Žák

Když jsem přistoupil ke svému duchovnímu mistrovi pro zasvěcení, řekl: “Hmm, stejně dobrý jako Bůh samotný, jsi to připraven přijmout?” A já jsem přemýšlel: “Hmmm, dobře, no nevím...” Ale řekl jsem mu slabým hlasem ano, protože není tak snadné přijmout duchovního mistra, který je stejně dobrý jako samotný Bůh. Ale toto je Krišnův standard, takže co na to můžeme říct. Musíme nějakým způsobem vztah mezi žákem a učitelem přivést až do tohoto bodu. Pro mě to nebylo jednoduché, protože už jsem byl před tím zasvěcený, ale ten vztah nefungoval - duchovní mistr neudržel duchovní standardy. A poté jsem se znovu pokoušel do toho dostat, být znovu žákem, což bylo trochu obtížné.

V tu dobu jsem byl chrámovým prezidentem ve Vrindávanu, jednoho z velkých mezinárodních středisek ISKCONu. Lidé přede mnou salutovali, a když jsem procházel, nabízeli mi pranámy (gesta respektu)! Polovina města by přišla a vzdala mi respekt, co potom říci o oddaných z chrámu. A poté jsem najednou seděl znovu u jagji spolu s ostatními bhakty, bez bráhmanské šňůry a čekaje na zasvěcení.

Byl jsem tedy v naprosté krizi identity, abych vám řekl pravdu. V tu chvíli jsem se cítil opravdu divně, ale můj duchovní mistr měl pochopení a byl laskavý a dal mi nějakou výhodu uprostřed té oběti. Řekl: “Chtěl bych mu dát dvě zasvěcení najednou.” To byla úleva, protože jsem opravdu nevěděl, zda to udělá. Takže jsem alespoň získal zpět svou bráhmanskou šňůru, a to bylo skvělé! A on poté dodal: “Ve skutečnosti bych mu chtěl dát tři zasvěcení najednou, chtěl bych mu dát taktéž sanjás, ale musíme to o nějakou dobu odložit kvůli určitým pravidlům a usměrněním, kterých se to týká.” V tu dobu už to bylo fajn, ale nebylo jednoduché sedět tam dole u oběti.

A nakonec byla celá ta věc a klaněním se. Byl jsem zvyklý se klanět. Písma říkají, že bychom se měli denně poklonit mnohokrát, kdykoliv zahlédneme duchovního mistra. Podle toho pravidla bylo ale nutné hodně upravit. Takto jsem se musel učit a musím se stále učit ve vztahu žáka k učiteli, nebrat ho obyčejně, levně, ale být v něm opravdu vážný. Tak, jak se žák má snažit jednat takovým způsobem, aby to za všech situací duchovního mistra těšilo. Nyní už mám nějakou představu, co má rád a co naopak nemá.

Duchovní mistr je stále přítomný ve svých pokynech. A následování jeho pokynů nepřichází automaticky, vezme to skutečné úsilí. Ale když učiníte toto úsilí, pak se stane ten vztah skutečně smysluplným.

Kadamba Kánana Svámí, bezejmenná přednáška

Původní článek z kksblog.com přeložil MaduPandi dás