sobota 31. prosince 2016

Jak být spokojený?

Kadamba Kánana Svámí, 29. dubna 2014, Rádhadéš, Belgie, ŠB 6.4.49-50

Líbí se mi, jak je v Bhagavad-gítě zmíněno odříkání – je tam uvedeno odříkání těla, odříkání řeči a odříkání mysli. Je zmíněno, že odříkáním mysli je spokojenost. Od kdy je odříkáním mysli spokojenost?

Být spokojený, když je vše na místě, když jsou zde všechny příznivé věci a mysl stále pokračuje: „Ale...“ ze zvyku.
Ne, ne, drahá mysli. Tentokrát žádné ale. Ve skutečnosti není žádné ale.“
„Opravdu? Ani maličké ale?“

„Ne, žádné ale. Je to v pořádku. Je to ve skutečnosti pěkné. Je to OK. Rádhádéš je opravdu pěkné místo. Ano, je,“ řekne mysl. Zde, speciálně v listopadu, kdy je slunce pryč a obloha je trvale šedivá a může tak zůstat i celé následující tři měsíce. Je to čas, kdy prší a neustále mrholí. Je to čas příprav. Čas, kdy člověk přemýšlí: „Proč jsem zde?“ Vždy jsem v tuto dobu, ještě před vědomím Krišny, utíkal do Řecka. Takže toto je listopad v této části světa. Je to čas odříkání, ale jako oddaný můžete říci: „Ne, tenhle listopad je pěkný. Je to čas na čtení. Konečně jsou za námi festivaly. Jaya! Žádné další festivaly tento měsíc. Výborně! Konečně je nyní ticho. Lidé nepřijdou. Jaya!“

Ve Vrindávanu je zima odříkavá, ale svým způsobem to byl jediný čas z roku, kdy měl člověk čas na sebe. Nyní je i toto už zkažené. Ani teď už tam není klid. Chtěl jsem zdůraznit, že když je někdo pozitivní, může najít pozitiva v každé situaci, a to je něco, co bychom se měli naučit.

Původní článek v angličtině zde.

čtvrtek 29. prosince 2016

Mnoho způsobů šíření vědomí Krišny

Kázání se nebude úspěšné, pokud si nezískáme Krišnovu přízeň. Kázání nezávisí pouze na nějakých technikách; jinak bychom se všichni mohli naučit hypnózu a hypnózou ovládnout svět. Existují takoví jogíni, kteří dokážou podmanit lidi své vůli. "Zpívejte Hare Krišna," a dívejte se při tom do jejich očí. Tohle není způsob, jakým chceme, aby lidé zpívali - z donucení. Chceme, aby zpívali dobrovolně. Chceme, aby služba byla dobrovolná.

Když Prabhupáda každého zval, aby přišel na Nedělní hostinu lásky, všichni se hodně najedli, byli úplně v extázi, a potom šli domů. Prabhupáda se nikdy neptal. Čekal, dokud někdo sám nenabídl pomoc. Když chtěl někdo s něčím pomoct, svěřil mu konkrétní úkol. Jakmile pak ten člověk chtěl svou pomoc rozšířit, Prabhupáda to přijal, ale nikdy nikoho netlačil. Tímto způsobem byl Šríla Prabhupáda velký expert a získal si každého.

úterý 27. prosince 2016

Efektivní kázání

Během kázání bychom neměli vědomí Krišny hodit jako tunu cihel lidem na hlavu a najednou jim říct: "Musíte všechno následovat!" A pak utéct a už vás nikdy nikdo neuvidí. Ne, kázání znamená, že musíme být citliví, v závislosti na tom, na jaké úrovni se ta osoba nachází, a nabídnout jí další krok - to je kázání!

Neexistuje stereotypní lekce pro každého. Ne - každý člověk je na nějaké úrovni a kazatel ho musí částečně oťukat tím, že pokládá nějaké otázky a že je citlivý, snaží se nabídnout té osobě další krok, který může udělat.

Ohledně rozdávání knih řekl Vajšéšika zajímavé věci: "Když vezmeme členy kongregace poprvé ven rozdávat knihy, většinou jim říkám, že první tři rozdávání nesmí rozdávat žádné knihy. Mohou se jen dívat. Ale každý, kdo je aspoň trochu přirozený, tyto pokyny ignoruje a začne knihy rozdávat! A ti, kteří se stydí, se cítí s těmito pokyny bezpečně. Teď mají povoleno se třikrát dívat a necítí se pod tlakem." Takže to je myslím si inteligentní. Dává to lidem další krok!

(2011, Helsinky, Finsko)

Přepis v angličtině naleznete zde.

neděle 25. prosince 2016

Požehnání na Západě


Kadamba Kánana Maharáj, 4. ledna 2013, Ladysmith, Jižní Afrika

Prabhupádova žákyně Govinda dásí, vysadila Tulasí na Západě. Přivezla semínka z Indie a zařídila, aby vyklíčila, a tak začaly na Západě růst první rostlinky Tulasí. Prabhupáda byl tak šťastný! Řekl: „Ty jsi přivezla Tulasí z Indie na Západ... To je úžasné! Za to budeš navždy požehnána!“

Takovou službu udělala. Govinda dásí je vzpomínána jako ta, která přivezla Tulasí na Západ. A to bylo něco. Nyní je to samozřejmé, máme Tulasí všude. Ale znovu to bylo skrze Prabhupádu, byla to Prabhupádova žákyně! Prabhupáda nám přivezl všechny tyto věci, které jsou naším útočištěm. Pokud jsme nikdy neobešli Tulasí, tak to není příliš příznivé. Protože obcházením Tulasí déví:

‘yani kani cha papani 

brahma-hatyadikani cha 
tani tani pranashyanti 
pradakshinaha pade pade,’

(Šrí Tulasí Pradakšina Mantra)


Obcházením Tulasí jsme krok za krokem očišťování z tolika mnoha hříšných reakcí a dokonce i vážných přestupků. Dokonce i z nejzávaznějších, jako je zabití bráhmany. Nemůže být nic vážnějšího než toto, ale i z toho můžeme být očištěni díky obcházení Tulasí déví. Všechny tyto věci jsou součástí našich životů, a tak všude udržujeme Tulasí a zaléváme Tulasí. To je naše vaišnavská kultura. Každý oddaný se musí starat o Tulasí!

Původní článek v angličtině naleznete zde.

středa 21. prosince 2016

Duchovní vztahy


Kadamba Kánana Svámí, 19. dubna 2013, Stockholm, Švédsko, BG 10.9

Vidíme, jak se Pán expanduje, Pán uctívá Sám Sebe a jak Pán uctívá Své oddané. To je povaha duchovního světa – každý vyjadřuje svou lásku skrze uctívání a uznání.

Duchovní vztahy nejsou obyčejné. Duchovní vztahy jsou hluboké díky hlubokému ocenění, a toto uznání je vyjádřeno v uctívání. Proto je uctívání částí lásky a částí láskyplných výměn.

Zde je naše uctívání často formální. Máme podobu uctívaných Božstev, protože se formálně snažíme znovu spojit s Božstvem. Ale v duchovním světě je uctívání vyjádřením lásky a oceněním – je to přirozený vztah. A to je pěkné, že oddaní uctívají Pána a Jeho oddané a Pán uctívá Své oddané. Je to přirozené vyjádření lásky.

Původní článek v angličtině zde.

pondělí 19. prosince 2016

Stav ohrožení

Naše síla není brahman-tejas (bráhmanská síla). Naše síla je v předávání milosti Šrí Čaitanyi Maháprabhua. To je naše síla. Naše síla je tak či onak zpívat Hare Krišna a přesvědčit ke zpívání Hare Krišna i ostatní. Stát se skvěle kvalifikovanými bráhmany není tak jednoduché. Šríla Prabhupáda popisuje ve svých významech prvního zpěvu Šrímad Bhágavatamu, že v tomto věku kali je stav ohrožení. Proto kvůli tomuto stavu ohrožení dáváme lidem pozice, přestože nejsou doopravdy kvalifikovaní; dáváme jim postavení bráhmanů, dáváme jim pozice sanjásích. Prabhupáda řekl, že to děláme proto, že potřebujeme lídry společnosti. Potřebujeme vůdčí osobnosti! Ale jaká je jejich kvalifikace?

Takže to je něco, co na sebe bereme: Nedostatek našich kvalifikací a naléhavost stát se kvalifikovanějšími. Tyto pozice jsme jen dostali v rámci stavu ohrožení, a tak bychom jednou ve svém životě měli začít brát principy velmi vážně, a to nejen ty čtyři regulativní, ale také principy vaišnavského chování, a tak dále. Protože to je bráhmana. Bráhmana znamená zásadový život, což je pro nás velká výzva, protože to obnáší, že se musíme změnit. Takže Krišna vědomí vyžaduje velké odhodlání ke změně a nám je dán systém, díky kterému se můžeme změnit.

Šrímad Bhágavatam 1.7.34, 16. dubna 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

sobota 17. prosince 2016

Oddaní jsou jako žraloci!

V Bhakti-rasámrita sindhu je analogie oceánu. Je řečeno, že oddaní jsou přirovnáni ke žralokům - ne proto, že by se k sobe ošklivě chovali nebo něco takového, ale důvodem, proč jsou oddaní přirovnáni ke žralokům, je především to, že žraloci nikdy neplavou v řekách. Májavádíni říkají, že je mnoho řek a že se všechny vlévají do jednoho oceánu, je mnoho cest a všechny vedou k jednomu stejnému cíli.
Proto Šríla Rúpa Gosvámí používá žraloka a říká, že žraloci nikdy neplavou v těch řekách neosobního osvobození. Žraloci plavou pouze v hlubokých vodách bhakti. Ty řeky osvobození (impersonalismu), jsou mělké, mělká voda. Ale žraloci plavou pouze v hluboké vodě hlubokého oceánu. Je řečeno, že dokonce ani sítě rybářů na žraloky nedosáhnou, protože ti plavou příliš hluboko. Proto se žraloci nikdy nechytnou do sítí. Takže tímto způsobem vaišnavové nejsou nikdy ovlivněni, protože jsou hlubocí. Když se jednou Šríla Prabhupáda procházel na pláži u Tichého oceánu - pacifik označuje oceán, který je klidný - zmínil se oddaným: "Ano, proč je ten oceán tak klidný?" A potom odpověděl: "Protože je velmi hluboký, velmi hluboký."

Takže ano, pouze pokud jdeme do hloubky, hluboko v našem praktikování, hluboko v našem zpívání, hluboko v naší koncentraci, když zpíváme minimálně šestnáct pozorných kol, hluboce pohrouženi v naslouchání svatému jménu, pouze pokud jsme hlubocí a snažíme se pochopit... je to o pohroužení se do transcendentálního zvuku - to je náš život!
Saubhari Muni se ponořil do vody, a ačkoli to byla příznivá voda - voda Jamuny - nestačilo to. Nebylo to dostatečně silné. Pokud člověk chce být skutečně ochráněn, musí se ponořit do transcendentálního zvuku - śābde pare ca niṣṇātaṁ brahmaṇy upaśamāśrayam (ŠB 11.3.21), neustále se musí koupat v transcendentálním zvuku - hluboce pohroužen. Když jsme hlubocí, potom jsme v bezpečí.

Simháčalam, Německo, 15.května 2013, ŠB 9.6.50 

Odkaz na přepis v angličtině zde.

čtvrtek 15. prosince 2016

Vstát brzy, naslouchat a opěvovat

Klíčem k vybudování duchovního života musí být pravidelné praktikování naslouchání a opěvování, nejlépe v pravidelném režimu, jak je to jen možné, který je každý den stejný a začíná brzy ráno. Jeden psycholog řekl, že když děláte něco každý den po dobu jednoho měsíce, stane se z toho zvyk. Umíte si představit, když děláme něco každý den po celý život? Stane se to pak naší druhou přirozeností.

Tohle znamená být ustálený v kvalitě dobra: vytvořit si dobré návyky. Kromě toho, že trénujeme svou mysl, tak se probudí i duše, jež je jinak v materiálním světě v nečinném postavení, transcendentální rásou (chutí). Je to tahle "vyšší chuť", která posiluje v boji proti maye. Pak se ustálíme na duchovní úrovni. Takže to zkuste a vytvořte si časový rozvrh, který zahrnuje dostatek času pro naslouchání a opěvování. Pán Krišna Čaitanya vám pomůže a prosím, modlete se k Jeho lotosovým nohám každý den.

Původní text v angličtině zde.

úterý 13. prosince 2016

Srdeční záležitost

Kadamba Kánana Svámí, Květen 2011, Radhadesh, Belgie

Když hovořím o různých úrovních odevzdání se různým úrovním autorit, pak hovořím o srdeční záležitosti.

Když přijde na duchovního mistra, musíme mu dát své srdce a musíme se snažit na sto procent. Přestože to nedokážeme, musíme mít touhu a musíme mít tento druh odhodlání ve svém srdci.

S ostatními můžeme udržovat určité vnitřní soukromí a zároveň s nimi spolupracovat ve společenském kontextu.

Původní článek v angličtině zde.

neděle 11. prosince 2016

Přinesení míru


Šríla Prabhupáda pracoval, a při tom si byl pořád velmi vědomý Krišny. Jako hospodář v roce 1944 - uprostřed války - vydával časopis Back to Godhead. Nebylo to snadné. Vlastně to bylo velice obtížné, protože bylo těžké sehnat peníze a ještě těžší získat papír, protože ten byl kontrolován armádou.

Prabhupáda šel za armádním důstojníkem a řekl: "Pane, potřebuji papír k tisku svého magazínu." Důstojník odvětil: "Velmi se omlouváme, pane De. Je opravdu hezké, že děláte takovou věc, ale teď je válka a veškerý papír je rezervován pro účely války. V tuto chvíli neběží naše papírny a možná nám papír dojde, takže opravdu potřebujeme nechat tento papír pro válečné účely - pro válku."

Prabhupáda řekl: "Přesně proto mi ten papír musíte dát, protože mé noviny přinesou mír. Přinesou konec války." V roce 1944 Šríla Prabhupáda vydával časopis Back to Godhead a dostal papír od tohoto důstojníka.

Přednáška na nedělním programu, 28. září 2014, Durban, JAR

Původní text v angličtině zde.

pátek 9. prosince 2016

Číst knihy áčárjů

Čaitanja Čandrámrita...stojí za to jí číst. Můžete si přečíst zbytek této knihy. A pokud to uděláte, tak nějaká dychtivost z toho jistě vzejde. Tuhle knihu nemůžete číst, aniž byste získali nějakou dychtivost. „Ale... neměli bychom číst nejdřív Bhagavad-gítu?“ Tohle je malá kniha, je to malá kniha. Můžete jí číst v mezičase. Místo toho, že si mezi verši zdřímnete. Nebo víte co? Není to tak, že Bhagavad-gítu čtete vždycky ve čtvrtek? Takže těch zbývajících šest dnů můžeme číst něco jiného, není problém. Takže někdy ji číst v mezidobí, to nijak nesoupeří s tím, že „nejdřív chceme číst Prabhupádovy knihy, než budeme chtít číst jakékoli jiné knihy!“ Samozřejmě, že chceme číst Prabhupádovy knihy a samozřejmě, že mají přednost, a o tom není pochyb. Ale číst knihy áčárjů... někdy se na ně také můžeme podívat a dá nám to takový svěží pohled na věc, a potom se s čerstvou energií vrátíme k Prabhupádovým knihám. A to byla myšlenka tohoho semináře, proto jsem vybral tento text. Ale většina z toho, co jsem říkal jako vysvětlení těchto veršů, bylo z Prabhupádových knih.

(Srbsko, červenec 2014, seminář z Čaitanja Čandrámrity, část 2)

úterý 6. prosince 2016

Zduchovněme vše, co používáme

Když čteme o Krišnově neutralitě, je třeba to chápat ze správné perspektivy. Krišna pohlíží na všechny ty živé bytosti a myslí si: „Prosím, nezaplétejte se tolik s touto hmotnou energií. Snažte se tomu nějakým způsobem vyhnout. Používejte, co potřebujete k životu, ale ani na okamžik nevěřte, že toto je místo, kde byste měli být! Duchovní svět je to místo, kam patříme.“

Nemilujte své rodné místo, neboť na zrození není nic pěkného, zrození je bolestivé. Pokud milujete své rodiště, budete se muset rodit znovu a znovu, bhauma ijya-dhīḥ (Šrímad Bhágavatam 10.84.13). Ten druh inteligence, kdy milujeme místo našeho zrození śva-viḍ-varāhoṣṭra-kharaiḥ (Šrímad Bhágavatam 2.3.19), náleží prasatům, psům, velbloudům a oslům, jak uvádí Bhágavatam. To není inteligentní. Naše skutečná láska by měla patřit výhradně duchovnímu světu a všemu v něm, Krišnovi a oddaným v duchovním světě.

neděle 4. prosince 2016

Nesobecký

V opravdovém bezpečí jsme s Krišnou - to je vše, co nám zbývá. Čím více vkládáme víru v Krišnu, tím více se vše stává úspěšným. Vidíme to u Prabhupády, který přijel do západního světa se čtyřiceti rupiemi, a na konci života disponoval tak velkým majetkem.

Někteří novináři se ptali na Prabhupádovo jmění. Viděli ho jako jednoho z těch guruů, kteří své žáky vykořisťovali a žili z jejich majetku. V tu chvíli tedy Prabhupáda prozradil: "Ano, mám mnoho automobilů. Mám auta na celém světě."

"Ó, ten svámí má auta na celém světě!" Představte si ty titulky, to bude něco! Ale on pak řekl: "Ano, moji žáci těmi auty všude jezdí, aby šířili poselství Bhagavad-gíty." Tak novináři roztrhali své poznámky a řekli si: "Z tohohle žádný článek nebude, je to k ničemu!"

Snažili se ho vypodobnit jako sobce, jako někoho, kdo vykořisťuje druhé, ale místo toho to Prabhupáda otočil a dal jednoduše najevo nesobectví. Veškerý majetek zkrátka udržoval nesobeckým způsobem - tolik chrámů, tolik budov, tolik automobilů a tolik věcí, ale všechno nesobeckým způsobem. Ano, měl pokoje, velké pokoje, ale Prabhupáda je naplnil oddanými, kteří za ním přišli na daršan. Takže tyto prostředky nepoužíval nikdy sobecky - nic takového. Jen pro Krišnu, jak nejvíc je to možné!

Přednáška, ŠB 2.2.36, 29. září 2013, Melbourne, Austrálie

Původní článek v angličtině zde.

pátek 2. prosince 2016

„Řekni lidem, že je to opravdová věc...“

Těm, co chodí rozdávat knihy, bych rád řekl toto. Když rozdáváte knihy na ulici, je to obtížné, protože lidé na vás nečekají. Oni tam nejsou, aby si koupili knihy. Jsou tam z nějakého jiného důvodu a náhle se objeví nějaký mimozemšťan v oranžovém oblečení a zkouší jim dát do ruky knihu. „Ouu. Neeeee! Mě to nezajímá!“ 

Ale občas se najde někdo s trochu nepřítomnou myslí a vy prostě jen jako: „Prásk!“... Dáte mu do rukou knihu. Víte co – má ji ve svých rukách. Pak tam stojí, kouká na ni a vy mu řeknete: „Ano, ano, my je neprodáváme. Tahle knížka je pro vás.“

„Pro mě? Opravdu? Ach.“ A má ji ve svých rukách. Toto je přirozená vlastnost ruky – chce popadávat, držet. A jakmile to ta ruka jednou popadne, už to nechce pustit. Takže musí mít tu knihu v rukách. Jakmile ji jednou mají v ruce, ta ruka ji chce držet, dokonce i když se to mysli nelíbí. „Je to moje.“

Je obtížné pustit věc z ruky, když už ji jednou máte. Takže potom, však víte... někteří lidé si tu knihu koupí, ale je zde také hodně těch, kteří řeknou ne. Avšak ti, kteří ji měli v ruce, vrátili ji zpátky a řekli ne, ti o tom budou přemýšlet.  Víte co tím myslím, jak jsem řekl – zůstane to v mysli. Budou trochu zvědaví: „Co to vlastně bylo?“

Proto lidé, kteří dnes řeknou ne, jsou ti, kteří řeknou ano zítra! Už si pro to připravují půdu. Takže se nebojte o všechny ty lidi, kteří řeknou ne - to je v pořádku. Přinejmenším se dostali do kontaktu, dostali šanci a nechali si ji ujít a začnou o tom přemýšlet. A příště, až jim bude ta kniha nabídnuta, budou přemýšlet: „Dobře, možná“...

Někdy k vám tedy někdo z čista jasna přistoupí a řekne: „Mohu dostat jednu z těchto knih?“ To je jeden z těch, kteří předtím řekli ne, a kteří o tom přemýšleli a nakonec pak z vlastní vůle přišli a vzali si. Takto bychom měli s tímto poznáním pronikat, protože je to opravdová věc. Můžeme lidem říci, že je to opravdová věc a skutečně je! Je to pěkná věc, a proto se na ni lidé dříve či později obrátí!

Šrímad Bhágavatam 5.1.33, 13. dubna 2013, Amsterdam, Holandsko

Původní text v angličtině zde.