pátek 31. března 2017

Extatické a blažené odevzdání

Nemůžeme pouze oznámit: "Odevzdal jsem se!" Kdepak, musíme se odevzdávat znovu a znovu, je to pokračující proces. Musíme věčně získávat přízeň Krišny. Tak tomu říkám něco!


Musíme dostat náš duchovní život na úroveň bez kompromisů. Což znamená, že pro Krišnu není dobrého nic jiného, než to úplně nejlepší. Žádná poloviční práce, napůl standardy. Nic takového, vše v úplnosti a až do posledního konce, a potom nám Krišna samozřejmě také vyjde vstříc.
Pokud půjdeme ke Krišnovi jen napůl, On půjde naším směrem stejně tak, a Bůh je opravdu daleko. Ale jestliže k Němu přijdeme blízko, On k nám přijde také blízko, a pak se vyvine velice hluboký důvěrný vztah mezi Pánem a Jeho oddaným. To je možné, a to je také skutečný duchovní život. Takto se stanete obyvateli Vaikunthy. Pokud však děláme jen poloviční práci, pak pro nás Krišna zůstane jen jakousi pohádkovou postavou - taková namodralá, načernalá postava s flétnou v nebeském lese s úžasnými přáteli a zábavami, ALE... co to má společného se skutečným životem...



Nicméně ten, kdo plně odevzdá svůj život Krišnovi, začne vnímat duchovní úroveň víc a víc. Začne vnímat přímo Krišnu, čímž se stává jeho život veselým, namísto utrpení a boje. Bude extatickým, blaženým. A to je to, čím by měl duchovní život být.

Kadamba Kánana Svámí, 4. Ledna 2008, Stockholm, Švédsko


Původní článek v angličtině z kksblog.com přeložil Madhu Pandit

středa 29. března 2017

Štědrost vaišnavů

Je jedna věc, kterou bych chtěl zmínit o dobročinnosti - vaišnavská dobročinnost není pouze o rozdávání příspěvků tady a tam, protože když je vaišnava dobročinný, nerozdává jen něco ze svého vlastnictví, vaišnava rozdává sám sebe. Pokud dáváme sami sebe, je to ta největší dobročinnost.

Takto to funguje v oddané službě - vaišnavská štědrost překračuje logiku, jde za kalkulaci, překračuje limity a Krišna nějakým způsobem pomůže...

Samozřejme je zde ta věc jako přehnané úsilí. Přehnané úsilí nastává tehdy, pokud obětujeme naše základní duchovní činnosti jako je zpívání japy, vstávání brzy ráno nebo čtení. Pokud jsme tak moc vytíženi službou, že nemáme čas číst a zpívat, pak je čas říci: "Ne, Prabhu! Není to možné."

Musíme zpívat a číst. Pokud děláme tolik služby, že nemůžeme zpívat a nemůžeme číst, je to k ničemu. Na nic! Ubližujeme tím sami sobě. To je přehnané úsilí!

Jinak je vaišnavská štědrost překrásná věc. Vaišnava se přizpůsobuje, aby mohl potěšit jiného vaišnavu nebo někoho dalšího. A kázání je také založeno na principu štědrosti.

Když jsem úplně poprvé přišel na nedělní hostinu, to byly dny! Bylo tam 15 různých chodů a každý z nich byl neskutečně výborný. A bylo to celé zcela zdarma, což bylo naprosto úžasné. Úplně mě ohromilo to, že to vše rozdávají zdarma. Bylo výjimečné. A opravdu mi to imponovalo.

A je to právě jen tato štědrost, kterou si můžeme lidi získat. Je to jediný způsob. Krišna dokáže přitahovat kohokoliv, ale my musíme být nápomocní v tom, abychom někoho přitáhli k vědomí Krišny. Je to právě skrze tuto štědrost - pokud se budeme chovat nesobecky a štědře. Pak si to dobude a získá srdce lidí.

Kadamba Kánana Svámí, 2009, Melbourne, Austrálie


Původní článek v angličtině z kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás

pondělí 27. března 2017

Božský zásah

Jak můžeme čelit výzvám tohoto světa sami? Ten, kdo je s Krišnou, není nikdy sám. Když jsme ve vztahu s Krišnou, aktivně se snažíme Jej potěšit. Pak nejsme nikdy sami, protože Krišna naše jednání opětuje. Není to tak, že bychom v oddané službě tvrdě pracovali a snad za to někdy v budoucnu získali odměnu. Celý život musíme dřít dnem i nocí pro Krišnu, vstávat ráno v nemožný čas, žít velice odříkavým životním stylem, a pokud to děláte celé správně, pak na konci života získáte odměnu: "Vítejte, nyní se můžete vrátit zpět do duchovního světa!"

Ne! To není vědomí Krišny. Ve vědomí Krišny probíhá Krišnovo opětování nyní - odměnu získáváme teď a zároveň také na konci. Krišna nám opětuje nyní! Je s námi ve skutečnosti stále a zasahuje různými způsoby v našich životech. 

Také jste zažili, že Krišna naprosto jasně zasáhl - určitý Božský zásah? Myslím, že každému se to někdy stalo. Když otevřete knihu a je to právě na místě, které popisuje to, o čem jste hovořili před deseti minutami, přímo tam na těch stránkách... Takové věci se dějí.

Kadamba Kánana Svámí, 31. Srpna 2010, Záhřeb, Chorvatsko


Původní článek v angličtině z kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás

sobota 25. března 2017

Jednoduchost

Ve Vrindávanu jsem byl jednu dobu chrámovým prezidentem. Byl to dost velký chrám, takže jsem neměl nikdy ani chvilku klidu! Prabhupáda ustanovil pravidlo, že chrámový prezident musí podepsat každou účtenku k proplacení, která opustí chrám. A tam bylo mnoho účtenek každý den. Mnoho účtenek a mnoho osob s nimi za mnou neustále chodilo. „Prosím, můžete podepsat toto? Prosím, podepište se sem.“ Dokonce někdy, i když jsem byl ve sprše, zaklepali na dveře a řekli: „Prosím otevřete, můžete podepsat tuto účtenku?“

Občas jsem utekl z kanceláře a šel jsem na Govardhan, což nebylo daleko - 20km od chrámu - a myslel jsem si, že tam budu mít duchovní den. I tam jsem se však poté setkal s lidmi, kteří řekli: „Sháním vás celý týden! Můžete prosím podepsat tuto účtenku?“

Bylo toho příliš. Myslel jsem, že to zničí můj život. A tak jsem se jednoho dne rozhodl odejit na procházku do polí, kde mě nikdo nenajde. Pěkně jsem se procházel mezi poli a vše bylo fajn. A v jednu chvíli jsem tam potkal jednoho farmáře, takového jednoduchého muže.

On mi říká: „Vidíte toto pole? To je moje pole a úroda, co na něm roste, je úplně nejlepší! Je to ta nejlepší úroda ze všech!“ Byl jako malé dítě: „Podívejte na moje kolo, to je to úplně nejlepší kolo ze všech…!“
Opravdu, to je vaše úroda? Ó, to je velice pěkné“ Choval jsem se k němu jako k dítěti a on pak odvětil: „Víte, chodím sem každý den na jednu hodinu!“

„Opravdu sem každý den chodíte na jednu hodinu?“ A ten farmář odpověděl: „Ano. A potom jdu domů a dělám púdžu!“

Pak jsem o tom přemýšlel. Že tento muž není vůbec tak dětinský! Pracuje každý den jednu hodinu a zbytek dne tráví púdžou! Kdežto já trávím celé dny podepisováním účtenek... On je jednoduchý, pravděpodobně má dům maximálně o dvou malých místnostech, asi také několik dětí, které mu pomáhají s púdžou a takto žije jednoduchým životem. Velice jednoduchým, ale opravdu má čas na duchovní život!

Kadamba Kánana Svámí, 15. února 2009

Původní článek z kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás

čtvrtek 23. března 2017

Aktivní kazatelé

Ve Šrí Čaitanja Čaritámritě Pán Čaitanja říká: „Jsem jen jediný zahradník. Mám mnoho plodů lásky k Bohu. Jak bych je dokázal rozdat sám? Proto nařizuji všem ve vesmíru, aby tyto plody rozdávali.“

Říká: „Jak bych mohl já sám….“ On je Nejvyšší Osobnost Božství, může cokoliv chce, může všechny ty plody rozdat, v tom není žádná potíž. Ale on chce, abychom je rozdali my, protože právě skrze rozdávání lásky k Bohu získáváme milost! Tímto způsobem se očistíme. Proto se staňme aktivními kazateli v tomto sankírtanovém hnutí. Každý jediný oddaný se musí nějakým způsobem stát aktivním kazatelem. A víme, že Šríla Prabhupáda byl mimořádně potěšen rozdáváním svých knih. Tlačme toto hnutí kupředu společně!

Prabhupáda se odkazoval na indické železnice, kde měli na plakátu napsáno „Smyslem železnice je udržet kola v pohybu.“ To znamená, že vše na železnici směřuje k tomu, aby se kola stále otáčela. Obdobně také v tomto hnutí je to harinám sankírtan - posílit harinám sankírtan. Všechny ostatní služby jsou určeny právě k tomuto cíli! Skutečnost, že máme překrásné chrámy ve Vrindávanu, není jen k tomu, abychom se mohli potloukat kolem a volat „Rádhe“ nebo „Hare Krišna“. Navštěvujeme svatý dhám proto, abychom se občerstvili, inspirovali, získali čerstvé spojení s Krišnou a mohli se znovu pustit do rozdávání!

Samsára dávánala-lídha-loka - celý svět je v planoucím ohni. Je to planoucí lesní požár. Co s tím asi uděláme? Dešťové mraky vaišnavů, ghanāghanatvam, uhasí tento lesní požár. To je naší prací, musíme jej uhasit. Pokud s tím nic neděláme, mája nečeká, mája káže velice mocně. Veškerý čas využívá média a bombarduje všechny, včetně nás. Proto musíme jednat. Musíme tlačit toto hnutí. Je to tak vzácná příležitost. Šríla Prabhupáda povzbuzoval své muže a ženy stejnoměrně aby tlačili toto hnutí kupředu.

Kadamba Kánana svámí, 12. listopadu 2016, Vrindávan, Indie, Šrímad Bhágavatam 6.18.1-8

Původní článek z kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás

úterý 21. března 2017

Vědomí Krišny je volbou

Duchovní život byl výzvou v každém věku, dokonce i v satja juze! Přestože satja juga nabízela velice pěkné a příznivé podmínky. Nebylo třeba pracovat, obilí rostlo přirozeně, všude bylo ovoce. Vše, co bylo zapotřebí, byla meditace, ale musela být vykonávána velice dlouhou dobu, to byla ta potíž. Nyní se vše musí stihnout rychle, s okamžitými výsledky. V satja juze se ale vše muselo vykonávat velice dlouho. A tím tam byla ta příležitost odchýlit se – mysl. A také se to stávalo.

Duchovní život ve všech dobách byl a bude výzvou. Vždy bude existovat ten osobní prvek boje v duchovním životě. Šríla Prabhupáda ho nazval „bojem s májou“ a vždy to bude boj s májou, protože mája nás bude stále zkoušet. Nejen v tomto věku, kdy je život těžký, ale ve všech věcích. Proto si nemůžeme myslet, že speciálně nyní je to velice obtížné! Nyní je obtížné praktikovat duchovní život, ale dříve to bylo mnohem snazší. To je chybné argumentování, které přehlíží základní povahu duchovního života, kterou je, že vyžaduje odevzdání se. Odevzdání se je nutné! To je Krišnův požadavek:

nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya 

yoga-māyā-samāvṛtaḥ 
mūḍho 'yaṁ nābhijānāti l
oko mām ajam avyayam

Nikdy se nevyjevuji hlupákům a neinteligentním jedincům. Pro ně jsem zahalen svou vnitřní energií, a proto nevědí, že jsem nezrozený a Mé existence neubývá.
To je princip, který se aplikuje nejen nyní, ale je platný stále – Krišna se zahaluje.

Toto není přednáška, kde bych se snažil publikum nějak bičovat. Někdo by mohl mou prezentaci špatně pochopit a myslet si, že se snažím publikum pokořit a říci: „Bojujte… no tak pojďte, udělejte to!“

Ne, tak to není. Říkám, že je to na vás. Je to jen a jen na vás. Pokud to chcete udělat. Pokud to nechcete udělat, pak to nedělejte. Pokud chcete zpívat Hare Krišna, zpívejte! Pokud zpívat Hare Krišna nechcete, pak spěte nebo se snažte užívat si smyslů - jak chcete. Protože nakonec je to vaše volba. Vědomí Krišny je volba. Máme volbu, je to na nás. Nikdo nemůže být donucen. Nemůžeme k tomu lidi donutit, to není možné…

Chvíli můžeme dělat velice striktní program a být velmi striktní – kontrolovat, zda každý vstává, ujistit se, že každý zpívá, dohlédnout, že všichni dělají všechny věci správným způsobem, ale poté… stejně si budou  dělat, co chtějí, protože dříve nebo později bude každý následovat své touhy. Takže je to o volbě. Proto říkám, že ze své strany na vás netlačím, ale ukazuji vám příležitost. Ano. Je to příležitost! Příležitost, která zde nyní je.

A je to stejné i pro mě, protože kdo mě může do něčeho tlačit!? Nevím. Vše, co mohu říci, je, že musím zpívat každý den šestnáct kol. Nemusí to být velký počet, ale na některé dny to mnoho je. Dnes jsem stihl zatím jen čtyři, tak pozdě. To je špatné. Někdy mám takový pěkný program - zpívat šestnáct kol ještě před mangala árati, to jsou dobré časy. Vždy říkám, že šestnáct kol před mangala árati jsou ta nejlepší. Šestnáct kol před daršanem jsou druhá nejlepší. Šestnáct kol před setměním jsou třetí nejlepší. A šestnáct kol po setmění… těžké.. uff! Kola pozdě v noci jsou ta, která musíte zpívat. To jsou ta kola, která nechcete zpívat. Dnes se budu snažit dokončit svá kola před setměním, raději dříve než později!

Kadamba Kánana svámí, 23. září 2014, Durban, JAR, Šrímad Bhágavatam 1.10.4

Původní článek z kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás

neděle 19. března 2017

Překonat hříšnost věku kali

Ve věku kali se obecně lidská populace skládá ze dvou druhů lidí - zvířat a pokrytců. Zvířata, která jsou otevřeně pokleslá, a pokrytců, kteří jednají jako by pokleslí nebyli, ale ve skutečnosti jsou. To jsou jediné dvě skupiny lidí, které obecně najdeme v tomto věku. Pokrytci se procházejí kolem v pěkně nažehlených oblecích a šatech se svými snobskými nosy vzhůru, shlížejíce dolů na ostatní, kteří jsou tak pokleslí. Ale oni sami se také zapojují do tolika hříšných činností, jen skrytě a tajně.

Bez vědomí Krišny není otázka nebýt hříšný, to prostě není možné! Člověk k tomu bude tlačen byť i jen sociálními zvyky a činnostmi. Proto je prakticky každý na hříšné úrovni.

Brzy ráno, když na palubě letadla nosili snídani, těsně před přistáním ve Frankfurtu, jsem měl tu příležitost zblízka očichat a shlédnout hříšnost všech na palubě. Bylo to velice intenzivní! Ve 4:30 namísto mangala árati tam kolem mne byly všechny možné druhy nevegetariánských věcí! Bylo to opravdu intenzivní! A lidé se začali do těch věcí pouštět a mysleli si, že je to naprosto normální!

Původní článek z kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás

pátek 17. března 2017

Setkání s Krišnou

Toto zpívání musí pokračovat. Namísto schůzí, prohlášení, výnosů, revolucí a nakonec bez konečného východiska, měli bychom zpívat.“ (Verš v angličtině - pozn. překladatele)
Jeho Svatost A. Č. Bhaktivédanta Svámí Prabhupáda, z Lílámrity, 6. část, strana 182


Podivuji se, kolik času ze svého života jsem strávil na různých schůzích. Ale i tak - společně to můžeme změnit, co zvládneme sami? A pak jsou tu i osobní záležitosti, které nemůžeme vždy ignorovat. Včera jsem přemýšlel, že půjdu brzy odpočívat a brzy vstanu. Ale někdo večer přišel a potřeboval si povídat. Bylo to pro něj důležité a on je důležitý pro mě. Takže co jsem měl dělat, musel jsem obětovat své brzké ranní vstávání a s tím i ta kola navíc, která jsem plánoval zpívat. Toto je to, co znamená mít vztah - je to věcí dávání a přijímání. Bhajanandí (oddaný, který praktikuje oddanou službu v osamocení) dává celý čas co na světě má do zpívání, protože co jiného je zde skutečně na práci. A ghoštyanandí by chtěl dělat to samé, ale nemůže vždycky, protože rozdává sám sebe druhým při kázání vědomí Krišny.

Prithu Prabhu rád hovoří o yare dekha tare kaha ‚krsna‘ – upadesa (Čaitanja Čaritámrita 7.128), kohokoliv potkáš, řekni mu o Krišnovi. V minulých dnech poznamenal: „Mysleli jsme jen na to, jak udělat další oddané. Neustále jsme hledali, zda by se někdo nemohl stát oddaným a tvořili jsme oddané.“ A on vytvořil mnoho velice pěkných oddaných.

Kolik z nás má čas zpívat pravidelně 64 kol? Mám moc rád ten program - vstávat v 1:30 ráno, vykoupat se a jen začít zpívat. Pak mohu dokončit 64 kol před 10. hodinou dopoledne, ale to bych zmeškal mangala árati, guru púdžu a ranní přednášku. Někdy se mi chce pověsit na dveře zvenku nápis „Nerušit! Probíhá velice důležitá schůzka!“ A uvnitř místnosti se budu snažit setkat se s Krišnou při zpívání svatých jmen. Někdy chci být sám a jindy chci jít na harinám nebo být na Ratha Játře. Kázání dává japě život......

Kadamba Kánana Svámí, 17 června 2009, Rozhovory o japě

Původní článek v angličtině zw.kksb kksblog.com přeložil Madhupandit dás

středa 15. března 2017

Karmické zapletení

Rodinná náklonnost je diktována kvalitami hmotné přírody. Je úžasné, co vše se změní, když dítě přijde na svět. Jeden otec držel svého právě narozeného syna a řekl: „Nevím, proč jsem připraven svůj život naprosto odevzdat této osobě, kterou vlastně ani neznám!?“

To je skutečnost - neznáme své rodinné příslušníky. Kdybychom se na ně podívali skutečně objektivně, nejsou pro nás vždy přízniví. Je řečeno, že někdy se náš nepřítel z minulého života narodí jako náš vlastní syn. Jen kvůli tomu, aby nás rozrušoval a působil nám nepříjemnosti a utrpení...

Šrímad Bhágavatam 10.2.21, 4. února 2016, Bhaktivédanta Manor, Spojené království

Původní článek v angličtině z kksblog.com přeložil Madhupandit dás

pondělí 13. března 2017

Krišna na prvním místě

Občas jsme tak polapeni ve vnějších činnostech, že si nevzpomeneme na Krišnu. Už roky si nanášíme tilak, nasloucháme a zpíváme také roky, též sloužíme v chrámu, a i přesto i nadále nepřemýšlíme o Krišnovi jako o své prvotní prioritě v životě. Každý den na přednáškách slýcháme, jak je Krišna naším konečným cílem a jak by měl být naší prioritou, ale i přesto dáváme stále přednost mnoha ostatním aspektům – naší pozici v chrámu, jak se k nám lidé chovají, kam se hodíme, jak jen se mohu stát součástí něčeho a tak dále. A to vše raději než vzpomínat na Krišnu jako na naši prioritu!

Hmotný svět je nespolehlivé místo! Nikdy nevíte... Právě v okamžiku, kdy se vše zdá být správně uspořádáno, se znenadání přihodí něco, co úplně otočí celý život vzhůru nohama. Co na to můžeme říci? Toto je povahou hmotného světa!

Někdy jindy jsme v předvídatelné rutině. Prabhupáda vysvětloval jeden verš, který popisuje, jak osoba slouží smyslům a jak je oddaná svému pánovi - svým smyslům. Ten pán, smysly, však nejsou nikdy spokojeny a nebudou nikdy spokojeny, dokud nebudeme sloužit Krišnovi, nebudeme ponořeni ve službě Krišnovi, dokud Krišna nebude naší výhradní prioritou. A ten zbytek? Nikdy nevíte, co se může stát. V hmotném světě není žádná dokonalá situace!

Dokonce i když máme život dobře zařízený a žijeme v chrámu, pokud nedáváme v duchovním životě Krišnu na první místo, můžeme podvádět sami sebe celý život o tom, co je skutečné vědomí Krišny! Ve skutečnosti si nejsme úplně vědomi Krišny, stále tak nějak očicháváme Krišna vědomí a nejsme v něm naprosto absorbováni. Vědomí Krišny je sice pěkné a přitažlivé, ale my se do něj úplně neponoříme.

Opravdu není dostatečné se jen připojit ke klubu nebo být součástí chrámu! Dříve nebo později musíme dojít až do situace... a může nám to zabrat i 30 nebo 50 let čekání, než budeme staří, a potom budeme uvažovat: „No, možná, nakonec.... Dám prioritu Krišnovi...“ Ale i přesto - znovu: ne každý tak moc zestárne, a to je nebezpečí, které podstupujete! Můžete chtít čekat až do 80 let, ale co když toho věku nedosáhnete?

Takže nemáme až tolik času a musíme to stihnout v tomto životě – nebudeme se přeci vracet znovu, musíme jít zpět domů k Bohu v tomto životě!

Neidentifikovatelná přednáška

Původní článek v angličtině z kksblog.bom přeložil Madhupandit dás

sobota 11. března 2017

Odříkání jako schod

Odříkání samo o sobě není aspektem bhakti. Bhakti sestává z 64 aspektů, což znamená, že existuje 64 druhů činností, které přinášejí bhakti, ale odříkání mezi nimi není!

Nicméně i tak je odříkání v písmech oslavováno; díky vykonávání obětí, rozdávání milodarů a odříkání se mohou dokonce i svaté osoby očistit. Takže v tomto ohledu je v písmech odříkání oceňováno. Je také řečeno nayam deho deha-bhajam nrloke, kastan kaman arhate vid-bhujam ye, tapo divyam putraka yena sattvam, suddhyed yasmad brahma-saukhyam tv anantam (Šrímad Bhágavatam 5.5.1). To je uvedeno v části, kde Mahárádž Rišabhadéva hovoří ke svým sto synům a dává jim pokyny o duchovním životě. Říká, že tato lidská podoba není určena pro smyslový požitek. Je určena pro pokání a odříkání, aby mohla živá bytost dosáhnout transcendentálního stavu štěstí, který je mimo tři kvality hmotné přírody.

Tímto způsobem je odříkání v písmech oslavováno, ale je jen přípravné – dává nám sílu vykonávat bhakti, ale samo o sobě není duchovní. Nedostatek odříkání nás však činí slabými v odhodlání. Takže jistá míra odříkání je nezbytná jako předběžná činnost k dosažení odhodlání, protože v počátečních fázích oddané služby jednáme v kvalitě dobra, nejsme ještě transcendentální. Jsme v transcendentálním procesu, ale sami ještě nejsme transcendentální. Proto se snažíme upevnit v kvalitě dobra. To je předběžné stádium oddané služby. Později, s tím, jak budeme dělat pokroky, dosáhneme transcendentální úrovně.

Kadamba Kánana Svámí, 2008, Amsterdam, Holandsko

kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás


pátek 10. března 2017

Vaišnavské vztahy

Kvalita nevědomosti ovlivňuje naše chování, a tak je velice těžké naučit se, jak se ve společnosti vaišnavů náležitě chovat. Je to však přesně to, co se musíme naučit. Opravdu se musíme stát příznivě nakloněni každému. Právě to vidíme u velkých osobností, to je jejich povaha. Jsou příznivě nakloněné každému. Jako Prabhupáda, který dokonce mohl někoho kárat, ale oni stejně cítili, že je k nim skutečně milostivý a laskavý, protože uvnitř je jim naprosto příznivě nakloněn. Toto je důležitý bod v duchovním životě.

Jak roky plynou. stávají se vztahy mezi vaišnavy více a více důležitými. Den za dnem jsou důležitějšími. Každým dnem v našem duchovním životě důležitost vztahů s vaišnavy pomalu narůstá. Jak přicházíme ke konci života, realizujeme: "Ve skutečnosti je mou největší chybou to, že jsem si nevedl příliš dobře ve vztazích s vaišnavy. Mnoho z nich jsem urazil."

A je řečeno, že svatá osoba má na konci života tendenci žádat o odpuštění. Šríla Prabhupáda to také udělal. Několikrát žádal své duchovní bratry o odpuštění.

Kadamba Kánana Svámí, Melbourne, Říjen 2010
Zdroj: www.kksblog.com

čtvrtek 9. března 2017

Potěšit Šrílu Prabhupádu

Co nejvíce těší Šrílu Prabhupádu? Vzpomínám si na jeden příběh o Tamál Krišna Mahárádžovi. Byl ustanoven jako tajemník GBC pro Indii, a tak měl na starosti celou Indii. Byla to velice důležitá služba, protože tam byly opravdu veliké projekty. Ale nějaký čas kázal Tamál Krišna Mahárádž i v Americe s Rádhá Dámodara skupinou.

Poté Prabhupáda řekl, že od té doby, co Tamál Krišna Mahárádž opustil Indii, už věci neběží tak hladce, a požádal ho, aby se vrátil zpět do Indie k povinnostem GBC. Tamál Krišna Mahárádž však moc nechtěl, protože se mu dařilo v kázání. Jak tedy Prabhupádu přesvědčil?

Přivedl celou skupinu nových oddaných, které do hnutí přivedl. Všichni byli pěkně oblečeni, s tilakem. Vzal je s sebou do místnosti k Prabhpádovi a řekl: „Prabhupádo, kážeme s autobusovou skupinou a toto všechno jsou noví oddaní, které jsme do hnutí nedávno přivedli.“ A pak je všechny osobně představil: „Toto je bhakta... a toto je bhakta...“ Takto prošel celou místností!

Prabhupádovy oči se zakulatily a v úžasu řekl: „Dobře, ano, pokračuj s tímto programem! Pokračuj, jen tak dále!“ Toto kázání bylo cennější, než všechny budovy. Vše, o co se Prabhupáda opravdu staral, bylo, aby se lidé stávali oddanými.

Takže udělejme i my něco pro to, abychom přivedli nové oddané. Jak jen to udělat? Prabhupáda řekl: „Je to velice jednoduché! Jen lidem ukažte, jak jste šťastní!“ Jednoduché, není-liž pravda? Takže se nejdříve musíme stát sami opravdu šťastnými.

Kadamba Kánana Svámí, září 2008, JAR, lekce


kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás

úterý 7. března 2017

Dychtivý po požehnání

Krátce před tím, než jsem přišel na tuto přednášku, jsem potkal Gurukripu Prabhu, který mi řekl: „Odcházím poslouchat tu lekci z rádia,“ aby na mě tak nějak vyvinul tlak. A já to oceňuji. Když si Šríla Prabhupáda přál postavit tento Krišna-Balaráma chrám, byl to právě Gurukripa Prabhu, jenž řekl: „Nebojte se, Prabhupádo, já ty peníze na to obstarám.“ A v těch dnech nebylo jednoduché nasbírat peníze do fondů, protože hnutí Hare Krišna ještě nebylo slavné. V Indii nebylo moc lidí, co by znali toto hnutí, přijímali jej a byli připraveni něco darovat. Byla těžká práce nasbírat dost financí na stavbu tohoto chrámu, kde si my nyní pěkně sedíme - díky milosti Gurukripy, který se zhostil této služby, protože si přál získat guru-kripá (milost a požehnání gurua). On byl vždy velice nadšený získat guru-kripa. A to je důvodem, proč tu dnes stojí tento chrám tak, jak tu je. Musíme být nějakým způsobem inspirovaní sloužit Šrílovi Prabhupádovi s velkým nadšením.

Kadamba Kánana Svámí, 12 prosince 2016, Vrindávan, Indie, ŠB 6.18.1-8


Z angličtiny kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás

neděle 5. března 2017

Nové začátky!

Někdy jsme tak rozrušení z minulosti, že se až hodiny zastaví. „Přesně 12. prosince 1937! To jsem.... A stále si pamatuji, co se stalo!“ Nejdříve musíme přijmout, co se stalo - možná to bylo kvůli naší dřívější karmě, tedy kvůli nám samotným. Nyní jsme vyřízení a začínáme znovu, načisto, pozitivně, vybudovat něco dobrého. Pak bude budoucnost světlá. Budoucnost je taková, jakou ji uděláte. Pouze minulost netvoří budoucnost, minulost je pryč, je po ní. Co máš v plánu do budoucna? Něco můžeš dokázat! Je to na nás.

Vědomí Krišny potřebuje více, než jen odhodlání. Odhodlání znamená: „Dobře, udělám to.“ OK, udělám to, ale je potřeba ještě více, než jen to. Musíme něco skutečně udělat! Musíme s oddanými strávit čas, konat nějakou oddanou službu! Musíme činit určité úsilí – zpívat minimálně šestnáct kol, a to šestnáct dobrých kol! To je úsilí. Pokud takto v duchovním životě činíme úsilí, můžeme být úspěšní.

Kadamba Kánana Svámí, červenc 2007, Phoenix, JAR, Ratha-játrá lekce


Z angličtiny kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás

pátek 3. března 2017

Žák

Když jsem přistoupil ke svému duchovnímu mistrovi pro zasvěcení, řekl: “Hmm, stejně dobrý jako Bůh samotný, jsi to připraven přijmout?” A já jsem přemýšlel: “Hmmm, dobře, no nevím...” Ale řekl jsem mu slabým hlasem ano, protože není tak snadné přijmout duchovního mistra, který je stejně dobrý jako samotný Bůh. Ale toto je Krišnův standard, takže co na to můžeme říct. Musíme nějakým způsobem vztah mezi žákem a učitelem přivést až do tohoto bodu. Pro mě to nebylo jednoduché, protože už jsem byl před tím zasvěcený, ale ten vztah nefungoval - duchovní mistr neudržel duchovní standardy. A poté jsem se znovu pokoušel do toho dostat, být znovu žákem, což bylo trochu obtížné.


V tu dobu jsem byl chrámovým prezidentem ve Vrindávanu, jednoho z velkých mezinárodních středisek ISKCONu. Lidé přede mnou salutovali, a když jsem procházel, nabízeli mi pranámy (gesta respektu)! Polovina města by přišla a vzdala mi respekt, co potom říci o oddaných z chrámu. A poté jsem najednou seděl znovu u jagji spolu s ostatními bhakty, bez bráhmanské šňůry a čekaje na zasvěcení.


Byl jsem tedy v naprosté krizi identity, abych vám řekl pravdu. V tu chvíli jsem se cítil opravdu divně, ale můj duchovní mistr měl pochopení a byl laskavý a dal mi nějakou výhodu uprostřed té oběti. Řekl: “Chtěl bych mu dát dvě zasvěcení najednou.” To byla úleva, protože jsem opravdu nevěděl, zda to udělá. Takže jsem alespoň získal zpět svou bráhmanskou šňůru, a to bylo skvělé! A on poté dodal: “Ve skutečnosti bych mu chtěl dát tři zasvěcení najednou, chtěl bych mu dát taktéž sanjás, ale musíme to o nějakou dobu odložit kvůli určitým pravidlům a usměrněním, kterých se to týká.” V tu dobu už to bylo fajn, ale nebylo jednoduché sedět tam dole u oběti.


A nakonec byla celá ta věc a klaněním se. Byl jsem zvyklý se klanět. Písma říkají, že bychom se měli denně poklonit mnohokrát, kdykoliv zahlédneme duchovního mistra. Podle toho pravidla bylo ale nutné hodně upravit. Takto jsem se musel učit a musím se stále učit ve vztahu žáka k učiteli, nebrat ho obyčejně, levně, ale být v něm opravdu vážný. Tak, jak se žák má snažit jednat takovým způsobem, aby to za všech situací duchovního mistra těšilo. Nyní už mám nějakou představu, co má rád a co naopak nemá.


Duchovní mistr je stále přítomný ve svých pokynech. A následování jeho pokynů nepřichází automaticky, vezme to skutečné úsilí. Ale když učiníte toto úsilí, pak se stane ten vztah skutečně smysluplným.


Kadamba Kánana Svámí, bezejmenná přednáška


Původní článek z kksblog.com přeložil MaduPandi dás

středa 1. března 2017

Šestnáct – požehnané číslo!


Během zasvěcujícího obřadu získáváme mahá-mantru. A může to být jako při těch narozeninách, kdy dostanete dárek, ale po tom, co jej otevřete, zjistíte, že takový již máte. „Oh, tohle už jsem ale přece dostal. Získal jsem svaté jméno už dříve.“ Ano, svaté jméno už jsme měli dříve, když jsme ho už dlouhou dobu před zasvěcením zpívali. Ale co pak tedy v momentě zasvěcení vlastně získáváme?

Získáváme svaté jméno společně s modlitbou duchovního mistra, který má nějaký kredit u Krišny jako výsledek své služby a oběti v oddané službě. Samozřejmě, že kdokoliv dnes zasvěcuje v parampaře (učednické posloupnosti) od Šríly Prabhupády pokračuje v zasvěcení s minimálně šestnácti koly. To můžeme dělat pouze díky Prabhupádově modlitbě, protože Prabhupádova modlitba stojí stále vedle nás. Ta milost je stále zde! Měli bychom pochopit, že to, co je nám takto dáno, je něco opravdu výjimečného!

Někdy můžeme najít na trhu svaté jméno a někteří kupují mantru i levněji – jen za čtyři kola denně. Berou zasvěcení za čtyři kola. To se děje ale na základě jaké síly? Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur říká: „Měli bychom zpívat jeden lak jmen. Kdokoliv, kdo nezpívá lak jmen denně, je pokleslý.“ A také řekl: „Ale alespoň čtyři kola musíte zpívat, minimum čtyři.“ Takže co to znamená čtyři kola? Není to tak, že zpíváním čtyř kol půjdeme zpět k Bohu. Se čtyřmi koly jsme na „pomalé lodi do Číny“, jak se tak říká. Když je někdo napojen na sampradáju (náboženský systém v posloupnosti), započal svůj duchovní život. Po mnoha životech se nakonec dostane na tuto úroveň.

Ale zde jsme my, sedíce u lotosových nohou A. Č. Bhaktivédanty Svámího Prabhupády a zpíváme minimálně šestnáct kol denně. Není zakázáno zpívat šedesát čtyři kol, ale minimálně šestnáct, protože 16 je požehnané číslo - a ne méně. Ne 12. Někteří lidé řeknou: „Ó, já nezvládnu zpívat šestnáct, zvládnu jen dvanáct.“ Dobře, pak jste ale na „pomalé lodi do Číny“ a to není moc dobré a může to trvat opravdu dlouho! Tak či onak musíme udělat změny, abychom navyšovali své zpívání. Upravit ostatní aktivity tak, abychom si udělali na zpívání čas. Chodit spát dříve a vstávat dříve. Zpívat šestnáct kol je velký rozdíl!

Kadamba Kánana Svámí, 23. listopadu 2016, Vrindávan, Indie, ŠB 6.18.1-8

Původní článek z kksblog.com přeložil Madhu Pandit dás