Staré rozbité auto hmotné existence

Byla tedy vznešena otázka o naříkání a zda je způsobeno hmotným ztotožňováním. No, naříkání existuje dokonce i na duchovní úrovni. V tomto světě je však přirozené dychtit a lamentovat, když máme předem vytvořené představy toho, co chceme od světa. Však víte... "Mám svůj sen a to je to, co chci, a ono to prostě nefunguje! Tak tvrdě se snažím, ale můj sen se nenaplňuje. Jsem chudák! Proč se můj sen neděje?!" Takhle to je, když máme hmotný sen.

Pokud nemáme hmotné sny, necháváme to být a říkáme: "Hmotný svět je staré rozbité auto. Nikdy nebude opravený." Znáte to - spravíte jednu stranu a rozbije se druhá. Tak to je. Neměli bychom začít snít: "Bude to úžasné," protože ono nebude. Zaměřujeme se na duchovní život a pak zde není hmotný nářek.

Duchovní lamentace má jinou povahu. Velcí oddaní někdy naříkají: "Nemohu dosáhnout Krišny!" Ale nářek samotný zvyšuje jejich dychtivost být s Krišnou. Duchovní lamentace tedy zvyšuje naši extázi, naši připoutanost. Duchovní nářek je zdravá věc, jež nás povznáší, zatímco ten hmotný... No, víte, když v něm pokračujete, dostanete se do černé díry deprese a všechno bude více a více skličující, až nakonec budete potřebovat prášky.

ČČ Madhya-lílá 25.265-267, 4. června 2017, Rádhádéš, Belgie

Původní text v angličtině zde.