektar blaženosti čisté lásky k Bohu, který vytéká z lotosových chodidel Pána Gauračandry, úplně se opijí. V tomto stavu se smějí Pánu Brahmovi a ostatním polobohům, zavrhují neosobní jogíny a nepovažují velké oddané Pána Višnua, kteří neuctívají Pána Gauračandru za moc důležité. Oslavujme právě tohoto Pána Gauračandru!“ 
V Indii se mnoho lidí klaní každý den polobohům. Když pojedete do města Benáres, tak tam je hlavním božstvem Pán Šiva a na březích Gangy tam velice zbožně každý den tisíce bráhmanů provádějí různé půjy. Mnoho lidí se také zapojuje do uctívání. Ale prakticky uctívání devatů, polobohů, přináší pouze dočasné přínosy. Tak proč bychom se měli pachtit za pouze dočasnými přínosy? K čemu to je? Udělá to celou situaci jen horší.

Po Ruské revoluci v roce 1918 mnoho Ruských aristokratů, emigrovalo do západní Evropy. Mnoho z nich bývali prominentní osobnosti ve vládě a účastnili se královských setkání, a oblékali se do velice opulentních obleků. A když byli pak v západní Evropě, nějakým způsobem většina z nich našla zaměstnání jako portýři, nebo otevírači dveří v hotelech. Všechny velké hotely měly Ruské uprchlíky, kteří tam byli v těch pěkných oblecích, jako bývali i dříve. Ale nyní už bez slávy! Takže, když někdo měl hmotný úspěch a ztratí ho, tak je to horší, než ho vůbec nemít, protože to bolí více. Když jste někdy byli opravdu bohatí, jak byste mohli být šťastní jen s obyčejnými věcmi? Proto nejsou modlitby o hmotný prospěch vůbec prospěšné.

Původní článek zde.

čtvrtek 21. srpna 2014

Dostaňte se na vyšší úroveň

Kadamba Kánana Svámí, 8. června 2014, Fruska Gouranga, Srbsko, ŠB 1.2.16

Když si někdo myslí, „Ano, svaté jméno je mocné. Ano, svaté jméno může očistit každého,“tak to je jen povrchní porozumění svatému jménu. Svaté jméno je VŠEMOCNÉ, protože svaté jméno se od Kršny neliší!

Takže pokud zvážíme tento element svatého jména, pak už svaté jméno nebude jen zahrnovat duchovní sílu, ale bude skutečně VŠEMOCNÉ, protože se od Krišny skutečně neliší, pak se dostaneme na vyšší úroveň.

Původní článek v angličtině zde.


úterý 19. srpna 2014

Speciální áčárja

Kadamba Kánana Svámí, 11. dubna 2014, JAR, Lekce na domácím programu


Šríla Prabhupáda, jako starý muž udělal tolik věcí. Ano, on to všechno táhnul, všechno! On věděl, kde najít všechny informace a cokoliv získal z Gaudía Math, z rozličných zdrojů a zkušeností, vše přišlo dohromady a to ho udělalo úžasným! Můžeme Šrílu Prabhupádu oslavovat jako speciálního áčárju, více než duchovního mistra. Můžeme ho oslavovat za to, že je speciálně zmocněný Krišnou, aby učinil misi, která nastane pouze jednou za den Brahmy. Jen jednou ve dni Brahmy se Pán Krišna zjeví ve dvápara juze. Jednou ve dni Brahmy se Pán Čaitanja potom zjeví v kali juze  a následně je milost Pána Čaitanji rozšířena z Východu na Západ, to je jen jednou za den Brahmy. Pak nastane zlatý věk všude na světě. A tohle udělal Prabhupáda, On přivezl poznání z Východu na Západ! A nikoliv jen uměle, ale hluboce ho zde ustanovil. Ne jen nějakou jednou lekcí, ale přivezl ho z Východu na Západ tím, že ho zasadil do srdcí lidí a učinil tak změnu – skutečnou změnu!

Nicméně, ne každý udržel vše, co dostal. Někteří odpadli, ale cokoliv se stalo, nemohli opustit Prabhupádu, to nedokázali! Nikdy nemohli zapomenout, nikdy nemohli opustit Krišna vědomí. Jiní s vírou vše udržovali – to jsou ti slavní, to jsou ti šťastliví, protože ti, co opatrně a věrně pokračovali, ti jistě jdou zpět k Bohu.

tat te 'nukampāṁ su-samīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam
hṛd-vāg-vapurbhir vidadhan namas te
jīveta yo bhakti-pade sa dāya-bhāk
Čaitanja Čaritámrita, Madhya líla, 6.261


Je řečeno, že ti kdo tolerují potíže, tlaky smyslů, svádění hmotné energie, těžkosti které přijdou cestou a vytvoří neskutečné situace „tat te 'nukampāṁ su-samīkṣamāṇo ten, kdo to věrně snáší, se stane „dāya-bhāk“ oprávněným zdědit milost Pána jít zpět k Bohu. Takže ti věrní – takoví musíme být. To je něco o čem bychom měli přemýšlet!

Původní článek v angličtině zde.

neděle 17. srpna 2014

Kamsův okamžik pochyb

Kadamba Kánana Svámí, 9. května 2014, Bhaktivédanta Manor

Nektaru oddanosti je popis Kamsova okamžiku pochyb. Ten mám moc rád! Kamsa sedí na svém trůnu v Mathuře, ve své nekonečně démonské přirozenosti a přemýšlí, „Co mi tak Krišna může udělat? Nic! Mám tak mocné spojence. Tolik. Třeba Kéší, Kéší je zosobněním síly. Co mi tak asi může Krišna udělat?“

Právě v tu chvíli dorazí ke dvoru posel, „Vaše výsosti, vaše výsosti, vaše výsosti, tragické zprávy!“
Kamsa: „CO?“
Vaše výsosti….. Kéší!“
Kamsa: „Nééé, né Kéší!“
Vaše výsosti, Kéší už není.“
Kamsa: „Ne, On (Krišna) je tak mocný, on je neuvěřitelný! Jak je to jen možné? Možná, možná bych se mu měl odevzdat? Ale co by na to lidé řekli, představte si to, já, Kamsa! Ne, to nemohu udělat! Možná bych měl raději jet do Vrindávanu a potrápit tam jeho obyvatele. Ale jak jen mohu jet, když se bojím opustit palác ze strachu z Krišny.“

Je tak pěkné, že i Kamsa na chvilku přemýšlel, „Možná bych se měl odevzdat!“ Jen se podívejte, to nám dává naději. Když to mohlo přijít na mysl a srdce Kamsovi, pak má šanci každý. To je pěkné. Dokonce i démoni jsou dotčeni Krišnou. Krišna je Bhagaván.

Původní článek v angličtině zde.

pátek 15. srpna 2014

Není důvod cítit se osamělý

Naše pozice je taková, že nemůžeme vidět Krišnu; celou tu dobu na Něj zapomínáme a nevidíme Ho, a pak si myslíme: "Ó Krišno, proč jsi mě nechal samotného?!" Ale no tak. V den, kdy jste přišli do hmotného světa, přišel Krišna s vámi jako Paramátmá v srdci. On nás nikdy nenechal samotné, ani na okamžik; vždy je s námi; sedí na lotosu v srdci.
V závěrečných slovech Čaitanya Čaritámrity - já mám tato závěrečná slova rád a můžete je číst v poslední knize Antya-líly - Šríla Prabhupáda popisuje, že ve skutečnosti je Krišna osobně usazen v srdci Svého oddaného - a není tam sám! Krišna je tam ve Svých různých podobách a expanzích, takže to tam začíná být docela přeplněné.

Představte si všechna Božstva namačkaná společně v srdci. A Prabhupáda říká: "To není všechno: Krišna je tam dokonce přítomný v podobě duchovního mistra a tímto způsobem je vždy přítomný i můj duchovní učitel, on je pořád se mnou." Není to pěkné? Tento závěrečný výrok na konci mi připadá tak mocný. Takhle můžeme vidět, že nikdy nejsme sami, protože Pán Čaitanya je s námi v každém okamžiku.

Čaitanya Čaritámrita Ádi-líla 8.31, 10. března 2014, Bhaktivedánta Manor, Anglie

Původní text v angličtině zde.

pondělí 11. srpna 2014

Úžasná milost

Kadamba Kánana Svámí, 27. června 2014, Amsterdam, Holandsko, ŠB 5.3.17

Během svých cest jsem navštívil dům oddaného a on měl celkem úžasný oltář. Na svém oltáři měl božstva Rádha Krišny, která byla z Vrindávanu a 250 let stará. V těch dnech, bylo na božstvech mnoho detailů - jsou prostě překrásná, velice extatická. Jsou jakoby v taneční podobě. Ale to není všechno. Tento oddaný byl v Indii a dělal službu na různých místech, kde Šrí Čaitanja Maháprabhu prováděl své zábavy; a některé rodiny v Indii stále mají věci, které přímo Šrí Čaitanja Maháprabhu osobně používal.

sobota 9. srpna 2014

Dobrá rada

Kadamba Kánana Svámí 8. dubna 2014, Cape Town, JAR, Rama Navami, lekce k zasvěcení

Zasvěcení není jen o obřadu, ale následný úspěch v duchovním životě vždy závisí na požehnání. Takže vždy hledejte požehnání – požehnání Nejvyššího Pána a požehnání velkých oddaných, z minulosti i z přítomnosti. Tím, že budeme vždy hledat požehnání, to zvládneme a budeme úspěšní!

Moje úloha je dávat vám dobré rady nyní a po zasvěcení pokračovat ve vašem vedení. Také se předpokládá, že se za vás budu modlit pro váš prospěch. Na základě síly služby, kterou jsem kdy udělal se modlím, aby Krišna přijal vaši službu. Takže má modlitba je zde, aby vás Krišna vzal na konci tohoto života zpět k Bohu. To vše je zde, ale v tu samou chvíli nemohu být neustále s vámi.

Candogya Upanišadě jsou popsány tři typy duchovních mistrů. Jeden je jako ptáček, který neustále krmí svá mláďata. Další je jako ryba, která na potomky dohlíží, ale nechává je jít jejich vlastní cestou, avšak v případě nebezpečí je u toho. Třetí typ duchovního učitele je jako želva, která naklade vejce do písku na pláži a čeká, až je slunce zahřeje a vejce dojdou – medituje o nich. A tento vztah bude od každého trošku.

Někdy jsem skutečně připraven přijít a dát hodně osobní pozornosti a jindy to bude jako s rybou. A zase jindy ještě hůře, jako želva meditující z dálky pro dobro svého žáka. Ale nezapomeňte, že váš duchovní učitel je váš věčný dobrodinec! A neměli bychom přemýšlet, „Ó, on mi neodpověděl na můj email!“ Neměli bychom si myslet, „Nemám s ním vztah.“

Pokud si myslíme, že nemáme vztah se svým duchovním učitelem, pak to znamená, že je chyba v nás. Znamená to, že nejdeme kupředu ve službě. Znamená to, že něco chybí v našem služebnickém postoji! Protože, pokud si myslíme, že duchovní učitel je ten, který musí tyto věci udělat: „Musí mě inspirovat. Musí říkat hluboké věci. Musí mi dělat psychoanalýzu a plně mi rozumět více, než si rozumím já sám, a pak mi musí naslouchat. A toto musím cítit. Musí mi říkat hluboké a intenzivní věci.“ Ne. Takto není. On může, ale nemusí!

Šríla Prabhupáda řekl, „Poučuji své žáky důvěrně veřejně!“ Tohle se mi opravdu líbí, důvěrně na veřejnosti. Tolik toho je řečeno veřejně. Musíme to mít na mysli, že na nás, jako na žácích je, abychom se mu oddali. Měli bychom rozumět, že duchovní učitel je nám stále oddaný, i když nám nedává tolik pozornosti, stále je náš věčný dobrodinec a Jeho modlitby za nás jsou zde a myslí na nás. Může mít mnoho žáků, a nemusí mít čas s každým jednotlivě hovořit ale i tak, za každého žáka je zde jeho modlitba ke Krišnovi, aby přišla Jeho milost, takto medituje. Takže bychom určitě neměli podceňovat, co se děje za oponou.

Původní článek v angličtině zde.

čtvrtek 7. srpna 2014

Jen jeden krátký život?

Kadamba Kánana Svámí, 7. června 2014, Srbsko, Letní tábor, Caitana Candramrita seminář – první část

Šrí Čaitanja – čandrámrita od Šríly Prabodhanandy Sarasvatího
Kapitola první, verš 5:

„Pro ty, kdo dosáhli milostivého pohledu Pána Gaury, se osvobození stane asi tak chutné jako cesta do pekla; nebeská města polobohů se stanou tak skutečná jako pomyslné květiny na nebi; jedové zuby nezkrotných černých hadů smyslů jsou vylomeny; celý svět se promění v radost; a Brahma, Indra a všichni velcí polobozi jim budou připadat jako nepatrný hmyz. Oslavujme tohoto pána Gauru.“

Tento verš byl mnohokrát citován Šrílou Prabhupádou, který poukazoval na jedové zuby hadů, které už nejsou vůbec nebezpečím, pokud jsou vylomené. Smysly jsou přirovnány k takovým zubům. Smysly nás neustále koušou a ten jed smyslů je vstřikován do našeho vědomí. Když něco vidíme, chceme to. Když něco cítíme, chceme to. Chceme se něčeho dotýkat a tak dále. Neustále, celý den, znovu a znovu.

Ale nyní nás tento jed už nemůže skutečně moc ovlivnit. Dokonce, i když se oddaný vzdá oddané služby a opět se vrátí do hmotného života, jak dlouho takto může pokračovat? Je řečeno, že oddaný je rasagraha, je někdo, kdo ochutnal nektar. A jakmile jste jednou ochutnali, jak byste se mohli vrátit zpět do obyčejného života?

Dokážete znovu věřit pouze v jeden život? Jeden krátký život? Prabhupáda hovořil o profesoru Kotovském z Moskvy. „On věří, že je pouze jeden život? Jen jeden krátký život je všechno? To je vše?“

Takže jakmile jednou získáme ten větší koncept, koncept věčnosti a neustále rostoucí lásky, koncept láskyplných výměn mezi Krišnou a Jeho oddanými (dokonce i když na té úrovni sami ještě nejsme), můžeme skutečně znovu usilovat o něco obyčejného a světského?


Původní článek v angličtině zde.

úterý 5. srpna 2014

špína místo pracího prášku

Kadamba Kánana Svámí, 22 května 2014, Česká Republika, Bhagavad-Gíta7.20

Ve skutečnosti hmotné touhy nejsou naším problémem. Ty budou smyty oddanou službou. Jsou to přestupky vůči Svatému Jménu, které jsou komplikací, protože ty zpomalí ten očistný proces. Jinak se o hmotné touhy nestaráme.

Je to jako když máte opravdu dobrou pračku a dobrý prací prášek, pak se nestaráte o to, že je dhoti špinavé. V televizní reklamě je možné vidět matky, které perou fotbalový dres svých synů a z pračky vyjde ven dokonale čistý a dokonce zářivý! Takže když máte dobrou pračku a dobrý prášek, pak se o nějakou špínu nestaráte. Tak proč bychom se měli bát hmotných tužeb, když Svaté Jméno nikdy neselže? Čistí čistěji než cokoliv jiného v pračce našeho srdce.
ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇaṁ (Śikṣāṣṭaka1

Svaté Jméno vždy vyčistí jakoukoliv nahromaděnou špínu, takže se nebojíme. Ale přestupky proti Svatému Jménu s těmi je to jiné. To je, jako byste měli pračku a do zásobníku na prášek byste přihodili špínu! Tak potom můžete očekávat, že to prádlo vyjde z pračky špinavé. A takové jsou přestupky vůči Svatému Jménu. Dáváme do pračky špínu namísto pracího přípravku. Prací prostředek je dobrý. Svaté Jméno je opravdu mocné, ale my děláme přestupky, které zpomalují ten očistný proces a tak to prádlo vychází ven trošku zašedlé...

„Já zpívám Hare Krišna, ale dělám přestupky.“ Toto je jediná věc, která zpomalí náš proces. Jinak hmotné touhy velice rychle zmizí. Myslím tím, co je na hmotném světě skutečně tak dobrého? Co dokáže osobu skutečně uspokojit? Kde to je? Povězte mi! Pak tam půjdu a vyzkouším to. Pokud je něco opravdu tak dobré, řekněte mi to. Prostě tam půjdu. Půjdeme tam společně! Jen mi řekněte kde to je a půjdeme. Tak pojďme! Pojďme si užívat! Ale kde? Kde to je? Já to nikde nevidím. Vy to vidíte? Kde je ten požitek? Kde? To, co dokáže skutečně uspokojit srdce. Bez Krišny, jaký je význam čehokoliv? Když toho není Krišna součástí, já to nechci. Není tam, žádná šťáva.

Původní článek v angličtině zde.

sobota 2. srpna 2014

Návštěva Česka v červenci 2014


Po vyučování na Kírtanovém kurzu v Rádhádéši přijel Mahárádž do Prahy. Na letiště dorazil v sobotu 19.7.2014 pozdě v noci.

Poté, co si odpočinul v chrámu v Lužcích, vyrazil Mahárádž do centra Prahy, kde již bylo vše připraveno pro zahájení sedmé pražské Ratha-yatry. Hned po příjezdu Mahárádž zahájil festival obětováním kokosového ořechu a strhujícím harinámem v průvodu před vozem s Pánem Džagannáthem. Dalšími váženými hosty byli Bhakti Nityánanda Svámí a Mayapurís, kteří harinám uzavřeli svými energizujícími bengálskými melodiemi a mridangami. Následoval program na pódiu s mnoha pěknými vystoupeními, včetně sitárového recitálu, bhadžanů, tance bharat-natyam a Mayapurís show. Mezi nimi dal Mahárádž úchvatnou přednášku o významu festivalu. Večer vyvrcholil mocným kírtanem a Mahárádž s podporou Mayapurís roztančil mnoho přítomných hostů.

pátek 1. srpna 2014

Zůstat v autobuse

Kadamba Kánana Svámí, 9. července 2014, Srbsko, Letní tábor, Lekce po kírtanu

V Majápuru je před branou Šrí Čaitanja Čadrodaya Mandiru autobusová zastávka. Když někdo nastoupí do autobusu v Bengálsku, není výjimečné, že jsou tam lidé zapojení do žhavé diskuze, protože Bengálci jsou takoví energetičtí a mají rádi politiku. Takže se často v autobuse velice diskutuje a to i když ti původní lidé, kdo začali tu diskuzi už dávno vystoupili, ta diskuze zůstala v autobuse po celý den.

A stejným způsobem, i když ti lidé, kteří započali kírtan už odešli, kírtan takříkajíc zůstal v autobuse. A stejně tak kírtan může zůstat s námi i když už nebudeme spolu. Kírtan pokračuje- akhanda kirtan, nekonečný kírtan. Kirtaniya sada harih, toto pokračující zpívání je naší touhou. A abychom došli do tohoto bodu, musíme se stát naprosto upřímnými. Sádhu je ten, kdo je sadhava, naprosto upřímný. A když se staneme skrz na skrz upřímnými, pak budeme automaticky pokornými, protože každý ví, kolik moc chyb stále děláme. Každý okamžitě ví, jak jen jsme omezení.

Když je zde úspěch, nejčastěji je to díky štěstí a nemá to s námi nic společného! A když je zde nějaký neúspěch, je to normální, protože to je ta úroveň, na které právě jsme. Když toto zvážíme, když jsme upřímní, pak se konečně může v našem srdci vyvinout pokora a pak možná jednoho dne budeme schopni zpívat stále svatá jména Pána.

A já se o to modlím. A děkuji za tento druh společnosti, který jste mi dali, za vaše nadšení. Děkuji vám moc, protože zpátky k Bohu půjdeme společně a společně pokračujeme naše duchovní životy; někdy se setkáváme a někdy se oddělujeme. A není to jen o nás, protože náš společný jediná zájem je udělat duchovní pokrok. A kvůli tomu jsem vděčný, protože jsem byl ve vaší společnosti vyživen a odjíždím a odnáším si to sebou; beru si nějakou energii ze Srbska do Itálie a pokusím se tam utopit nějaké oddané v této Srbské extázi. A tímto způsobem, budu čekat až budou Italové extatičtí a potom od nich budeme utápět další části světa, dokud nebude celý svět ponořen do zpívání svatého jména!


Původní článek v angličtině zde.