pátek 18. srpna 2017

“Nejdříve mě chytni a pak se pustím…“

Jsme ustaraní, velice se bojíme. Někdy abych odlehčil nedělní hostinu, dělám pro publikum krátké divadelní představení. A dnes ho udělám znovu, ačkoli pro někoho není možná úplně nové, i tak ho předvedu. Během toho budu stát na vjásasanu. – Nepotřebuji žádné partnery Gauro, budu hrát sám. (smích)

(Maharáj stojí na vjásasanu) (smích)

Takže teče střecha. Ten můj dům není moc dobrý, co dělat! Tak jsem se konečně rozhodl to dnes opravit. Stojím tu na střeše. Dokonce i nad stromy (Tulasí déví). Je to tedy celkem vysoko. Je tu dost vody v ucpaném okapu (Mahárájův pohár vody), takže bude lepší si dávat pozor! (smích) Tak tady na střeše pracuji. A právě když jsem při práci... (Maháráj pozvedne hlas) náhle mi klouže noha a padám ze střechy... Jak jsem padal, podařilo se mi ještě zachytit se jejího okraje...! Ó Bože! Zachráněn! Óhhh! Zachráněn!

Snažím sevytáhnout se z toho okraje střechy nahoru... ale, však víte, díky všemu tomu mahá prasádam (smích)... a taky nedostatku cvičení, to není jednoduché (Maháráj se pokouší chytit se stropu). Pokouším se dostat nohu za okraj, ale naneštěstí tu zase visím, nepodařilo se mi to. A následně to začne přicházet... Jak dlouho tu jen mohu viset! Jak dlouho, jak dlouho jen mohu viset na okraji té střechy! Potím se. Modlím se. „Bože, Bože, ó Bože, prosím pomoz mi.“

(Maharáj hraje dvojroli: muž visící na okraji střechy a Bůh)

Hlas z pozadí: „Potřebujete pomoci?“
Muž: „Kdo jsi?“
Bůh: „Jsem Bůh!“
Muž: „Ó Bože, prosím pomoz mi, prosím, pomoz mi!“
Bůh: „Bez problému, jen se pusť střechy, a já tě chytím.“
Muž: „Uff... a nemohl bys mne nejdříve chytit? A já se pustím až potom...“

(Smích)

Děkuji Vám.

(Potlesk)

Ano, tento bod: „Nemohl bys mne nejdříve chytit? Potom se pustím,“ to je skutečná mentalita. „Ano, ano, odevzdám se. Ale nejdříve mi všechno dej – všechnu milost, všechen nektar a já se potom pustím – slibuji Ti to.“ Ne, Krišna říká: „Nejdříve se pusť. Pusť se nejdřív a já tě potom chytnu.“ To je riskantní, že? Náš problém je, že říkáme: „Hmm, dobrá... to je v pořádku. Visíme tam, díváme se, kolik metrů to asi je. Co když mě nechytí? Pak to bude tvrdý dopad.“ A takto váháme, vždy jsme nerozhodní. Ale jsou tu áčárjové, je tu duchovní učitel a všichni velcí oddaní, kteří nám dávají odvahu. Vidíme, že ukázali tolik mimořádné víry, tolik kuráže, takové odhodlání, odkud ho mají? Kde ho získali? Hledíme na svaté osoby, protože skrze svaté osoby dostáváme sami odvahu a rozhodnost. Sami jí nezískáme. Proto osamocen v duchovním životě, člověk moc daleko nedojde. Musíme mahājano yena gataḥ sa panthāḥ [Cc. Madhya 17.186], musíme následovat ve šlépějích Mahájanů. To je ta cesta, to je ten proces.

(Krátká divadelní hra Jeho Svátosti Kadamba Kánana Svámího na nedělní hostině v Pretorii, Jižní Africe, 20. září 2009)

Původní text v angličtině zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat