úterý 31. března 2015

Něco opravdového

Pamatuji si jednu písničku z doby svého mládí. Neměl jsem ji rád. Popisovaly se v ní různé světové problémy a refrén byl: "Ale naštěstí máme klíč k uniknutí z reality."

Říkal jsem si: "No, počkejte chvilku! Neunikli jste realitě - jen jste ji zakryli! Je to pořád stejné, nevyřešili jste to." Takže jsem tu písničku neměl rád. Chtěl jsem něco opravdového - skutečné řešení, skutečnou svobodu. To byla první píseň, kterou jsem hrál na svou první kytaru. Neznal jsem žádné akordy, ale mlátil jsem do ní a z plných plic volal: "Svoboda!"

Byl jsem ohledně toho vážný a hledal ji tolika způsoby. Vzpomínám si na báseň Leonarda Cohena, který zpíval: "Jako pták na drátě, jako opilec o půlnoci na kůru, snažil jsem se být svobodný."

Myslel jsem si: "Kde je tvá svoboda, když jsi chycen ve světě, který jsi nestvořil? Další narozené dítě na světě, které o to nežádalo." Takže jsem se setkával s těmito věcmi a hledal jsem a říkal si: "Kde to je?"

Přednáška v Matchless Gifts, 16. ledna 2015, UK

Původní text v angličtině zde.

pondělí 30. března 2015

Buďte lidmi

Přepis od Madhumatí dd

Jak vysvětluje Šríla Prabhupáda, se čtyřmi regulativními principy začíná lidský život. Kdokoli, kdo nenásleduje čtyři regulativní principy, je zvíře... je mi líto, že to říkám! Možná tu jsou nějaká v místnosti, taková zvířata tady mohou být (dav se směje), ale přijetím čtyř regulativních principů je možné dostat se do lidské podoby velice rychle, protože pokud je nepřijmeme, jsme prostě na úrovni zvířat.

Čtyři regulativní principy nejsou nic duchovně vznešeného; jen s nimi prostě začíná lidská existence. Dokonce ani nejsou projevem bhakti. Žádné maso, ryby ani vejce, žádná intoxikace, hazard ani nedovolený sex - to ještě neznamená, že jsme už dosáhli úrovně oddané služby. Znamená to pouze to, že jsme přestali být zvířaty, toť vše! Znamená to jen to, že jsme se právě stali lidmi, ale ještě jsme neudělali nic pro Krišnu! A pak musíme začít dělat nějakou službu na lidské úrovni, vyhrnout si rukávy a jít do toho... udělejme něco teď!

Přednáška, 30. srpna 2009

Původní text v angličtině zde.

neděle 29. března 2015

Úplná víra

V Čaitanja Bhágavatě je příběh Gadádhara dáse. Gadádhar dás šel jednou do sídla Čand Kázího. Stál na nádvoří a volal: "Kází! Kází, kde jsi! Kází, zpívej! Zpívej svaté jméno Krišny! Zpívej svaté jméno, Kází!"

Kází znal Gadádhara velice dobře. Vlastně měli dobrý vztah, takže nebyl příliš vyvedený z míry. Šel Gadádhara uklidnit a řekl: "Neboj, Gadádhare. Není potřeba dělat tolik hluku. Zítra budu zpívat Hare Krišna."

Gadádhar začal skákat nahoru a dolů a řekl: "Proč zítra? Už jsi začal dnes! Už jsi to dneska udělal!"

To Gadádharovi stačilo, aby zakusil ohromnou extázi, protože měl víru, že pokud tento Kází jen jednou vyřkne Hare Krišna, pak bude vše příznivé.

Přednáška pro brahmačáríny, 19. ledna 2015, Bhaktivedanta Manor, UK

Původní text v angličtině zde.

sobota 28. března 2015

Svatá osoba

Přepis od Madhumatí dd

Člověk musí být opatrný ve svém jednání se svatými osobami. Musí být uctivý, to je důležité! Musíme sloužit svatým osobám s úctou; modlíme se v prachu jejich lotosových nohou, což znamená, že musíme být připraveni přijmout je jako své nadřízené, jako ty, kteří jsou v oddané službě schopnější než my a jako ty, kteří jsou schopni Krišnu potěšit více než my!

Naše služba tedy není tak významná. Jsou zde jiní, kteří dělají větší oběť než my, a proto musíme být vždy v náladě uznávání služby ostatních...

Pokud si myslíme: "Jsem vysoce kvalifikovaný, mám aristokratický původ, jsem vzdělaný, bohatý a krásný... Mám všechny tyto kvality a lidé to vědí, a proto mě respektují," pak bude obtížnější vzdávat úctu.

Přednáška, 2010, Chowpatty, Indie

Původní text v angličtině zde.

pátek 27. března 2015

Neobyčejná vize

Prabodananda Sarasvatí píše v Čaitanja Čandrámritě, že nyní se celý svět mění. Všichni zpívají, všichni tančí, všichni jsou v extázi. Nyní dokonce i ti, co jí maso, ti, kteří jsou nejvíce pokleslí, mladí či staří, všichni jen tančí v extázi! Měl vizi. Viděl, jak sankírtanové hnutí Pána Čaitanji změní celý svět.

Je to něco jako Prabhupádovo setkání s mužem sedícím na lavičce v parku. V té době Prabhupáda zrovna začal a neměl nic, ale tomu muži řekl: "Mám mnoho chrámů, mnoho knih, mnoho následovníků, jen čas mě od toho dělí."

Tento druh víry je klíčem k našemu kázání a také k našemu vlastnímu duchovnímu životu.

Brahmačárí přednáška, 19. ledna 2015, Bhaktivedanta Manor, UK

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 26. března 2015

Postprodukce v Berlíně

Vyprávění od Jananiváse dáse


Hudební dobrodružství v Berlíně s Kadambou Kánanou Svámím 

Kromě toho, že jsem jel do Berlína, abych se tam setkal s přáteli a užil si to tam, byl účel mé cesty také dokončení nejnovějšího hudebního CD pro mého velmi dobrého přítele a duchovního učitele Kadambu Kánanu Svámího. Naštěstí jsou některá přátelství za hranicemi času a prostoru, a řízením osudu se stalo, že dva členové z mé bývalé kapely také žijí a pracují v Berlíně. Mí přátelé Pete a Simon jsou profesionální hudebníci a experti v nahrávání a produkování hudby. Bylo tedy skvělou příležitostí dokončit CD s jejich hudebními zkušenostmi.

Pete a Simon mají svůj vlastní projekt, který se nazývá Potwhale. Skládají hudbu v rámci žánru, který si sami definovali a pojmenovali ho "Transcendental Space Metal" a byli natolik laskaví, že nás pozvali do svého studia.

Kadamba Kánana Svámí a já jsme vstoupili do jejich studia, abychom vypilovali jeho připravované cédéčko. To potřebuje dobrou předehru, mezihru i dobrou závěrečnou část. Kadamba Kánana Svámí zpíval a Pete hrál na zenový buben. Já jsem potom přidal nějaké nahrávky piána, které připravil Simon.

Pete i Simon oba ukázali, že byli poctěni návštěvou Kadamby Kánany Svámího a samozřejmě to byla čest také pro mě. Byl jsem ohromený jejich služebnickou náladou a tím, jak jsou schopní zůstat nad hmotnými podmínkami, i když pořád musí pracovat s nesouhlasícími hudebníky. Dejte prosím like jejich facebookové stránce, pokud se o jejich hudbu zajímáte.

Měli jsme se skvěle, vše vyšlo docela pěkně a velmi děkujeme Potwhale za jejich podporu, že se tohle všechno mohlo uskutečnit...

Původní text v angličtině a fotogalerie zde.

středa 25. března 2015

Když vykonáváme službu

Otázka: Co se týče vykonávání služby, vše, co děláme, děláme s pochopením, že to vykonáváme pro svého duchovního učitele, nebo pro Krišnu. Na koho myslíte, když děláte službu?

No, já to dělám pro oba dva. Vykonávám službu pro Krišnu a pro svého duchovního učitele. Milostí mého duchovního mistra mohu dělat nějakou službu pro Krišnu. Bez něj bych pro Krišnu nemohl udělat nic. Jak bych bez něj mohl vydržet něco dělat pro Krišnu... Můj duchovní učitel mi dal tuto službu, která Krišnu určitě hodně těší, a proto skrze svého duchovního mistra sloužím Krišnovi. Takže jsou tu zároveň oba dva.

Když jsme na oltáři, sloužíme Božstvům a děláme pro Krišnu pěkné věci. Pořád ale víme, že jsme zde díky milosti svého duchovního učitele, a ne kvůli svým vlastním kvalifikacím. "Ve skutečnosti nejsem kvalifikovaný, ale můj duchovní mistr je natolik milostivý, že mě to nějak nechal dělat, a tak nyní oblékám Božstva. I přesto, že nejsem kvalifikovaný, vím, že to funguje, protože je zde modlitba mého duchovního učitele!"

Ale není to tak, že by pouze osobní služba duchovnímu učiteli byla nejvyšší. Když vykonáváme jakoukoli službu pro šíření Krišnovy slávy ve světě, okamžitě se duchovnímu učiteli rozzáří oči. Od okamžiku, kdy se opravdu odevzdáme duchovnímu mistrovi, se staneme jeho majetkem, takže celé naše bytí je teď věnováno jemu... a pro něj děláme něco pro Krišnu!

Večerní přednáška, 24. prosince 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

úterý 24. března 2015

Zplnomocněn

Šríla Prabhupáda se snažil i ve svém pokročilém věku. Když bylo v Dillí extrémní horko - já nevím, jestli jste někdy byli v Dillí v období horka, ale to se vám pak začne mozek vařit uvnitř lebky - Prabhupádada z vlny veder zkolaboval, ale přesto se dál neúnavně snažil. Proč?

"Jakožto starý muž mohl zůstat doma, zůstat ve Vrindávanu. Rádhé... Rádhé! Sladký Krišna... Krišna... Svatý dhám. Jen být pohroužen ve zpívání svatého jména. Proč se obtěžovat a chodit pryč?"

Prabhupáda cestoval a projel celý svět. Když přijel do New Yorku, nachladil se. Existuje série přednášek, kde, pokud si poslechnete tu pásku, můžete slyšet, jak se jeho nachlazení vyvíjí. Všechna stadia nachlazení, můžete slyšet, jak jimi Prabhupáda přednášku za přednáškou prochází.

Pak jeden z oddaných řekl: "Ó, Šrílo Prabhupádo, prosím, trošku si odpočiňte. Necestujte. Odpočiňte si."
Prabhupáda řekl: "Ne, ne."
Oddaný: "Nemusíte cestovat."
Prabhupáda: "Já nemusím cestovat?! Když já nebudu cestovat, kdo vás pak osvobodí?"

To je fakt. Takže vidíme, že díky tomu, že Prabhupáda ve věku, kdy by všichni ostatní zůstali doma a pěkně odešli do důchodu, udělal opak, a Krišna ho zplnomocnil. Toto je princip - Krišna nás zplnomocňuje. Poskytne nám věci, které potřebujeme. Dá nám potřebnou sílu, a to je jediný způsob, jak bude tohle hnutí úspěšné - neobyčejnou velkorysostí. Je to jediný způsob, jak kdy můžeme být ve svém duchovním životě pokojní!

Šrímad Bhágavatam 9.10.23, 19. ledna 2015, Bhaktivedanta Manor, Anglie

Původní text v angličtině zde.

pondělí 23. března 2015

Jsme v tom společně

Dnes ráno jsem začal svou přednášku tématem sexuálního života, protože máme tato hmotná těla. Prabhupáda říká ve Šrímad Bhágavatamu: "Celý hmotný svět je pozadím pro sexuální život!" To napsal. Sex je věc, která je za vším - tak či onak, přímo či nepřímo, je to vryté tak hluboko...

Brahmánanda říkal, že měl na univerzitě profesora, který jednou zamítl jeho esej, protože v ní napsal, že lidé jsou vnitřně poháněni touhou po duchovnu, a jeho světský učitel řekl: "Špatně, jsou poháněni sexem!" Brahmánanda to pak vylíčil Prabhupádovi a řekl, jak je jeho učitel hloupý, ale Prabhupáda odvětil: "Ne, on měl pravdu."

Takže já o tom hovořím, abych vám všem dal vědět, že v tomhle zápasení nejsme sami. Děláme to spolu. Tak či onak společně přijímáme tento závazek. Vy jej přijímáte a já jej přijímám. Já žiji se stejnými čtyřmi regulativními principy jako vy. Také jsem je slíbil a také mám tohle hmotné tělo a také říkám: "Vybral jsem si Krišnu!"

Samozřejmě je to postupem času snazší a snazší a víc a víc přirozené, ale člověk si stále musí volit Krišnu! Musí zajistit, že si naplní srdce a vědomí nasloucháním a službou ve vztahu ke Krišnovi, takže je dostatečně plný, aby nebyl stahován na tělesnou úroveň!

Přednáška, 29. dubna 2012, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.

neděle 22. března 2015

Koluje to v rodině

Četl jsem Níti-Šástru Čanakji Pandita. Je to už dlouho, co to napsal, když řekl: "Která rodina je bez poskvrny? Která rodina není zjizvená nějakými skandály?"

V každé rodině jsou nějaké příběhy... Jako třeba já jsem měl strýčka a jeho žena byla profesionální prostitutka. Co se dá dělat?! Otěhotněla, a tak si ji vzal. Kdykoliv ji někdo z rodiny viděl, bylo to ve stylu: "To je ona!" Jí to bylo jedno, ale oni nikdy nezapomenou, že kdysi byla profesionální prostitutka! Tak to je... Dělali jsme to tak nějak za zády strýčka, ale někteří chtěli, aby viděl jejich nesouhlas. Je to tak trochu rodinná zábava.

Ok, teď jsem vyložil karty na stůl: "Ó můj Bože, doopravdy? Ve vaší rodině, Mahárádži? Vždycky jsme si mysleli, že máte řádný původ a teď slyšíme tohle? No páni, dneska ve veřejném mínění klesl Mahárádž o úroveň níž." Ale jak vysvětluje Čanakja Pandit, všechny rodiny mají nějaký příběh - něco, co se dá vyprávět. Taková je situace, ale my se všichni snažíme to nějak zakrýt a udržet v tajnosti.

Jindy jsem hovořil s jedním oddaným, oddaným X, který vysvětloval, že v jejich rodině mají stejné příjmení jako jedna osoba v historii Ameriky, která se pokusila zabít prezidenta. Drželo ho to až do jeho čtyřicítky, kdy se konečně zeptal své matky: "Má s tím naše rodinaněco společného?" A jeho matka jen odvětila: "O tomhle nemluvíme!" Další rodinný kaz... Takže tyto věci jsou zajímavé. V každé rodině jsou nějaké příběhy...

Šrímad Bhágavatam 9.19.26, 26. prosince 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

sobota 21. března 2015

Svět bez hradeb


Když sami sebe vidíme jako pány: "Snažím se být pánem. Vy všichni jste mí psi," co potom získáme? Svět, kde si nikdo navzájem nevěří a všichni si myslí: "Kdo další mě bude vykořisťovat?" To je svět, kde má každý obranné mechanismy - svět se zdmi, svět se zámky, svět plný odcizených lidí.

To se musí změnit. A může se to změnit jen pokud přijmeme duchovní život! Můžeme se vzájemně sblížit jen když všichni sloužíme stejnému Nejvyššímu Pánu Krišnovi. Pak budeme zcela jistě jako bratři, sestry a přátelé. Kdy přijde tento den - den, kdy už nebudeme potřebovat žádné klíče?

Teď potřebujete telefon, protože jste ve městě plném cizinců a můžete alespoň zavolat kamarádovi. Ale co když je vaším přítelem každý? Pak už nepotřebujete telefon...

Vzpomínám si, když jsem putoval po Indii. Byl jsem sám a bez peněz. Vešel jsem do nějakého domu a požádal o vodu, a oni mi dali vodu a také nabídli jídlo.

To je kultura - kultura, ve které vidíme svět jako jednu velkou rodinu, ne svět odcizených lidí, ale rodinu, jež se zakládá na opravdovém přátelství, kdy si jsme vzájemně opravdovými příznivci. Ve skutečnosti si všichni tohle přejeme. To je to, po čem dychtíme. Chceme takový svět, protože všichni se ve světě plném cizinců cítí divně.

Přednáška v Matchless Gifts, 26. ledna 2015, Londýn, Anglie

Původní text v angličtině zde.

pátek 20. března 2015

Horlivost pomoci

Jednou na programu v Johannesburgu, když jsem vystupoval z auta, byli oddaní velmi horliví pomoct mi ven z auta, a někdo byl také velice horlivý zavírat dveře... Jenže má ruka byla pořád uvnitř a zůstala v nich chycená - čtyři prsty chycené ve dveřích!

Nevím, co bylo horší - jestli bolest ruky chycené mezi dveřmi, anebo bolest v mé mysli, mysleje na to, že čtyři prsty jsou pryč a já odteď budu muset projít životem bez čtyř prstů své ruky!

No, a zároveň jsem zvolal: "Otevřete ty dveře!!!" Což tedy udělali, a když byla má ruka venku, vše bylo plně v pořádku! Najednou jsem si uvědomil: "Všechna sláva automobilovým konstruktérům!" Jaká prozíravost! Oni s tím počítali a dali tam gumový pásek! Věřte tomu nebo ne, ale dokonce jsem ten večer hrál na harmonium, i když trošku pomaleji než obvykle...

Přednáška, 5. dubna 2009, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

úterý 17. března 2015

Naše touhy budou naplněny!

Víra je nezbytná. Člověk musí mít víru, že jej Krišna ochrání - rakshishyathi vishvaso. Musí mít víru, že když se rozhodne pro Krišnu, nic nepromešká. Ne že potom lituje: "Ó, přijal jsem zasvěcení a teď už nemůžu být jako obyčejní lidé. Vzdal jsem se tolika věcí!"

Ne, musíme vědět, že všechny naše touhy budou naplněny! V hmotném životě jsou naše sny vždy větší než realita, a proto je řečeno, že hmotná existence je frustrující, jelikož nejsme nikdy spokojení. Ale duchovní život je opačný - ve službě guruovi a Krišnovi budeme uspokojeni tak, jak si ani nedovedeme představit!

Příklad je Dhruva Mahárádž. Chtěl větší království než měl jeho otec, a také větší než jeho děd, Pán Brahmá. Ale když se Dhruva Mahárádž přistoupil k Nejvyššímu Pánu s hmotným záměrem - když skutečně obdržel daršan Nejvyššího Pána - jeho srdce se změnilo! Uvědomil si, že tyto hmotné touhy, které si tolik přál, byly jako kousky rozbitého skla, a nyní obdržel ten nejcennější drahokam, neočekávaně. Takže tato víra, že ve skutečnosti přijímáním útočiště u regulativních principů oddané služby a zpívání Hare Krišna mahámantry budou splněny všechny naše touhy, musí být silná.

Zasvěcovací přednáška, červen 2013, Letní tábor, Česká republika

Původní text v angličtině zde.

pondělí 16. března 2015

Nemusím platit?

Lakomci se drží jakéhokoliv bohatství, které mají a nechtějí ho sdílet a výsledkem je že jsou o něj připraveni. Zde jsme v Evropě, která přivezla bohatství z celého světa. Dostali jsme ho sem hákem, nebo kapitánem Cookem, jakýmkoliv možným způsobem jen bylo možné. Je zde a sedíme si na něm. Ale postupně ho ubývá. Londýn je stále silný, ale když pojedete trochu severně, lidé tam jsou už chudí! Tam se Anglie topí v chudobě. Je mi líto, že to zde otevírám tak brzo ráno, ale to je skutečnost. A proč tomu tak je? Je to díky té lakomosti, jen kvůli shromažďování všeho jen pro sebe, namísto rozdávání ostatním. Čím více rozdáme, tím více se věci začnou dít. To je naše hnutí. Naše hnutí je založeno na principu namo maha-vadanyaya krsna-prema-pradaya te krsnaya krsna-caitanya-namne gaura-tvise namah (CC Madhya 19.53).

Je to hnutí neobyčejné velkorysosti. Vidíme, že když byl Šríla Prabhupáda přítomen, bylo to tak. Dokonce, i když jsem se připojil já, toho času byly nedělní hostiny o patnácti neuvěřitelných chodech. Myslím tím absolutně neuvěřitelných. Každá specialita byla naprosto úžasná! Rýže byla plná kešu ořechů a panýrových kuliček a mnoho dalšího. Co pak říci o ostatních chodech. Všechno to byla úplná extáze. Bylo toho ohromné množství a nikdo neplatil. Vše bylo zdarma. Hosté prostě přišli a maximálně se najedli. A následně dostali balíčky prasádam domů. Takto to bylo. Není vůbec divu, že se lidé připojovali jako nikdy potom! (smích) Bylo to neuvěřitelné – taková velkorysost!

Říkáte, že tedy ano, ale jak potom budeme žít? Nemějte strach, protože velkorysost přináší velkorysost. To je princip tohoto hnutí. Když jsme prostě velkorysí, pak lidé řeknou, „No to je úplně úžasné. Vy všechny tyto věci rozdáváte. Do toho se já chci také zapojit.“ Poté začnou dávat peníze a dávají a dávají… Tento celý duch rozdávání, to je duch tohoto hnutí Hare Krišna. Pak se lidé přidávají a každý je vítán.

Tímto způsobem je toto hnutí úžasné a je založeno na maha-vadanyaya. Principu být neuvěřitelně štědrý. Vaišnavská velkorysost je něco ohromujícího. Je o rozdávání nejen toho co máme, ale více než to, je to o rozdávání sebe sama.

Kadamba Kánana Svámí, 19. ledna 2015, Bhaktivédanta Manor, Anglie, ŠB 9.10.23


Původní článek v angličtině zde.

neděle 15. března 2015

Šťastný konec

Tento příběh rád vyprávím. Jeden rok jsem byl na letním táboře v Čechách a byl čas prasádam. Oddaní šli tedy do haly na prasádam a já jsem čekal, že uslyším "Sarira avidya-jal…," jenže místo toho jsem slyšel: "Namaste Narasimhaya…" Špatný song! Šel jsem se tedy podívat, co se děje.

Na zemi tam ležel muž. Třásl se a byl úplně šedý. No, a víte co, on byl jasně na té hranici a tři sta oddaných pro něj zpívalo Hare Krišna. Chrámový prezident zavolal záchranku a přilétla helikoptéra. Ti chlapíci v červených kombinézách vyšli z vrtulníku a snažili se toho muže elektrickými šoky oživit. Jenže tři stovky oddaných zpívaly a modlily se: "Nechte ho zemřít!" Protože jaký je lepší způsob odejití než s třemi sty zpívajícími oddanými! Mohli ho oživit a v nemocnici ho připojit k nějakému dýchacímu přístroji a možná by žil o několik dní déle, než by to někdo vytáhl ze zásuvky. Bylo lepší nechat ho zemřít uprostřed kírtanu, jenž byl jeho nejlepší šancí.

Začali jsme se ptát: "Kdo to byl?" Jeden oddaný to věděl, a řekl, že to byl někdo, kdo si vždycky kupoval knížky. Během let si koupil mnoho knih, včetně Bhágavatamu, a nedávno jej celý dočetl. Ten oddaný ho pozval na letní tábor a tohle byl první den, kdy vůbec zpíval džapu a obcházel Tulasí... A pak prostě zkolaboval během prasádam! Všechno to bylo tak příznivé. Když odnášeli jeho tělo, všichni říkali: "Džaja... Haribol..." Nebyla tam těžká nálada, protože jsme oceňovali, že nějakým způsobem tento muž ve svém životě navázal věčné spojení!

Šrímad Bhágavatam 10.77.33-37, 15. ledna 2015, Chrám Soho, Anglie

Původní text v angličtině a fotogalerie zde.

sobota 14. března 2015

Životy zachraňující

Předepsaná povinnost nezní úplně jako následování cesty extáze. Zní to asi jako: "Oh, nevím, jestli tohle můžu udělat, jestli to chci udělat." Ale my spoléháme na něco jiného. Rozhodně spoléháme na extázi! Když přijdou oddaní z harinámu a řeknou: "Harinám byl tak extatický," je to dobré a povzbuzující. Nebo když někdo s očima navrch hlavy řekne: "Poslouchej, co jsem zrovna četl," a přečte úryvek ze Šrímad Bhágavatamu. Pak vše funguje na základě chuti, extáze. Na tom, jak je to inspirující a úžasné. To je to, co potřebujeme - extázi sankírtanového hnutí. Když zde extáze není, zápasíme. Avšak alespoň vzpomínka na tuto extázi nás udržuje, abychom pokračovali. Proto někdy říkáme: "Na začátku žijeme od nedělní hostiny k nedělní hostině."

Dříve bývaly nedělní hostiny opravdu velké. Když jsem se připojil, nedělní hostina čítala patnáct chodů a všechny byly skvělé; byla spousta offeringů. Takže během nedělní hostiny jste jedli až do fáze blížící se bezvědomí, a další věcí pak bylo udělat si co největší zásobu, která by vydržela až do čtvrtka.

Čtvrtek byl mizerný den, protože to došly všechny zbytky. Pátek byl dnem ničeho a bylo to tehdy, kdy myšlenky o opuštění vědomí Krišny dosahovaly svého vrcholu. "Já to nedám, odejdu." Sobota byl den před nedělní hostinou, takže to bylo asi takhle: "Jak bych mohl odejít den před nedělní hostinou?" A takto v podstatě přežívalo toto hnutí.

Šríla Prabhupáda začal okamžitě s programem v Matchless Gift, ale od té doby je to tam opuštěné, a já si myslím, že to není dobře. V Matchless Gift stál v rohu hrnec, ve kterém byly vždy gulab džamuny a každý si kdykoli mohl vzít. Nějakým způsobem byl ten hrnec udržován plný. Myslím, že to je prvek, který se z našich ISKCONských chrámů tak nějak vytratil, což byla chyba. Myslím, že na další schůzi managementu by se mělo zařadit do programu: "Kde je hrnec s gulab džamuny?" Jsem si jistý, že by mnoho členů hlasovalo pro znovuzavedení této esenciální části naší tradice. Chuť je jednou malou věcí, která zachraňuje životy. Zachraňuje životy! To je náš proces.

Šrímad Bhágavatam 9.19.26, 26. prosince 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.

pátek 13. března 2015

Přirozený pokrok

Nemůžeme říci, že čtyři regulativní principy samy o sobě vedou k bhakti nebo oddané službě. To jsou přípravné činnosti zříkání se a odříkání. Když se nad to povzneseme a začneme být přitahováni ke Krišnovi a pohrouženi do oddané služby, budou regulativní principy následovány přirozeně.

Čistý oddaný přirozeně nebude zaměstnán v hříšných činnostech. Neříká si vědomě: "Neměl bych dělat tyhle věci, protože jsou hříšné." Hříšné činnosti nemají nic společného s uspokojováním Krišny, a život čistého oddaného je celý pohroužen v uspokojování Krišny.

Přednáška, srpen 2010

Původní text v angličtině zde.

čtvrtek 12. března 2015

Útočiště v ášramu

Šríla Prabhupáda co se týče chození do lesa vysvětluje, že nejlepší ze všech lesů je Vrindávan. Ale ve Vrindávanu se musí člověk věnovat pouze vědomí Krišny a nesmí tam jít kvůli provozování chtivých tužeb. Jinými slovy nemůže jet do Vrindávanu jako podvodník a ve jménu duchovního života se jenom tajně zaměstnávat nedovoleným sexem.

Ve vědomí Krišny je sexualita povolená, ale člověk musí přijmout zodpovědnost. Nedovolený sex je zavržen a ničemu nepomůže. Sváže nás do nižších životních druhů, dostane nás na kolena. Takže i když je oddaný, který se tajně zaměstnává v nedovoleném sexu, odsouzený ke zkáze, a bude postaven před budoucnost plnou obtíží, přesto musí přijmout útočiště! Proces varnášramy je takto udělán, je určen k poskytování různých druhů útočišť. Každý potřebuje útočiště! Všichni jsme podmíněné duše. Tlak smyslů je velmi silný. Ášram nám nabízí různé možnosti útočišť a můžeme si vybrat, které se nám zdá nejsnadnější k následování. Ale když si kvůli falešnému egu vybereme pozici, která se nám jeví jako prestižnější, a člověk není upřímný k sobě ani k ostatním, potom si přivozuje pád, nepřízeň, a s tím obtíže správně pokračovat v přijímání útočiště - útočiště u Krišny. Varnášrama je materiální pozice, ze které samsiddhir hari-tosanam (ŠB 1.2.13). Ze které můžeme přijmout útočiště u oddané služby. Takže to, že je člověk řádně umístěn, je důležité.

pondělí 9. března 2015

Moc jeho pohledu

Kadamba Kánana Svámí, 26 února 2013,Vrindávan, Indie, ČČ seminář – část 1.

Když Pán Čaitanja pohlédne na tento hmotný svět, náhle se vše změní. Najednou všechna nepříznivost věku kali zmizí. Šríla Prabhodhananda Sarasvatí Thákur zmiňuje v Čaitanja Čandrámritě, „Kde je nyní vliv věku kali? Kde jsou ti všichni hříšní lidé? Kam se jen všichni poděli? Je zde snad někdo, kdo unikl vlivu hnutí Pána Čaitanji?“

A to je pravda! Už jen úsměv v pohledu Pána Čaitanji vše mění, a my jsme si mysleli, že jsme to my! Celou dobu jsme měli za to, že to byla naše vlastní zbožnost. Mysleli jsme si, že jsme přirozeně byli oddanými a dokonce i jako děti jsme se již modlili! Možná ano, ale co ta druhá strana, když jsme se nemodlili?

Ten zájem o duchovní život se náhle probudil v tomto věku temnoty a materialismu, jednoduše díky úsměvu Pána Čaintaji.


Původní článek v angličtině zde

sobota 7. března 2015

Když nedosahujeme..

Kadamba Kánana Svámí, 26. ledna 2010, Cape Town, JAR

Čím více vstoupíme do vztahu se Šrí Čaitanjou Maháprabhuem, tím více budeme schopni mít správné sebevědomí. Protože možná tím největším bojem v duchovním životě není to, že bychom nevěřili ve vědomí Krišny, to ne. Ale našim největším problém je, že my nevěříme sobě. Krišna vědomí, tomu věříme, ale dokážeme ho skutečně i my následovat? Tato pochyba je mnohem silnější než všechny ostatní – náš nedostatek víry v naši vlastní schopnost následovat Krišna vědomí. Ale ta milost Šrí Čaitanji Maháprabhua je skutečně k tomu, aby doplnila to, kde se nám nedostává..


Původní článek v angličtině zde.

čtvrtek 5. března 2015

Zázraky...

Kadamba Kánana Svámí, listopad 2011, Mayapur, Indie, Seminář ČČ – část 4. 

Božskost Šrí Čaitanji Maháprabhua byla ustanovena. Mnohokrát bylo zřejmé, že je Nejvyšším Pánem. Je mnoho zázraků, které se s tím váží. A je to i očekáváno, kdykoliv jednáme s Nejvyšším Pánem, že zde budou i zázraky.  

Před Jeho zrozením Sačídéví viděla nebeské bytosti. Když byl Šrí Čaitanja Maháprabhu velice malý, jeho rodiče slyšeli dítě s nákotníčky jako běhá po domě, ale nikdo tam neběhal. Byly tam také otisky chodidel, o kterých si mysleli že jsou šalágrám-šíly, ale pak zjistili, že otisky chodidel Višnua jsou stejné jako znaky na chodidlech Nimáje, ale on byl tak malý aby mohl běhat! Tak jak by to bylo možné? 
Během Ekadáší byla v domě Hiranyi a Jagadisy velká oběť a připravena obrovská hostina. Nimai se ten den cítil nemocen a říkal, že jediná věc, která ho může vyléčit, je něco z toho prasádam. Ale jak mohl vědět, že mají v tom domě takovou velkou hostinu? Nikdo jiný to nevěděl, ale Nimái o tom věděl, bylo to mystické!

Byl extrémně učený! Později jako kazatel šel skrze les Džharíkanda, kde nechal tygry a jeleny zpívat Hare Krišna a navzájem se objímat. Tygři a jeleni se dokonce navzájem líbali, což bylo opravdu zázračné! Vyléčil také Vasudevu, toho co měl lepru, z jeho nemoci. A také vyléčil Sanátana Gosvámího od jeho hnisajících ran.

Před miliónem let Pán Rámačandra ukazoval Sugrívovi jak velice mocný je a že může porazit Baliho. Proto vzal Pán Rámačandra šíp a prostřelil jím sedm vysokých stromů. A tyto stromy zde byly, když Pán Šrí Čaitanja Máháprabhu odešel do Jižní Indie. Objal tyto stromy, a jak je obejmul, ty stromy zmizely. Jeden za druhým. Je řečeno, že odešly do duchovního světa!

Když se vůz Pána Jagannátha nemohl pohnout, Pán jej zatlačil svou vlastní hlavou. Král zavolal zápasníky, ale ti nebyli schopni s vozem pohnout. Pak povolal slony, aby táhly vůz, ale on se stále nepohnul. Ale až když Šrí Čaitanja Máhraprabhu odešel za vůz a lehce ho postrčil svou hlavou, pak se rozjel po cestě a lana ležely v rukou lidí aniž by za ně tahali a vůz se pohyboval sám o sobě.

A toto jsou jen některé ze zázraků, ale tím hlavním zázrakem, který nám Šrí Čaitanja Maháprabhu ukázal byly jeho mimořádné symptomy lásky k Bohu a to je tématem Čaitanja Čaritámrity!  


Původní článek v angličtině zde.

úterý 3. března 2015

Krišna jako bhakta vatsala

Kadamba Kánana Svámí, 16. ledna 2014, Bhaktivedanta Manor, UK, ŠB 9.10.21-22

Oddaní Krišny mají jinou náladu než oddaní Pána Rámy. Oddaní pána Rámy jsou velice striktní co se týče dharmy jako sám Pán Ráma byl extrémně striktní ve vykonávání principů dharmy v tomto světě až do bodu kdy opustil Síta déví.

Na druhou stranu Krišna slíbil, že na Kurukšétře nepozvedne žádnou zbraň, ale uprostřed bitvy vidíme, co se stalo. Bhíšma, který je nejlepším bojovníkem, řádně Krišnovu příteli Arjunovi zatopil. A co se stalo potom? Okamžitě Krišna svůj slib porušil, přesně tak. Zvedl kolo od vozu a řítil se na Bhíšmu, připraven ho zabít! Jen se podívejte! Prostě porušil svůj slib!

A proto, „kaunteya pratijanih na me bhaktya pranasyati“. „Ó synu Kuntī, směle vyhlas, že Můj oddaný nebude nikdy zničen.“ BG 9.31 Proč Arjuna? Protože Krišnovi by nikdo nevěřil, protože on neplní své sliby vždy, jak říkají áčárjové, ale Arjuna je mužem slova a neporušil by ho.

A tak vidíme, že principy dharmy jsou určeny pro tento svět. Když Nejvyšší osobnost Božství přijde ukázat jak žít v tomto světě, pak ukazuje principy dharmy. Ale když Nejvyšší osobnost Božství přijde ukázat jaké to je v duchovním světě, pak porušuje všechny pravidla dharmy, protože Jeho oddaný je pro Něj důležitější než jeho vlastní reputace a důležitější než dharma. Je připraven dát přednost Svému oddanému přede vším ostatním a to je Krišna, bhakta vatsala – ten kdo preferuje Svého oddaného před vším ostatním a je připraven se svému oddanému plně odevzdat.


Je řečeno, že Krišna dokonce přijímá podobu, po které Jeho oddaný touží. Krišna je znám jako daksa – ten, kdo je expertem v naplňování různých cílů v jednu chvíli. Takže v tu chvíli, kdy porušoval svůj slib, aby dokázal, že je transcendentální vůči dharmě, v tu samou chvíli opětoval svému oddanému, Bhíšmovi, ke kterému měl vira rasu, vztah rytířskosti. A Bhíšma s tím tak bojoval, střílel na Krišnu šípy a zraňoval Krišnovo tělo a Krišna to bral jako nabídku květin. Je to tak úžasné, jak se Krišna odpovídá a bere na sebe podobu, po které oddaný touží. Je tak úžasné, jak je Pán ovládán touhami Svého oddaného! To je Krišna! A to je důvodem, proč je tolik různých podob Pána, protože každá ta podoba odpovídá oddanému který je vůči Pánu v jiné náladě.

Původní článek v angličtině zde.

neděle 1. března 2015

Na službě záleží

Nejsme posuzováni podle hmotných kvalifikací, neřešte je. Neobávejte se toho. Když se tím budete znepokojovat, budete vystresovaní. Jsme tady, abychom dělali nějakou službu! Čím více služby uděláte, tím pěknější oddaný z vás bude. Takže se neupínejte na tyto materiální věci, ale na službu!

Duchovní učitel je jednoduše nad věcí, nedívá se, odkud kdo přišel, i když to vidět může. Co se týče hříšných činností, může na člověku vidět výsledek hříchu, ale i tak se o to nestará. Zajímá se o to, kolik služby uděláte nebo jak jste vážní. A čím jste vážnější, tím méně pak záleží na všech těchto hříších.

Šrímad Bhágavatam 9.19.26, 26. prosince 2014, Kapské Město, JAR

Původní text v angličtině zde.