Ztotožňujeme se s mnoha věcmi, které nejsou důležité. Proto jednou z prvních věcí, která vyvstane v duchovním životě, je to, že by člověk neměl brát svou mysl příliš vážně. Činnosti mysli jsou popsány jako myšlení, cítění a chtění. A my hodně přemýšlíme... hodně toho cítíme... a hodně toho chceme. A toto všechno se nepovažuje za důležité. Spíše bychom měli rozvinout pokoru. Být pokorný znamená dobrovolně se vzdát našich vlastních myšlenek, pocitů a všech věcí, které chceme. To je pokora. A posléze se jednoduše sklonit před naším nadřízeným a zeptat se ho, co by si přál, abychom dělali.
Zní to jako ABC vědomí Krišny, ale není to tak. Jsou to spíše velice pokročilá stádia vědomí Krišny. Protože ačkoliv se vnějšně chováme jako odevzdaní, vnitřně jsme experty v tom, jak se odevzdání vyhnout. Tak jednáme velice pokorně a velice odevzdaně, zatímco kalkulujeme, jak docílit toho, co skutečně chceme dělat.
Takže jak těžké je překonat toto podmínění... Ale proces naslouchání proniká do hlubší úrovně - srnvatah sva kathah krsna punya sravana kirtanah. Vstupuje do srdce. Očišťuje srdce, a tímto způsobem se vše postupně změní.
Když v Indii začíná zima, lidé vytahují ze skladu své přikrývky. V teplém období je nikdo nepoužívá. Tyto přikrývky jsou uvnitř naplněné bavlnou. A když bavlna trochu zestárne, vytvoří se v ní chomáče. Proto začátkem zimy ulicemi chodí lidé, kteří všechny přikrývky opravují. Nosí s sebou veliký luk s napjatou tětivou. Ale žádný šíp, pouze luk! Určitým způsobem na tětivu luku hrají, a to vytváří hlasitý zvuk. Nějak takhle. Velice hlasitý. Potom rozevřou přikrývky a zvukem té tětivy napravují jejich bavlnu. A pak jsou znovu pěkné a nadýchané. Tento luk se nazývá VIDHUNOTI. Je řečeno vidhunoti suhrit satam... Díky tomuto transcendentálnímu zvuku dojde ke změně v srdci. Stejně jako vidhunoti očišťuje bavlnu, očistí se stejným způsobem i naše srdce. Tímto se navrátíme do našeho zdravého stavu.
Žádné komentáře:
Okomentovat