neděle 30. listopadu 2014

Velmi vysoká úroveň

Milovat Krišnu je velice vysoká úroveň. Pro nás je nejdříve potřeba očištění, abychom překonali touhy užívat si hmotného světa. Když jsou překonány tyto hrubé touhy, potom je potřeba zvládnout druhou úroveň tužeb, více subtilní - všechny druhy uznání v duchovním životě.

Člověk musí být připraven myslet pouze na Krišnovo potěšení a nic jiného, bez přání jakéhokoliv potěšení pro sebe. To je láska. Láska znamená, že uspokojení druhé osoby je na prvním místě. Takže tohle je velmi vysoká úroveň.

Večerní přednáška, 15. září 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

sobota 29. listopadu 2014

Mayapur, listopad 2014

Kadamba Kánana Svámí

Krsna Matir Astu - Nechť se tvá pozornost upíná na Krišnu

Včera přivezla Jamuna z Jižní Afriky Višnujanův popel do Mayapuru. Dnes (24. listopadu) jsme jej vysypali do Gangy. Spousta malých částeček popela se smíchala s posvátnými vodami. Požádal jsem Maháprabhua, aby byl k Višnujanovi milostivý.


Program pro mládež

Dnes v noci jsme měli malý program s mládeží. Jen nějaký kírtan a příběhy o Pánu Čaitanjovi. Je snadné být si vědomý Krišny - jednoduše nějaký kírtan, nějaké kathá a nějaké prasádam.

Parikrama

Den předtím (22. listopadu) jsme šli parikramu se všemi oddanými z Mayapur Institutu a také některými dalšími. Nejdříve jsme šli do Suvarna Viharu. V satya juze odtud vládnul král Suvarna Sena. Hned nedaleko odtud se Sarasvatí (Jalangí) vlévá do Gangy. Toto místo bylo popsáno v knize Navadvíp Dhám Mahátma, ale nikdo nevěděl, kde bylo, než ho objevil Šríla Bhaktisidánta. Později se Maharádž Suvarna Sén zjevil v Gaura Líle jako Buddhimanta Khán. Doufali jsme, že se v našem srdci nasloucháním o těchto oddaných může probudit nějaká touha po čisté oddané službě.

Potom jsme šli k Harihara Kšetře. Božstvo je napůl Višnu a napůl Šiva. To znamená, že Sadašiva je expanzí Mahávišnua a je ve skutečnosti višnu tattvou. Advaita Áčárja není nikdo jiný než Mahávišnu a Sadašiva. Takže jsme se modlili k Advaitovi Áčárjovi. Jak vidíte, Advaita Áčárja je velice mocný - když se modlil k Pánu, aby se zjevil, jeho modlitby fungovaly. Zda naše modlitby účinkují či nikoliv už není tak jasné, ale modlitby Advaity Áčárji zcela jistě fungují. Žádali jsme ho, aby se modlil k Pánu Čaitanjovi, aby nám dal lásku k Bohu. Poté jsme měli extatický kírtan. Bylo těžké přestat.

Ale přestali jsme, protože jsme pořád chtěli jít do Nrsimha Palli a báli jsme se, že bychom mohli propásnout daršan. A jakmile jsme tam dorazili, vypukl dlouhý kírtan. Potom jsme vzpomínali, jak se Bhaktivinód Thákur modlil k Nrsimhadévovi, vigna vinasana, tomu, který odstraňuje překážky, aby mu odebral všechny anárthy a učinil jej způsobilým pro zábavy Rádhy a Krišny.

Ano, my jsme se také takto modlili - po modlení o touhu po čisté oddané službě v Suvarna Vihar, v Harihara Kšétře o čistou lásku k Bohu, a tady jsme zjistili, že jsme stále podmíněné duše. "Ó Pane, prosím nejdříve odstraň bariéry z našich srdcí, a poté nám dej lásku k Bohu."

Cítili jsme se očištěni milostí těchto míst a Božstev a nasloucháním a zpíváním ve společnosti vaišnavů.

vancha-kalpatarubhyash cha
kripa-sindhubhya eva cha
Vaišnavové jsou oceánem milosti a stromy plnící každé přání.

Byl to pěkný den!


Původní text v angličtině zde.

pátek 28. listopadu 2014

Sádhana

Každý den zpívám svou japu brzy ráno před mangala árati, abych odzpíval šestnáct kol bez jakéhokoliv přerušení. Chodím sem a tam po pokoji, zpívám a snažím se to zpívání slyšet. Jméno za jménem, srozumitelné a vznešené.
Dnes jsem vedl mangala árati a Gaura Hari, starý bengálský oddaný, začal bubnovat. Bubnoval moc hezky, tančil kolem s mridangou a jeho prsty tančily na její bláně. Vždy, když hraje, chce se mi tančit, je to velice pěkné. Děláme to každý rok. Myslím, že je to už dvanáct nebo třináct let, kdy každou zimu tady v Mayapuru učím Bhakti Šástri. Začíná to příští týden s Nektarem oddanosti.

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 27. listopadu 2014

Pašování pokladu

Harikéš byl velice chytrý, opravdu inteligentní. Takže když pašovali knihy za železnou oponu, měli dvě úplně stejné dodávky. Jedna přejela hranice ven z východního bloku prázdná, potom změnili poznávací značky a druhá dodávka, přesně stejná, jela zpátky. Řidič řekl: "Jsem zpátky... No... zapomněl jsem... Něco jsem si zapomněl a potřebuju jet zpátky." A vrátili se s dodávkou naplněnou knihami skrytými v různých výplních. Takto propašovali do východního bloku spoustu knih.

Přednáška na domácím programu, 29. září 2014, Pretoria, JAR

Původní text v angličtině zde.

středa 26. listopadu 2014

Austrálie, říjen 2014

Zpráva Kadamby Kánany Svámího

Dnes odpoledne (19. října) jsem odjel z Austrálie. Byla to pěkná výprava s tolika různými programy. Nejdříve jsme si to namířili na sever na domácí program v Burleigh Heads. Je zde kavárna a většina oddaných, kteří jsou tam zapojeni, přišla na program. Bylo to pěkné, všichni byli mladí a nadšení. Pak jsme měli kírtan program v Novém Govardhanu. Můj pobyt zde byl příliš krátký - pouhé dva dny, ale bylo to pěkné a poklidné, v příjemném pokoji. Oddaní byli z programů nadšení, bylo zde hodně kírtanu. Dobře jsme se bavili. Je tam WWOOFer (World Wide Opportunities on Organic Farms, česky "Celosvětové příležitosti na ekologických farmách") vesnice, kde vždy na nějakou dobu pobývá asi 40 dobrovolných pracovníků z celého světa. Dělal jsem s nimi program a byla to zábava.

Potom jsme se další ráno vrátili do Sydney na program na lodi. Mám rád lodě a vodu a kírtan, takže to byla vítězná kombinace! Chystáme se podniknout to znovu.

Udělal jsem celou škálu programů po celé Austrálii - Sydney, Gold Coast, Murwillumbah, Melbourne, Canberra - programy na univerzitách, domácí programy, programy v sálech, indické programy, západní programy, meditativní programy a programy jógy. Můj pobyt v Melbourne byl velice dynamický.

Dnes ráno jsme měli program v Govinda Valley a posluchači byli australští přední učitelé jógy - velmi pěkné, vysoce postavení lidé, kteří jsou vážní ohledně kvality dobra. Bylo hezké je potkat a sdílet něco o bhakti józe. Emmanual, flétnista, přinesl všechny ty malé bicí nástroje a zvonky a vytvořil ohromný hudební efekt. Vzbudilo to pěknou atmosféru.


Nyní jsem na cestě do Tirupati, kde budu pár dní kvůli meetingům ohledně Mayapuru. Potom Govardhana Puja ve Vrindávanu a taky malá parikrama a zpívání pro Božstva.

Ok, čas nasednout do dalšího letadla!

Původní text v angličtině zde.

neděle 23. listopadu 2014

Dělejte, co můžete

Vždycky všude vidět Krišnu a nikdy na Něj ani na okamžik nezapomenout, vidět vše spojené s
Krišnou - to je vědomí Krišny! Takto vidíme Krišnovu energii a vidíme za tím Krišnu. Může to být tak, že Jej vidíme všude, ale to není pro srdce uspokojující, protože to nenaplňuje ten vztah. Chceme vidět Krišnu jako osobu, takže Mu můžeme osobně sloužit; protože to je oddaná služba, to je ta esence. Klíč je oddaná služba! Proto vědomí Krišny znamená přijmout službu, a tak či onak jen tuhle službu vzít a věnovat jí sebe sama s veškerou svou energií, s veškerou osobní silou a schopnostmi. To je ten duch, jak přijmout službu!

Večerní přednáška, 15. září 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

sobota 22. listopadu 2014

Hledejte to...

Duchovní výživa je velice důležitý princip. Bez ní zde není žádné úsilí.

Musíme neustále hledat novou, čerstvou inspiraci a časem jí potřebujete více místo méně. Na začátku můžete dělat úžasná odříkání s poměrně malým množstvím výživy, protože jste vyživováni vírou, že jste právě přijali správnou cestu - po tom, co jste zažívali tolik frustrace v materiálním životě. To dává neuvěřitelnou sílu pokračovat, jenže později realizujeme stále víc, že opravdu potřebujeme výživu. Toto je velká věc, na kterou se potřebujeme zaměřit.

Sbírejte nektar! Spoustu nektaru! Výživa znamená štěstí a každý oddaný potřebuje být šťastný, alespoň někdy! Musíme mít šťastné momenty k zapamatování. Štěstí v duchovním životě je. Jestliže ho nevidíte, dívejte se lépe. Více hledejte, protože ono zde je.

Večerní přednáška, 19. září 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

pátek 21. listopadu 2014

Sbohem mému žákovi Višnujanovi

Višnujan dás

(25. února 1988 - 12. listopadu 2014)

Tento dopis je všem, kteří byli Višnujanovi blízko - jeho rodičům, rodině, přátelům a oddaným v Pretorii. Sdílím zármutek s vámi všemi.

Dnes se musíme vyrovnávat s neočekávaným odchodem Višnujana. Přeji si, abych mohl udělat něco pro to, aby k téhle situaci nedošlo.

Moeketsi, známý také jako bhakta Given, přišel do chrámu v Pretorii, když byl ještě školák. V patnácti se přestěhoval do chrámu se svolením svých rodičů - pod podmínkou, že dokončí školu. V té době jsem také často pobýval v chrámu v Pretorii. Bhakta Given neměl školu moc rád, a tak jsem ho musel mnohokrát osobně povzbuzovat, aby tam šel. V některých věcech jsme se museli chovat jako jeho rodiče, protože byl pořád ještě velmi mladý. Oddaní mu začali říkat Mahajana, velký muž, a později jsem mu dal zasvěcení se jménem Višnujana, Boží muž.

pondělí 17. listopadu 2014

Mahá-milost

Šríla Prabhupáda přišel do západního světa, na Západě začal své hnutí a po krátké době byl úspěšný na Lower East Side. Začal přitahovat nějaké oddané. Jedním z těchto oddaných byl Brahmananda prabhu. Četl jsem novou knihu, která ještě není na trhu, ale nějakým způsobem jsem dostal předběžnou kopii. Od té doby, co jsem to četl, je to v mé mysli.

Tak či onak je Brahmananda opravdu velký a silný chlap. Duchovně především, ale také fyzicky. Má velké tělo. Brahmananda byl před vědomím Krišny zápasník, a dokonce trochu i v Krišna vědomí. Během let se stal nepochybně opravdu velkým ve svých rozměrech. Dokonce i velcí lidé vedle něj vypadají, že jsou malí.

Jednou dal Šríla Prabhupáda velkou sladkou kouli – simply wonderful opravdu velké velikosti , mahá-velkou – jednomu oddanému. Položil ji před oddaného na talíř a pak se na ni jen díval. Brahmananda se na ni také podíval a prostě si ji hodil do úst a celou ji snědl! A Prabhupáda řekl: „Ano, to je povaha milosti. Když nevyužijete jejího prospěchu okamžitě, může zkrátka zmizet!“

Domácí program, 29. září 2014, Pretoria, JAR

Původní text v angličtině zde.

neděle 16. listopadu 2014

Stejně dobrý jako Bůh

Před dvěma lety byl ve Vrindávanu jeden oddaný původem z Jižní Ameriky, který se zeptal Brahmanandy: "Brahmanando, ze začátku to bylo s Prabhupádou velmi důvěrné, velice blízké jen s několika oddanými, ale později se hnutí rozrostlo. Cítíš, že se v tom vztahu něco změnilo?"

Brahmananda řekl: "Podívejte... Když jste dítě, váš otec je váš otec, a když vyrostete, je váš otec pořád vaším otcem. Jaký je rozdíl? Prabhupáda byl můj duchovní učitel!"

Jihoamerický oddaný na to odvětil (se španělským nebo portugalským přízvukem): "Já vím, myslím, že je pro tebe Prabhupáda Bohem."

A potom Brahmananda: "Ale ne. Ne, ne, ne, ne, ne. Udělal jsem tuto chybu jednou v roce 1970. Ale ne, Prabhupáda není Bůh, Prabhupáda je stejně dobrý jako Bůh, je stejně dobrý jako Bůh." A pokračoval: "Ale dnes, nyní myslím, že je ještě lepší než Bůh, protože přišel na Lower East Side a zachránil mě."

Pak byl přemožen emocemi a celý dav, všichni jsme cítili tu vlnu emocí. Bylo tam hrobové ticho...

Přednáška na domácím programu, 29. září 2014, Pretoria, JAR

Původní text v angličtině zde.

sobota 15. listopadu 2014

Miluj bližního svého

Kadamba Kánana Svámí, 17. září 2014, Cape Town, JAR, BYS lekce

Miluj bližního svého“ je velice dobrý princip. Jediný problém je v tom že svého souseda nemiluju a nedokážu si to do srdce vnutit. Mé srdce je takové, jaké je. Miluje, co miluje a já mu nedokážu poručit, co má milovat, dělá si, co chce! Nedokážu mu to nařídit! Takže, dokud není v mém sousedovi něco, co ve mně probudí lásku k němu, je to těžké. Nedokážu milovat na rozkaz, „Miluj!“ To nefunguje, prostě se to nestane.

Láska přichází, pouze když někdo skutečně udělá něco, co se vás dotkne. Když někdo něco udělá a vy řeknete, „Tééda! To je opravdu pěkné!“ Pak se vás to jako osoby skutečně dotkne.

Můžete mít určitý druh univerzální lásky, která není spojena s ničím a nikým, ale já nevidím tuto lásku jako skutečnou. Samozřejmě, že může jít také o určitý druh lásky, který jde za běžné plnění povinností, úroveň lásky kdy říkáte, „No, já chci být ke každému laskavý, i když oni ke mě nebudou milí.“

Můžete mít určitý obecný láskyplný smysl. Řekněme, že jste ve třídě dětí; nejsou z žádného výjimečného pozadí a je vaší prací je vychovat. Děláte to z idealismu. Stojíte před třídou a skutečně jim chcete pomoci, ale i tak, jsou ve třídě určité děti, které máte radši než jiné. Je to přirozené, protože ony udělaly něco nápadného, nebo mají nějakou speciální vlastnost. Takže aby byla láska hlubší, je třeba osobního elementu.


Původní článek v angličtině zde.

čtvrtek 13. listopadu 2014

Transcendentální léčba

Brahmananda vyprávěl ve Vrindávanu příběhy a já jsem jim naslouchal. Byl nemocný a Prabhupádovi se to nelíbilo.

Prabhupáda říkal: „Jak můžeš být nemocný? Jak jen můžeš být nemocný?“ „Prostě jsem nemocný.“ „Ty jsi pořád nemocný.“

Nebyl vůbec soucitný a Brahmananda trpěl, opravdu ho to bolelo a Prabhupáda byl drsný; pokračoval, jako by to byla nějaká ohavná nemoc – nechutné! Brahmananda se cítil čím dál hůř. Pak za ním Prabhupáda přišel, promnul mu hlavu a on byl vyléčen. Tímto způsobem je zde transcendentální milost.

Brahmananda prohlásil: „Ano, on mě takto uzdravil.“

Potom řekl, že jindy ho také Prabhupáda vyléčil. „Měl jsem problémy se zády a nemohl jsem se narovnat, a tak jsem seděl na židli. Všichni oddaní šli ven kázat a já jsem byl jediný, kdo zůstal v chrámu. Pak zazvonil telefon a cítil jsem, že ho musím zvednout, jenže jsem nemohl. Přesto jsem ho nějakým způsobem vzal a byl to sekretář, který chtěl mluvit s Brahmanandou. ‚Prabhupáda chce, abys okamžitě přišel a stal se znovu jeho sekretářem,‘ řekl.“

Brahmananda odvětil: „Ale… ale… ale jak mohu přijít? Má záda…“ A potom znenadání zjistil, že stojí rovně a jeho záda jsou vyléčena, a tak řekl: „Okamžitě běžím.“ Takto byl vyléčen transcendentálním způsobem Prabhupádovou energií a tak to pokračovalo i další roky.

Domácí program, 29. září 2014, Pretoria, JAR

Původní text v angličtině 

středa 12. listopadu 2014

Hledat společné principy

Otázka: Můžeme vést Krišna kathá s muslimy a křesťany? Změní to jejich srdce a přijmou pak oddanou službu?

Šríla Prabhupáda řekl, že jiskřička vědomí Krišny je v každém; musíte ji najít a rozdmýchat. Takže nemůžete prostě jen hned říct křesťanům, že Krišna je jediná cesta! To je pro většinu z nich přespříliš na to, aby to přijali. A s muslimy také. Jsou zde rozdíly, takže k nim buďte citliví. Hledejte společné principy a potom se podívejte, kde je jejich oddanost.

Dobrý muslim denně studuje Korán a denně se pětkrát klaní. Chci tím říct, že to už docela něco znamená. Dodržuje Ramadan a tolik dalších věcí. Takže zde můžeme ocenit nějakou zbožnost.

Byl jsem v letadle a podíval jsem se na magazín v sedadlové síťce. Zachycoval příběh dvou muslimských dívek. Trochu jsem si v tom početl a bylo tam, že tyto muslimské dívky vždycky musely být zahalené; kromě toho, když byly s vlastním otcem nebo bratry. A když je jejich teta jako děti kojila, tak mohly být odhalené také před těmi bratranci. Velice komplikovaná a striktní pravidla. Tak jsem to tak četl, a pak na obrazovce přede mnou začal běžet film. V tomhle americkém filmu přišla mladá dívka do lékárny a koupila si něco bez předpisu. Později jsme zjistili, že to byl těhotenský test, který vyšel pozitivně. Takže jsme měli tyto dva příběhy.

Na jednu stranu jsme viděli popis velmi přísné společnosti, s jejími omezeními, která se zdají být příliš těsná. A poté vidíme odlišnou kulturu, kde jsou mladé třináctileté dívky posílány ven o sobotní noci… Takže bylo zajímavé vidět dva scénáře. Obvykle mívám čas říct celý příběh, ale máte představu, zbytek si můžete doplnit. A nyní – pro co se rozhodnete? Co je lepší? Poslat třináctiletou dceru do ulic v sobotu večer… anebo ji držet zahalenou?

Můj bod je, že můžeme vidět význam určitých tradic a ačkoliv my sami z těchto tradic nepocházíme, můžeme si vážit obětavé oddanosti, kterou tito lidé mají, a ocenit jejich hodnoty. Je to něco k ocenění. Myslím, že pokud budeme hledat společné oblasti a poté přijdeme s Krišnou, bude to velice dobré. Samozřejmě to neznamená, že musíme jít do mešity a pětkrát denně se klanět, nebo že si všichni muži musí ve jménu kázání nechat narůst bradku. Ale i přesto – společné principy jsou to, co hledáme s lidmi, kteří jsou upevnění v nějaké víře.

Přednáška na nedělním programu, 28. září 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

úterý 11. listopadu 2014

Vůdce

Kadamba Kánana Svámí, 29. září 2014, Pretoria, JAR, domácí program

Existuje mnoho příběhů o Brahmánandovi. V raných dnech se stal Prabhupádovým věrným zástupcem. Jeho povaha byla kompletním odevzdáním se Prabhupádově touze. Cokoliv Prabhupáda řekl, on udělal. Myslím, že pokud je nějaká výrazná vlastnost v jeho charakteru, je to jeho loajalita. Je tím nejloajálnějším služebníkem Šríly Prabhupády, kterého si dovedete představit. Cokoliv Prabhpáda řekl, „Dobře, tak to jdeme udělat, ať je to cokoliv.“ To není tak jednoduché a u každého to tak rozhodně nebylo. Proto Brahmánanda získal toto unikátní postavení, být tak blízko Prabhupádovi.


Ve skutečnosti, Brahmánanda byl v těch ranných dnech vůdcem oddaných. Když jim bylo řečeno, že by si měli zvolit pokladníka, sekretáře a prezidenta, pak Brahmánanda řekl, „Satsvarúpa by byl dobrým sekretářem.“ a Gargramuni, kterého přezdívka byla Garga-money (money = peníze) byl jasnou volbou pro pokladníka. Prabhupáda řekl, „Ty bys měl být prezidentem.“ Tak se to stalo a od té doby měl Brahmánanda na starosti všechno a bylo to docela úžasné.

Právě v tu chvíli přišel do kanceláře účetního vrchní editor a Brahmánanda zahlédl tu příležitost. Řekl tomu muži, „Zde mám Bhagavad-gítu od A.C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupady a chtěl bých vám ten manuskript nabídnout k publikaci.“
Ten muž odpověděl: „Bhagavad-gíta? Právě jsme dokončujeme sérii duchovních námětů a potřebujeme Bhagavad-gítu, aby byla série kompletní! Bereme to.“

A bylo to. Macmillan, velká společnost, publikovala Prabhupádovu Bhagavad-gítu. To byl Brahmánanda. Prabhupáda byl velice dychtivý aby pokračovalo publikování knih.

Nakonec se to dostalo až do Japonska a to za dobrou cenu. Také Krišna knížka tam měla být vytištěna a Brahmánanda vyjednával s tiskárnou a informoval je, jak to mají udělat, a tak dále... Ale když Brahmánanda odjížděl, ještě to nebylo hotovo a on musel jít, aby stihl svůj let. Přestože slíbil, že to bude hotovo, ještě to nebylo. A tak byl velice zklamaný, protože věděl, že Prabhupádu to zklame. A jak tak stoupal po schůdkách k letadlu, najednou se tam objevila velká limuzína a jela po asfaltu přímo k letadlu a vystoupil z ní šéf Dai Nippon tiskárny. Brahmánanda viděl všechny ty osoby, se kterými pracoval a sešel ze schodů dolů. Oni vyndali tu krabici a předali mu ji. Brahmánanda pak odešel do letadla tam otevřel tu krabici a vyndal stříbrnou kopii Krišna knížky a muž vedle něj se zeptal, „Co to je?“
On odpověděl: „Toto je kniha o Krišnovi. Vydal ji můj duchovní mistr, A.C. Bhaktivedanta Swami a sponzoroval ji George Harrison.“
Muž se zeptal, „Kolik stojí?“
„$20“
Muž odpověděl, „OK, pak jí beru.“ (smích). On tu knihu koupil!

Takže když Brahmánanda dorazil do Ameriky, cítil se trošku rozrušený dát Prabhupádovi tu krabici, která byla už otevřená a Prabhupáda se zeptal, „Kolik knih tam je?“

On odpověděl, „Dvacet čtyř Šrílo Prabhupádo. Bylo jich dvacet pět, ale je jich už jen dvacet čtyři.“
„Ohh“ řekl Prabhupáda.
„Jednu jsem prodal v letadle.“
Prabhupáda řekl: „To je velice pěkné.“ Pak si vzal Prabhupáda výtisk do rukou a řekl, „Všechny tyto ostatní by se měly také prodat.“ Podíval se na tu, kterou držel a řekl, „A tato také.“

Všechny se prodaly a Prabhupáda byl velice potěšen. Takto byl Brahmánanda velice blízkým a důvěrným zástupcem Šríly Prabhupády a prakticky jako jeho syn, v mnoha ohledech velice blízko.


Původní článek v angličtině zde

pondělí 10. listopadu 2014

Dobrý posluchač je dobrý hráč

Zrovna jsem mluvil s jedním hráčem na mridangu o tom, jak je hra na mridangu ta nejsložitější věc!  Ale proč je hra na ni tak obtížná? Je to nesmírně těžké, protože to není o různých úderech, různých baulech a dokonce ani o různých mantrách; není to o obtížných rytmech a tak dál. Toto jsou vedlejší součásti. Hlavní částí je sluch! Vše je to o poslouchání. Dobrý hráč na mridangu je ten, kdo poslouchá, kdo je naprosto pozorný.

Věnuje pozornost kírtanu a velice pečlivě následuje to, co slyší. To je neobyčejně obtížné a je to možné pouze tehdy, když člověk pozorně zpívá. Když je někdo nepozorným zpěvákem, bude zajisté také nepozorným hráčem na mridangu. Bude dělat všechno nepozorně! Projde životem jako v mracích a jen touto chůzí, jako když je člověk v mraku, bezděčně udělá tolik věcí, u kterých si později bude lámat hlavu "Proč jsem tohle udělal...?"

Přednáška, 2010, Švédsko

Původní text v angličtině zde.

sobota 8. listopadu 2014

Poselství světu

Sdělení významu tohoto verše je velice jasné a je to poselství, u jehož předávání světu bychom neměli selhat; znovu a znovu. Musíme mu důkladně porozumět. Musíme pochopit, že vzhledem ke skutečnosti, že společnost je uspořádána naprosto špatně, jsou tu všechny ty druhy nesprávných pochopení, jako třeba názor, že svět je přelidněn! Jsme připraveni říct, že tomu tak není a jsme připraveni to obhájit?!

Mnoho lidí říká, že svět je nyní přeplněný sedmi miliardami lidí. Jak by mohla planeta uživit sedm miliard lidí? To je otázka. Mnozí tvrdí, že je to nemožné, a že hlavní problém na Zemi je přelidněnost - kromě Šríly Prabhupády. On říkal něco jiného. Jsme my připraveni to opakovat, logicky pochopit a obhájit?

Je to jednoduché: lidé jí tolik zvířat, a proto jich tolik chovají, a všechna tato zvířata potřebují tolik obilí. Dobytek sní třicetkrát více obilí než člověk, tak je to řečeno. A přemýšlejte, kolik zvířat je produkováno pro jídlo.

Kdyby se lidské bytosti živily jednoduše obilím, nebyla by zde ta potřeba chovat tolik zvířat. A pak ta, která budou žít, budou ochraňována a budou žít poklidné životy. Poté by vše fungovalo. Prabhupáda řekl, že cestoval několikrát po celém světě a na tolika místech viděl, že je zde spousta nevyužité země. Kdyby byla půda jednoduše využita různými farmáři k produkci obilí pro jejich vlastní obživu, vše by pěkně fungovalo a svět by tak mohl nést o mnoho více lidí. A proto zde není žádná otázka přelidnění! Musíme být schopni se za to postavit a představit toto poselství světu.

Šrímad Bhágavatam 1.10.4, 23. září 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

středa 5. listopadu 2014

Proč je guru tvrdý

Etymologický význam slova "guru" je tvrdý, těžký. Je to tedy tak, že je zde určitá osobnost sedící na vyasasanu, která je tvrdým chlapíkem? "Ok lidi, dejte své jednání do pořádku! Se vším tímhle uspokojováním smyslů jste jen přitahováni k hmotným věcem! Kdy už vezmete vědomí Krišny vážně?"

Je tohle význam toho, že guru je tvrdý? Dobrá, někdy možná ano, ale ne nutně. Význam toho, že guru je tvrdý, je, že guru je tak těžký, že s ním nemůžete pohnout z jeho pozice, protože pevně zůstává u lotosových nohou Krišny! Myslím tím, že ostatní jsou "lehcí"; tak lehcí, že někdy jsou otřeseni na své cestě, když je trochu popostrčíte - jako loď, která pluje kvůli větru jiným směrem...

pondělí 3. listopadu 2014

Nic se nezměnilo

Nic se nezměnilo. Všechno je stále stejné jako když tu byl Krišna před 5000 lety a projevoval Své zábavy ve Vrindávanu. Z domů obyvatel Vrindávanu kradl máslo a jogurt a všichni si na Něj stěžovali matce Jašodě. Ta, když viděla nevinnou tvář svého syna, nemohla uvěřit takovým věcem. Ale jednoho dne, když tam byl Krišna s rozbitým hrncem jogurtu a obklopen opicemi, Jej přistihla přímo při činu.

"A teď jsem tě chytila, ty uličníku!"

"Ó matko, přišel jsem a opice zrovna shodily tenhle hrnec dolů - přišel jsem, abych je zahnal!"

Nebylo to přesvědčivé. Matka Jašoda nebyla vůbec přesvědčena, a tak Ho chtěla potrestat a začala Jej honit s klacíkem. Samozřejmě Ho nikdy nechtěla bít, jen postrašit. Jenže potom Jej vylekala tak moc, že začal mít opravdu strach. V jednu chvíli řekla: "Jsi veliký kamarád opic, dáváš jim všechno to máslo a jogurt. Budu s tebou jednat jako s opicí!"

A Krišna odvětil: "Když se mnou takhle budeš jednat, půjdu a budu s těmi opicemi žít." Pak se matka Jašoda začala velmi obávat, že by to Krišna opravdu udělal, a tak se rozhodla Jej svázat, ale to také nefungovalo. Provaz byl vždy o dva prsty kratší! Došlo to do takového bodu, že si z vlasů vytáhla stužku, aby provázek prodloužila. Sousedé sledovali tu zábavu a přinesli ze svých domovů další hedvábné provazy. Matka Jašoda všechny poslala, aby přinesli veškeré provazy z Vrindávanu, ale stále byly o dva prsty kratší - než nakonec Krišnu chytila; svou námahou a Jeho milostí.

Takže se nic nezměnilo. Je to právě takový stav jako před 5000 lety - i dnes tu jsou pořád ty stejné dva prsty. Jeden pro naše osobní úsilí a druhý pro Krišnovu milost - to může Krišnu spoutat.

To se nyní děje a my můžeme Krišnu získat, pokud to chceme. A nezáleží na tom, kde jsme.

Večerní přednáška, 19. září 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

sobota 1. listopadu 2014

"Jsem snílek"


Jsem starší než vy všichni, takže mám ve své hlavě nějaké staré písničky. John Lennon je pořád v mé hlavě: "Můžeš říct, že jsem snílek, ale já nejsem jediný!" To je fakt.

V tomto světě potřebujeme sny. Potřebujeme lidi, kteří jsou idealisté a říkají: "Uděláme něco jiného! Stejně to zkusíme, navzdory systému!"

Takže nalezněte nápaditý způsob, namísto pouhého začlenění se. Je to docela deprimující, když pouze jdete do té mezery, která na vás dříve či později čeká, a která je váš život, a přesně víte, co budete dělat, až vám bude padesát tři. Vzrušující?

Tak buďte odvážní! Mějte kuráž a zkuste něco s trochou ideálu. Na tomto světě potřebujeme lidi, kteří mají sen. Takové lidi, kteří pohnou srdci ostatních. Lidi, kteří žijí pro sen - takové lidi si pamatujeme!

Přednáška, 17. září 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.